Inna políbila tmavého jezevčíka Ajšu, kterého Nika držela v nejistých rukou a naposledy objala kamarádku. Nikyna rodina odjíždí z Chersonu a nikdo z nich netuší, kde najde nový domov. Důležité je jediné: Opustit toto nebezpečné město. Základní plán je jednoduchý. Dostat se do západní části země, do města Chmelnyckyj, kde doufají, že najdou pomoc a bezpečnější místo pro život.

Obyvatelé Kyjevské oblasti během války na Ukrajině
Najdeme si vás. Jak Rusové hledají, mučí a umlčují vlivné Ukrajince

Z jejich starého domova se stala jen čekárna na smrt. Posledních pár dní v Chersonu už bylo pro Nikynu matku Elenu příliš. „Předtím nás Rusové bombardovali sedmkrát až desetkrát denně. Teď je to sedmdesátkrát až osmdesátkrát. Je to příliš děsivé,“ svěřila se reportérům BBC.

Britští reportéři sesbírali svědectví lidí, kteří nyní utíkají z intenzivně ostřelovaného Chersonu. „Miluji Ukrajinu a naše drahé město, ale musíme jít,“ dodala Elena.

Radost vystřídal strach

Elena se svými třemi dcerami je jednou z více než 400 lidí, kteří Cherson opustili od 25. prosince. Od tohoto data Rusové prudce zvýšili intenzitu ostřelování a slavnostní náladu obyvatel znovu nahradil strach o životy svých nejbližších.

V úterý dokonce ruské síly podle ukrajinských úřadů znovu zaútočily na porodnici. Ten den se podle ministra zdravotnictví Viktora Ljašky narodila dvě novorozeňata. Jedno dokonce jen pár minut předtím, než na nemocnici dopadly střely, píše týdeník Newsweek. „Naštěstí se žádná miminka… ani žádní zaměstnanci tentokrát nezranili,“ prohlásil Ljaško. I přesto, že se útok obešel bez zranění, strach lidí podstatně prohloubil.

Elena odjela vlakem při hromadné evakuaci, kterou umožnila ukrajinská vláda. Stovky lidí ovšem město opouští na vlastní pěst. Na kontrolním stanovišti vedoucím z Chersonu se tvoří fronta aut plná vyděšených civilistů.

Jedním z těchto uprchlíků je i Iryna Antonenková. „Už to nezvládáme. Ostřelování je tak intenzivní. Celou dobu jsme tu zůstávali a věřili, že to přejde a že budeme mít štěstí. Jedna ze střel ale zasáhla dům vedle našeho a otcův dům byl také odstřelen,“ vyprávěla BBC se staženým hrdlem. Plánuje odjet za rodinou do Kryvyj Rihu, města v centrální Ukrajině.

Štědrý den ve znamení smrti

Z jen o měsíc dříve osvobozeného města se pro obyčejné lidi v posledních dnech znovu stalo peklo na zemi a vzbudilo vzpomínky na první ruskou okupaci. Jejich jednotky město získaly hned druhý den války. Ukrajina se ale nevzdala a zpátky ho dobila 11. listopadu. Nyní se ovšem lidé znovu bojí, co přinese budoucnost.

Zdroj: Youtube

Bez zabíjení se neobešel ani Štědrý den (byť Rusové a část Ukrajinců slaví Vánoce až v pozdějším termínu). K útoku došlo nedaleko místa, kde se shromáždily davy lidí mávajících ukrajinskými vlajkami na oslavu osvobození od ruské okupace. Ostřelování si vyžádalo jedenáct mrtvých a desítky zraněných civilistů, informuje Newsweek.

Mezi mrtvými byl i sociální pracovník, řezník či žena prodávající mobilní SIM karty, tedy obyčejní lidé, kteří v centru města pracovali nebo v tu chvíli navštěvovali trhy při nákupu vánočních dárků. Podle ukrajinské vlády ten den Rusko na Cherson zaútočilo 41krát.

Říkala jsem mu, ať odejde, neposlechl, říká truchlící matka

Při jednom z útoků zemřel i šestapadesátiletý Serhij Brešun. Zemřel ve spánku, když jeho dům zasáhla ruská střela. Reportéři se jen den po jeho smrti setkali s jeho matkou Tamarou, která přišla do sutin synova domu hledat jeho pas. Bez něj jí nevydají tělo z márnice.

