Město Svatý Mořic, ležící vysoko ve švýcarských Alpách, se proslavilo jako místo, kde se posouvají hranice zimních sportů. Minulý týden však tento region ukázal, že stírání hranic je jeho doménou i v dalších oblastech. Odehrál se v něm totiž velkolepý pokus o světový rekord na kolejích.

Viadukt Glenfinnan, nacházející se na skotské železniční trati West Highland, proslavily filmy o Harrym Potterovi.
Cesta jako do Bradavic. Nejkrásnější železniční tratě nabízí dechberoucí výhledy

Na oslavu 175. výročí založení první švýcarské železnice vypravili historicky nejdelší osobní vlak na světě. Jeho součástí bylo sto vagónů, vážil téměř tři tisíce tun a na délku měřil zhruba dva kilometry. 

„Rekordní vlak o délce 1 906 metrů, který byl sestaven z pětadvaceti nových elektrických souprav typu Capricorn, ujel za necelou hodinu přibližně pětadvacet kilometrů. Směřoval po proslulé Albulské trati z Predy do Alvaneu na východě Švýcarska. Trať je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO,“ píše CNN Travel.

Stejně jako legendární východošvýcarská sáňkařská dráha Cresta Run je i tamní dvaašedesát kilometrů dlouhá Albulská trať proslulá nekonečnými klopenými zatáčkami a prudkými sjezdy. Světově známé mistrovské dílo stavebního inženýrství vede mezi Thusis a Svatým Mořicem. Trať vznikla za pouhých pět let, přestože bylo k jejímu dokončení potřeba postavit 55 mostů a 39 tunelů. Ústředním bodem trati je 5 866 metrů dlouhý tunel Albula.

Přes světoznámý viadukt

Rekordně dlouhý vlak jel po části Albulské trati, kterou od roku 1930 projíždí světoznámý Ledovcový expres. Mimo jiné projel po velkolepém Landwasserském viaduktu. Souprava se postupně dostala z výchozí výšky 1 788 metrů nad mořem v Predě do výšky 999,3 metru v Alvaneu.

Akci zorganizovala Rhétská dráha (Rhaetische Bahn, RhB) za podpory švýcarské společnosti Stadler. Unikátní je kromě délky vlaku také v tom, že se odehrála na úzkorozchodné železnici. Předchozí držitelé rekordu nejdelšího osobního vlaku na světě (Belgie a předtím Nizozemsko) totiž využívali železnice se standardním rozchodem kolejí vedoucí rovinatou krajinou.

Na rozdíl od většiny švýcarských a evropských železnic, které používají „standardní“ rozchod kolejnic 1,435 metru, jsou koleje RhB od sebe vzdáleny pouhý jeden metr.

Neúspěch vystřídalo nadšení

Přípravy na celou velkolepou událost začaly již několik měsíců před vyjetím vlaku RhB. Jejich součástí byly také zkušební jízdy, při kterých si zapojení strojvedoucí museli vyzkoušet dokonalou koordinaci. „Všichni známe trať Albula velmi dobře, každou změnu sklonu, každé stoupání. Je samozřejmé, že si tento proces procházíme znovu a znovu. Musíme být stoprocentně synchronizovaní, každou vteřinu. Každý musí mít neustále pod kontrolou svou rychlost a další systémy,“  řekl na tiskové konferenci před velkým dnem strojvedoucí Andreas Kramer. 

Zdroj: Youtube

Ne všechno ale šlo hladce. Počáteční zkušební jízda skončila neúspěchem ještě předtím, než se vlak rozjel. Zjistilo se totiž, že nelze aktivovat systém nouzového brzdění a sedm strojvedoucích spolu nemůže v tunelech komunikovat prostřednictvím vysílačky ani mobilního telefonu.

Kramer, kterému pomáhalo šest dalších strojvedoucích a 21 techniků, nakonec použil dočasný polní telefonní systém zřízený švýcarskou organizací civilní ochrany. Díky němu se všichni spolehlivě domluvili, zatímco vlak jel nesčetnými tunely a hlubokými údolími rychlostí až 35 kilometrů v hodině. Hladká komunikace byla základním předpokladem úspěchu - jakýkoli nesoulad ve zrychlování nebo zpomalování při jízdě totiž mohl představovat ohromné riziko. 

