O tom, zda lze závěť Prince Philipa odpečetit, by se proto mělo rozhodnout až v soukromém procesu, který proběhne za devadesát let. Informuje o tom BBC.

Soukromé slyšení týkající se žádosti o zapečetění poslední vůle manžela britské královny proběhlo v červenci u nejvyššího soudce rodinných soudů sira Andrewa McFarlana, který vyslechl argumenty právníků zastupujících správu vévodova majetku, hlavního vládního poradce a Nejvyššího státního zastupitelství. Rozhodnutí vynesl ve čtvrtek 16. září.

McFarlane je podle svých slov coby šéf rodinné divize Nejvyššího soudu správcem trezoru, v němž se nachází více než 30 obálek,  z nichž každá obsahuje zapečetěnou poslední vůli zesnulého člena královské rodiny. A poprvé po více než 100 letech stanovil proces, jímž by mohly být tyto závěti zveřejněny.

Soudce: neexistuje veřejný zájem na tomto soukromí

"Zastávám názor, že vzhledem k ústavnímu postavení panovníka je vhodné mít ve vztahu ke královským vůlím zvláštní praxi. Je třeba posílit ochranu poskytovanou skutečně soukromým aspektům života této omezené skupiny jednotlivců, aby byla zachována důstojnost panovníka a blízkých členů její rodiny," uvedl soudce McFarlane.

Dodal, že on osobně závěť prince Filipa neviděl, ani mu nebylo sděleno nic z jejího obsahu, kromě data jejího sestavení a totožnosti jmenovaného vykonavatele závěti. Také uvedl, že se rozhodl uspořádat slyšení v soukromí, protože jinak by pravděpodobně vyvolalo "velmi významnou publicitu a dohady", což by původní účel žádosti o zapečetění mohlo přivést vniveč.

"Přijal jsem tvrzení, že ačkoli může ze strany veřejnosti existovat zvědavost týkající se soukromých ujednání, která si člen královský rodiny může ve své poslední vůli zvolit, neexistuje žádný skutečný veřejný zájem na tom, aby veřejnost tyto zcela soukromé informace znala," uvedl soudce. Dodal, že neexistuje ani žádný právní důvod pro jakákoli prohlášení pro mediální organizace, protože veřejný zájem zastupuje nejvyšší státní zástupce.

Podle právníků zastupujících Philipův majetek by mohly zprávy o slyšení "vyvolat zcela nepodložené dohady", jež by byly pro královnu a královskou rodinu "velmi rozrušující". 

Odkázal smaragdy milence? Zapečeťte to

Soudce McFarlane ještě uvedl, že prvním členem britské královské rodiny, jehož poslední vůli soud zapečetil, byl princ František z Tecku, mladší bratr královny Marie, který zemřel v roce 1910 (princ František z Tecku byl synem rakouského šlechtice Františka z Tecku, známého také jako František von Hohenstein, který se do britské královské rodiny přiženil v roce 1866, pozn. red.).

Toto soudní rozhodnutí přitom tehdy v sobě neslo lehce pikantní nádech. Jak připomněl královský právní odborník Michael L. Nash (autor odborné práce "Královské poslední vůle v Británii od roku 1509 do roku 2008"), byl totiž celý nový právní mechanismus zapečeťování a ukládání posledních vůlí navržen poté, co vyšlo najevo, že princ František z Tecku odkázal cenné smaragdy, jichž si považovala i královna Marie, své milence hraběnce z Kilmorey.

Obálka obsahující závěť prince Františka je uložena v trezoru u soudce McFarlana spolu s ostatními, přičemž nejnovějšími přírůstky byly obálky se závětí zesnulé královny matky a s poslední vůlí královniny sestry princezny Margaret, která zemřela v roce 2002. 

Odpečeťte to, jsem nemanželský syn! Neotravuj…

Rovněž případ závětí těchto dvou dam vedl k tomu, že se proces ukládání posledních vůlí lehce pozměnil. V roce 2007 požádal o odpečetění obou závětí, tedy jak královny matky, tak princezny Margaret, muž jménem Robert Andrew Brown, který o sobě prohlašoval, že je nemanželským Margaretiným synem.

Jeho tvrzení bylo sice označeno jako "otravné" a jako "zneužívání procesu", ale jistý dopad tato kauza přece jen měla  - soudce McFarlane pozměnil předchozí pokyny, podle nichž byly královské závěti zapečetěny "na neuričtou dobu" (a tedy vlastně navěky), a vydal rozhodnutí, že je lze soukromě zkontrolovat po 90 letech, které uplynuly od jejich uložení.

Každá královská závěť by tak měla být podle tohoto McFarlanova verdiktu po 90 letech otevřena a přezkoumána soukromým právníkem panovníka, správcem královského archivu, nejvyšším státním zástupcem a jakýmikoli osobními zástupci zesnulé osoby, kteří mohou být stále k dispozici.

Ti rozhodnou, zda může být závěť v této fázi zveřejněna. Některé královské poslední vůle však i přesto nebudou podle soudce McFarlana zveřejněny nikdy, a to ani částečně.

Odpečetění by měl provést profesionální archivář, aby zajistil řádné uchování dokumentů i pečetí. O dalších podrobnostech procesu rozhodne soud před zahájením odpečetění první závěti.

Sto dvacet pět let je moc, 90 stačí

Královnin právní zástupce a nejvyšší státní zástupce požadovali zapečetění závětí na 125 let, ale soudce McFarlane rozhodl, že 90 let  je "přiměřených a dostačujících" a podstatně snižujících riziko, že by došlo ke zveřejnění něčeho, co by zasáhlo do soukromého života členů královské rodiny.

Soudce dále uvedl, že má v úmyslu zveřejnit seznam jmen, která jsou uvedena na 30 obálkách v jeho trezoru, ale dodal, že tak neučiní, dokud nevyprší lhůta pro případné odvolání proti tomuto jeho rozhodnutí a dokud o tomto eventuálním odvolání nebude rozhodnuto.

Na seznamu nicméně není jméno Diany, princezny z Walesu. Její závěť byla na rozdíl od ostatních posledních vůlí členů královské rodiny zveřejněna již po její smrti v roce 1997 s tím, že veškerý její majetek má být zachován jejím synům, kteří se ho mohli ujmout, když dosáhli věku 25 let.