Zničená ruská vojenská technika v ukrajinském městě Lyman, 5. října 2022
Kaskáda chyb. Ruská selhání při invazi na Ukrajinu jsou hlubší, než se myslelo

Dvaaosmdesátiletá žena při probírání věcí z trosek domu plakala. „Musela jsem nějak tušit, že se ten den něco pokazí. Když jsem s ním telefonovala, přesvědčovala jsem ho, aby dům opustil. Neodešel. A tím to skončilo, tak se zničily naše životy,“ polykala slzy při vyprávění událostí předešlého dne, zatímco se kolem rozléhaly ozvěny dalších výbuchů.

Snaha osamělé matky dát svému synovi poslední důstojné sbohem byla nebezpečná, neboť nic nezaručovalo, že střela nezabloudí na již zasažené místo. 

Z řeky se stala nová frontová linie

Rusové nyní na Cherson útočí z východního, levého břehu Dněpru, kam se stáhli při svém odchodu z města. Řeka se tak de facto stala novou frontovou linií na jihu Ukrajiny. Kvůli strategicky důležité pozici Chersonu bývá tato oblast často označovaná jako brána do Krymu. Mnozí analytici tvrdí, že zde Rusko nyní musí zaujmout obrannou pozici.

I přes neustálé ostřelování města a používání i zápalné munice není podle stanice BBC jasné, čeho se Rusové snaží dosáhnout. Zda chtějí znovu obsadit region či ho jen nejvíce poničit, se ukáže až časem. Nic to ale nemění na tom, že lidé začínají být natolik vyděšení, že z města utíkají co nejrychleji to jde. Není minuty, kdy by si zdejší lidé mohli odpočinout a uklidnit se. 

Mrtvou dceru jí připomíná čestná medaile

Přežití je zde nyní otázkou náhody. Smrt může přijít, ať už se člověk pohybuje po ulici, sedí v obýváku nebo se schovává ve sklepě. Jednou z obětí ruských útoků je i devětatřicetiletá dobrovolnice Červeného kříže Viktoria Jaryšková. Zemřela těsně před základnou organizace v Chersonu, jen pár metrů od bezpečného úkrytu, kde se schovávala její rodina.

Její matka Liudmyla Berežnaová u sebe nosí dceřinu čestnou medaili, kterou Viktorie dostala. „Jsem šťastná, že pomohla mnoha lidem. Byla tak laskavá. Ale je to pro mě i bolestivé. Musím se z toho dostat a vychovat její dvě děti. Říkám jim, že by měly být na svou matku pyšné, protože je hrdina,“ vyprávěla dojatě reportérům.

Viktoria s dětmi žila v azylovém podzemním krytu Červeného kříže. Nyní sedmnáctiletá Aljoška a dvanáctiletý Saša žijí v krytu i nadále, neboť se tam cítí v bezpečí. Útěchu kromě u babičky nachází také v nové rodině, kterou vidí ve skupině dobrovolníků, kteří s nimi podzemí sdílí. „Když zemře někdo tak blízký, je to těžké. Kdybychom to ovšem vzdali a přestali, pak by byla její smrt zbytečná. Pracujeme na tom, abychom se ujistili, že lidé mohou žít. Vše ostatní je druhořadé,“ tvrdí kamarád Viktorie, dobrovolník Dmitro Rakickij. 

Dobrovolník: Ruské útoky nedávají smysl

Dobrovolníci Červeného kříže v Chersonu ovšem uznávají, že je těžké dělat tuto práci ve chvíli, kdy jejich vlastní rodiny mohou být v ohrožení života. Zatímco se krytem ozývali další výbuchy, Rakickij nervózně pochodoval po místnosti. S napjatým výrazem se snažil dovolat své ženě, která byla doma s jejich dvěma dětmi. „Nechtějí odejít. Bojí se o mě a já se bojím o ně. Takhle žijeme,“ řekl.

Prezident Volodymyr Zelenskyj na mimořádném zasedání ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany v Kyjevě 30. září 2022.
Jak dosáhnout míru? Plán Zelenského zahrnuje stažení Rusů i jadernou bezpečnost

Nejvíce ho rozčiluje, že Rusové údajně vždy zasáhnou civilní infrastrukturu. „Domy, bytovky, kotelny. Je nemožné najít v jejich útocích logiku,“ vzteká se Rakickij.

Desítky civilistů stále žijí v Chersonu i přes to, že je regionální správa tento týden vyzvala již minimálně dvakrát k odchodu. „Téměř nikdy nemáme elektřinu nebo vodu. Někdy ji znovu na chvíli nahodí, ale s dalším útokem už je zase mimo provoz. V noci je to opravdu děsivé. Stále však máme plyn a je nám díky tomu teplo,“ svěřila se Larysa Revtová, která město pod neustálými útoky zatím oproti ostatním odmítá opustit.