Muž s přezdívkou Archie se nyní se svým příběhem svěřil reportérům CNN. „Byli ožralí. Prvního jsem vyřídil hned, druhého jsem doběhl a na místě zabil,“ vzpomíná. Když popisuje osudový večer, používá hanlivé pojmenování, které si Ukrajinci vyhradili pro Rusy. Nazývá je Orky. „Když jsem viděl orky v uniformách, řekl jsem si, proč ne? Nebyli tam žádní lidé ani světlo a já jen využil situace,“ líčí tehdy ještě náctiletý mladý muž.

Ruští vojáci v ulicích Chersonu
Drsná realita v Chersonu: Muž měsíce tajně natáčel život pod ruskou nadvládou

Do té doby jen trénoval různá bojová umění a nosil u sebe nůž na sebeobranu. Až do tohoto momentu nikoho nezabil. „Pohyboval jsem se čistě instinktivně. Adrenalin udělal svoje. Neměl jsem čas se bát ani přemýšlet,“ popisuje chvíle před svým prvním zabitím.

Nyní dvacetiletý Archie je jedním z mnoha chersonských odbojářů, kteří spolupracovali s ukrajinskou armádou. Díky tomu se za něj také v tomto činu ukrajinské síly postavily. A nebyl jediný, který se rozhodl okupanty ve svém městě zabíjet.

Zdroj: Youtube

Takový čin si však na lidské psychice vybere svou daň. „První dny jsem měl velké výčitky svědomí, pak jsem si ale uvědomil, že to byli mí nepřátelé. Přišli do mého domova a chtěli mi ho vzít,“ svěřuje se mladík americké stanici CNN.

Když to nešlo po dobrém, obrátili se na odboj

Lidé v Chersonu dávali svůj nesouhlas najevo od okamžiku, kdy Rusko město 2. března obsadilo. Vycházeli tehdy do ulic a na náměstí na každodenní protesty a oblékali se do modrožlutých barev své vlajky.

Cherson byl ale pro Rusy důležitý. Bylo to první velké město, které se Moskvě od začátku invaze podařilo obsadit. Bylo proto pro Rusko důležitým symbolem. Nesouhlas nemohl být tolerován.

Civilisté opouštějí okupovaná města ruskou armádou. Ilustrační foto.
Svědectví z Chersonu: Rusové spalovali své vojáky spolu s odpadky, tvrdí místní

Okupační síly proti protestujícím začaly používat slzný plyn a střelbu. Organizátory a názorově hlasitější obyvatele Rusové údajně zatkli a mučili.

Když pokojné demonstrace nezabíraly a vedly jen k násilí, obrátili se obyvatelé k odboji. Situaci začali brát do svých rukou obyčejní lidé, jako je i Archie. „Nebyl jsem jediný. Byla tam spousta šikovných partyzánů. Každou noc zemřelo nejméně deset Rusů,“ uvádí odbojář.

Ze zpočátku sólových operací se během chvíle staly organizované skupiny podobně smýšlejících lidí, kteří jezdili po městě, schovávali zbraně a hledali místa, ze kterých si Rusové udělali ležení či sklady.

„Kontrolovali jsme hlídkové trasy a pak jsme všechny informace předávali klukům na frontě. Oni už věděli, komu to mají předat dál,“ popisuje pravidelnou činnost Archie.

Ruští vojáci ovšem nebyli jejich jediných cílem. Terčem partyzánů se během okupace stalo i několik Moskvou dosazených vládních úředníků. V rámci psychologické války byly jejich tváře během okupace rozmístěny na plakátech po celém městě. Na nich jim jejich autoři slibovali odplatu za jejich spolupráci s Kremlem.

Mnohé z těchto slibů také splnili. Některé z těchto úředníků zastřelili, jiné vyhodili do povětří či zabili při dalších incidentech, které místní proruské vedení označilo za teroristické útoky.

Z vězení si Rusové udělali osobní mučírnu

Ať už se odbojáři snažili ukrývat, jak nejlépe dovedli, mnoho z nich na svobodě nezůstalo. Archieho chytli 9. května poté, co se zúčastnil přehlídky ke Dni vítězství oslavující výhru Sovětského svazu ve druhé světové válce. V průvodu ovšem nebyl slavit, ale provokovat. Na tričku měl na protest žlutý a modrý pruh a tento detail očím ruských vojáků neunikl.

Převezli ho do vězení, které podle Archieho převzala ruská Federální bezpečnostní služba (FSB). Zařízení údajně používala k mučení ukrajinských vojáků, výzvědných důstojníků a partyzánů, jako je Archie. „Mlátili mě, dávali mi elektrické šoky, kopali do mě a bili mě obušky,“ vzpomíná. „Nemůžu říct, že by mě nechali hladovět, ale moc jídla mi nedávali. Nic dobrého se tam nedělo.“

Zdroj: Youtube

Archie měl to štěstí, že ho po devíti dnech propustili. Ještě předtím ho ale donutili nahrát video, ve kterém souhlasil, že bude spolupracovat s ruskými okupanty. Jeho popis vězení potvrdily ukrajinské vojenské zdroje a další lidé, kteří mučením prošli také.