Den D

V den, kdy nejdelší vlak konečně vyjel "naostro", společnost RhB uspořádala v Bergünu železniční festival, kde mohly tři tisíce šťastných majitelů vstupenek sledovat pokus o rekord prostřednictvím přímého televizního přenosu a zároveň si užít místní zábavu a gastronomii. Běžná doprava tunelem Albula do Svatého Mořice a dále byla na dvanáct hodin přerušena.

Nejdelší vlak při jeho jízdě natáčelo devatenáct kamer umístěných ve vlaku a podél trati, ve vrtulnících i na dronech, které pořídily jedinečný záznam neopakovatelné události. Také jeho vznik byl v odlehlé hornaté oblasti s omezeným pokrytím mobilními telekomunikačními sítěmi velkou výzvou.

Stropu dominuje pastelově růžová barva.
Slavný filmový režisér upravil luxusní vagon z 50. let. Výsledek je úchvatný

Organizátoři celé akce ale byli ochotni poprat se s každým problémem. „Švýcarsko je železniční země jako žádná jiná. Letos slavíme 175 let existence švýcarských železnic. Tímto pokusem o světový rekord chtěla RhB a její partneři přispět k dosažení průkopnického výkonu, který tu ještě nebyl,“ vyjádřil se ředitel RhB Renato Fasciati.

Vzhledem k tomu, že cílem jízdy dva kilometry dlouhého vlaku byl vznik nového světového rekordu, na vše dohlížela komisařka Guinnessovy knihy rekordů. Ta nechala podle německého serveru RND v pátek vlak změřit, a poté v sobotu dohlížela na celý průběh jízdy.

Jelikož nakonec vše fungovalo jak mělo, bude v nejbližších dnech Rhétská dráha zapsána do Guinessovy knihy rekordů a bude se pyšnit titulem „nejdelší osobní vlak na světě na úzkorozchodné kolejnici“.

Švýcarsko jako vlaková velmoc

Na to, že se jedná o malou zemi s hornatou krajinou, na první pohled zcela nevhodnou pro železnici, je Švýcarsko už léta jedním z nejsilnějších evropských hráčů na poli vlakové dopravy. 

Díky nutnosti vyrovnat se při stavbě kolejnic s různými přírodními překážkami se stalo průkopníkem v oblasti elektrotechniky, strojírenství a stavebnictví. Švýcarské technologie a odborné znalosti se vyvážejí do celého světa.

Na koleje se vrátí legendární vlaky Orient Express. Pod názvem Orient Express La Dolce Vita přenesou cestující do atmosféry 60. let v Itálii. Centrálním nádražím se stane římské Termini.
Legendární Orient Express se vrací na koleje. Nabídne atmosféru Itálie 60. let

Švýcaři mají k železniční dopravě silný vztah, a často jsou považováni za nejnadšenější uživatele železnice na světě. Ročně vlaky ujedou v průměru 2 450 kilometrů. 

V roce 2021 provozovaly Švýcarské spolkové dráhy (SBB) na 3 265 kilometrů dlouhé síti s 804 stanicemi 11 260 vlaků, které denně přepravily 880 tisíc cestujících a 185 tisíc tun nákladu.

Přičteme-li k tomu více než sedmdesát soukromých standardních a úzkorozchodných železnic, dosahuje švýcarská vlaková síť délky přibližně 5 300 kilometrů, což z ní dělá nejhustší železniční síť na světě.

Železnice ve Švýcarsku je mimořádná rovněž tím, že jsou vlaková spojení zajišťovaná největším dopravcem SBB koordinovaná s vlaky dalších provozovatelů, a to nejen na "standardní" železnici, ale také na té úzkorozchodné (kde působí například zmíněná společnost Rhétská dráha). Příjezdy a odjezdy vlaků jsou také napojeny (jak geograficky, tak časově) na lanovky, lodě a další formy dopravy. Lidé se tak ve Švýcarsku snadno dostanou prakticky do všech koutů a nadmořských výšek země za využití veřejné dopravy, a bez nutnosti jízdy auty.