Ráno 8. dubna cestoval sedmnáctiletý Vlad Burjak autem v Rusy obsazené části Ukrajiny. Když projížděl kontrolním stanovištěm, dostal se do problému, jenž mu změnil život.
V rozhovoru pro ABC News řekl, že když ruští vojáci viděli jeho mobilní telefon, obvinili ho z natáčení jejich pozic. Proto mu mobil sebrali a veškerá data v něm prohledali. Na sociální síti Telegram pak zjistili, že Vlad je členem proukrajinské skupiny.
To ozbrojené muže rozčílilo. Vyhrožovali mu, že ho na místě zabijí. Naštěstí pro něj to byly plané výhružky. Místo toho jej ale nejdřív odvezli do filtračního tábora a poté do vězení, ve kterém strávil celých 48 dní.
Snažil se být neviditelný
„Vězení bylo opravdu strašné a přežít v něm bylo těžké,“ sdělil ABC News mladý Ukrajinec. Prý slyšel neustálé volání o pomoc z ostatních cel. Vězni také často prosili, aby je přestali bít. „Člověka to vnitřně zlomí,“ dodal.
Na hrůzy, které se kolem něj děly, se chlapec snažil nemyslet. Jenže nic mu v tom nepomáhalo, dokonce ani práce. Jeho úkolem bylo umývání podlah a úklid v místnostech určených pro mučení. „Musel jsem je čistit tři až čtyři dny během týdne,“ popsal.
Ruští vojáci si Vlada nevšímali, díky čemuž se vyhnul bití. Sám ale mohl sledovat, jak mučí ostatní vězně. Aby nepoutal pozornost, snažil se však hlavně soustředit na svou práci. „Nechtěl jsem, aby strážní věděli, kolik toho vidím,“ vysvětlil.
Přestože se většinu času pokoušel zůstat neviditelný, občas se rozhodl dalším uvězněným Ukrajincům pomoci. Předával mezi nimi informace napsané na malých kouscích papíru, které se pak snažili propašovat za zdi věznice, většinou k rodinným příslušníkům.
Náročné na psychiku
V rozhovoru pro ABC News mladík přiznal, že nejspíš mnoho událostí, které zažil, vytěsnil z hlavy. „Když vidíte hrozné věci, váš mozek na ně zapomene. Pokud se příliš zabýváte minulostí, může se to na vás ošklivě podepsat. A to nechci,“ řekl.
Snažil se zůstat v klidu. „Jakmile jste projevili emoce, mohli mohli vás zbít nebo mučit. Taky jste se obávali, že vás kvůli tomu nikdy nepustí,“ prozradil.
Aby si udržel duševní zdraví, mluvil sám se sebou. „Přemýšlel jsem, co udělám, až budu na svobodě. O rodině, přátelích, jak spolu zajdeme do kavárny nebo do McDonaldu,“ vzpomínal chlapec.
Po 48 dnech své myšlenky mohl uskutečnit. Když Vlada propustili, první s kým se shledal, byl jeho otec. „Nedá se ani vysvětlit, co jsem cítil,“ sdělil.
Jeden z mnoha
Vlad není první ani poslední Ukrajinec, který poskytl děsivé svědectví ze zajetí. Rusové údajně drží jako válečné zajatce tisíce lidí. A další statisíce násilně deportovali ze země prostřednictvím takzvaných filtračních táborů. Moskva však tato obvinění popírá.
Organizace spojených národů odhaduje, že během konfliktu na Ukrajině bylo zabito nebo zraněno téměř tisíc dětí. Také předpokládá, že více než pět milionů ukrajinských dětí potřebuje humanitární pomoc.