Křik ze sklepa nikdy nekončil

V zařízení drželi i Ihora, jehož plné jméno reportéři pro jeho ochranu nezveřejnili. „Drželi mě tam jedenáct dní a celou dobu jsem ze sklepa slyšel křik. Lidi mučili, bili klacky do rukou a nohou, používali i bodáky na dobytek. Dokonce vězně napojovali na baterie a probíjeli je elektrickým proudem nebo polévali vodou obličej zakrytý hadrou,“ vzpomíná devětadvacetiletý muž.

Snímek hrobů v oblasti Izjumu 19. září 2022.
Mrtví v každé vesnici. V osvobozených oblastech Ukrajiny se našlo přes 700 těl

Ihora Rusové přistihli při převozu zbraní, když místo předání při mučení vyzradil Ihorův spolupachatel, uvádí deník The Washington Post. Podle jeho slov ho naštěstí „jen“ zmlátili. „Přijel jsem v době, kdy tu už lidi k smrti neubíjeli. Nejdřív mě zasáhli taserem do nohy, to používali jako přivítaní. Jeden z nich se mě zeptal, za co mě přivedli a další dva mě začali mlátit do žeber,“ popisuje těžké chvíle.

Po celou dobu pobytu ve vězení se mu i přes mučení podařilo utajit, že je členem chersonského odboje a převážení zbraní není to jediné, čeho se vůči ruským silám dopustil.

Riskoval život pro odhalení ruských základen

Kromě převozu také téměř po celou dobu okupace získával informace pro ukrajinskou armádu. A za tuto špionáž by ho čekal podstatně krutější trest než bolavá žebra. „Když jsme něco našli, natočili jsme to nebo vyfotili a poslali ukrajinským silám. Ty pak rozhodly, zda udeří, či ne,“ vysvětluje.

Na žádost armády po městě ukrýval zbraně, převážel je a získával souřadnice skladů munice a dalšího vybavení. Mezi informacemi, které dodal ukrajinským silám, byla i lokace jednoho takového skladu na území města. „Ruská armáda tu měla dvacet až třicet vozidel, mezi kterými byla obrněná auta, transportéry a někteří Rusové tam dokonce bydleli,“ říká Ihor.

Krev na ruce zdravotníka. Ten právě odnesl těla tří žen, které zemřely v důsledku ruského ostřelování v jedné z obytných čtvrtí v Charkově na Ukrajině 7. července 2022.
Zachraňují hrdiny. Na pach krve nezapomenete, říkají ukrajinští zdravotníci

K odeslání souřadnic použil aplikaci Telegram a spolu s nimi poslal i video, které tajně nahrál, když předstíral, že telefonuje. „Zapnul jsem kameru, namířil ji na budovu a pak jsem jen šel a natáčel, zatímco jsem mluvil. Poté jsem video samozřejmě smazal, protože kdyby mě někde zastavili a kontrolovali mi fotky a videa, pár otázek by určitě měli,“ poznamenává.

Informace svému vojenskému kontaktu, kterého nazývá Kouř, poslal v polovině září. O den později se stal sklad terčem ukrajinského útoku. Z budovy nyní zůstala jen kostra s vysklenými okny a téměř žádnou střechou. Všude se válí kusy sutě a rozbité sklo. Intenzita útoku dokonce některé železné podpěry roztavila. Na místě tak nyní zůstává korodující památka na okupující Rusy.

Mysleli, že je přivítají s otevřenou náručí

Spojené státy a NATO věří, že když Rusko zahájilo invazi Ukrajiny, Kreml očekával, že je Ukrajinci přivítají jako zachránce s otevřenou náručí. Skutečnost byla ovšem jiná. Lidé se intenzivně bránili a město ani svou zemi nechtěli dát zadarmo. Úder na sklad byl jen jedním z mnoha, které umožnili chersonští partyzáni. Ti neúnavně pracovali proti ruským silám i přes jejich výhružky a zatýkání po celou dobu ruské nadvlády.

Ukrajinské děti během válečného konfliktu. Ilustrační snímek
Ztratil rodiče, jedl své hračky. Osiřelý chlapec z Mariupolu našel novou naději

Po dlouhých osmi měsících pod okupační vládou je Cherson znovu v ukrajinských rukou. Moskevská vojska jsou na ústupu a Ukrajina je nutí stahovat se ze západního břehu Dněpru.

Při pohledu zpět je Ihor, otec tříměsíční dcery, vděčný za to, že ho při natáčení nikdo nepřistihl. „Měl jsem štěstí. Nebylo to těžké, ale zato velmi nebezpečné. Kdyby mě při tom načapali, zavřeli by mě a pravděpodobně nenechali vyjít živého,“ dodává.