Co úmrtí královny pro Británii znamená právě nyní, v situaci po brexitu a ve chvíli, kdy nastupuje nová premiérka?
Znamená další prohloubení krize identity, kterou Británie již nějakou dobu prodělává. V důsledku brexitu je země rozdělená na dva tábory, které těžko nacházejí společnou řeč. Prochází i sociální krizí, kdy stále většímu počtu lidí hrozí propad do chudoby v důsledku rostoucích životních nákladů. A dále je tu otřesená důvěra v politickou třídu a její schopnost řešit současné problémy. V těchto turbulencích tu fungovala královna jako konstanta, symbol kontinuity, stability i tradice. Svou pečlivě pěstovanou apolitičností a nestranností umožňovala to, že se k ní mohl vztáhnout kdokoli. V tom byla její velká síla a ta nyní bude chybět.

Alice TihelkováAlice TihelkováZdroj: se svolením Alice TihelkovéJaké období po dlouhou dobu jejího panování bylo pro královnu nejtěžší a proč, a jak se s ním dokázala vyrovnat?
Královna sama označovala za svoje nejhorší období rok 1992, kdy došlo k rozpadům partnerských vztahů jejích dětí a vypukl požár Windsoru, který pro ni velmi znamenal. Dále to byl rok 1997, kdy došlo v důsledku smrti princezny Diany k ochlazení vztahů mezi královnou a veřejností. Ta Alžbětě vyčítala chlad a odstup v reakci na tuto tragickou událost v kontrastu s Dianinou spontaneitou a vřelostí. A velmi těžký musel být i odchod Alžbětina manžela Phillipa v loňském roce. Zatímco Alžběta byla konstantou Britů, Phillip byl konstantou Alžběty a jeho přítomnost byla pro úspěch její dlouhé panovnické éry naprosto zásadní. Se všemi krizemi se však vyrovnala díky svému stoicismu, smyslu pro zodpovědnost a tendenci "běžet na dlouhou trať".

Princ Charles se po smrti své matky stal králem Karlem III.
Z Charlese je král Karel III. Provází ho kontroverze, zdobí láska k přírodě

Královna by do praktické politiky neměla zasahovat. Učinila tak někdy, a s jakým výsledkem?
Královna do praktické politiky nikdy nezasahovala a vždy svůj vliv důsledně omezovala na své právo "radit, povzbuzovat a varovat". Například při pravidelných pohovorech s premiéry, jejichž obsah je však úzkostlivě tajen. Na druhou stranu disponovala značným diplomatickým mistrovstvím, které se jí mnohokrát hodilo při setkáváních s hlavami států. Několikrát se také stalo, že dala, byť nepřímo, najevo svůj postoj k určitým věcem, například referendu o nezávislosti Skotska nebo politice Margaret Thatcherové. Ale to je spíše výjimka.

V čem se dá očekávat, že bude přístup nového krále Karla III. odlišný od toho, co jsme znali od zesnulé královny?
Princ Charles již před časem avizoval, že jeho kroky povedou k "zeštíhlení" monarchie, redukci počtu členů královské rodiny i jejich přesídlení do méně okázalých prostor. Z Balmoralu prý chce udělat muzeum věnované královně a otevřít jej veřejnosti. Nový král sám sebe vnímá jako modernizátora. Možná si uvědomuje, že v éře prohlubujících se sociálních rozdílů i problémů se životním prostředím jsou opulentní dvůr a vysoké náklady na provoz královské rodiny dlouhodobě neudržitelné.

Jaká je pozice nového krále u jeho poddaných, jaká očekávání do něj vkládají, případně čím by je mohl překvapit?
Je neoddiskutovatelné, že královnu už nikdo nikdy nepřekoná. V tom to má Karel III. opravdu těžké. Očekávání nejsou závratně vysoká. Navíc zatímco královna si své soukromí a osobní postoje přísně střežila a tím vytvářela jakési královské "mystično", z něhož těžila, Charlesův život byl silně medializován a veřejnost o něm ví více, než by mu zcela jistě bylo milé. Někteří, například nejnověji cambridgeská historička Anna Whitelocková, tvrdí, že Karel III. naprosto postrádá ono královské charisma, které drželo celou monarchii pohromadě, a pro záchranu monarchie by byl udělal nejlépe, kdyby žezlo předal Williamovi. Jiní jsou připravení dát mu šanci, protože ať jsou jeho nedostatky jakékoli, pořád lepší staletími prověřená monarchie než představa prezidentského klání, v němž soupeří "provařené" politické persony bez respektu veřejnosti. Takže krize důvěry v politické elity možná nakonec Karla III. zachrání.

Britský král Charles III. (Karel III.) s manželkou Camillou.
Británie má nového krále, Charlese III. Jaké změny čekají zemi po smrti Alžběty

Jaká bude role a postavení jeho manželky Camilly jakožto rozvedené ženy na trůnu? Bude to nějak srovnatelné třeba s někdejším postavením královnina manžela Philipa?
Myslím, že veřejnost si na Camillu již více méně zvykla a jako "královna choť" bude tolerována. Patrně však jen to.

Nebyla královna tím posledním, co v pobrexitové Británii drželo její části dohromady, a nedá se tedy očekávat třeba její rozpad? Jaké má někdejší velmoc vyhlídky do budoucna?
Alžbětin odchod je velmi čerstvý a netroufám si odhadnout, jaké případné odstředivé tendence nakonec vyvolá. Že ona byla tím pojítkem a pevným bodem ve velmi tekuté době je však bez pochyb. Přestože bych Británii přála to nejlepší, myslím že míří do velmi neklidných vod.