Kliknutím zvětšíteSaša si moment, kdy ho Rusové násilím odvedli ze školy, pamatuje na vteřinu přesně. „Jestli mám být upřímný, bylo to děsivé. Netušil jsem, kam nás odvezou,“ svěřil se mladík reportérce stanice BBC Sarah Rainsfordové.
Na některé aspekty svého únosu, hlavně na oddělení od matky, nechce vzpomínat a raději mění téma. V jeho pečlivě uhlazené patce je vidět pár šedivých vlasů, které se mu objevily kvůli stresu, který mu způsobil nedobrovolný pobyt u Rusů.
Před válkou Saša chodil do kupjanské zvláštní školy na severovýchodě Ukrajiny. Přes týden byl na internátě a na víkendy jezdil domů. Když po únorovém útoku na jejich zemi Rusové okamžitě obsadili část Charkovské oblasti, Sašova matka Taťána Krajňuková nechala syna kvůli bezpečnosti doma.
Nové ruské vedení obsazeného území po chvíli začalo na rodiny tlačit, aby děti znovu poslaly do škol, kde nyní vyučovali ruští učitelé. Krajňuková váhala, zda je má poslechnout, či syna nechat nadále v bezpečí na vesnici. Saša se už ale doma sedm měsíců nudil a škola byla vítaná změna.
O pár dní později ovšem do oblasti dorazili ukrajinští obránci. „Slyšeli jsme hluk na míle daleko. Ty rány. Pak vrtulníky a střelbu. Byl to strašný rachot. Pak jsem viděla tanky a ukrajinskou vlajku. Když ovšem dorazili do škol, našli tam jen školníka,“ zavzpomínala Krajňuková.
Muž tehdy zachráncům řekl, že děti odvezli neznámo kam. Jeden z učitelů viděl, jak do školy vtrhlo přibližně deset těžkooděnců, kteří děti odvedli k autobusům. „Nestarali se o to, aby s sebou vzali nějaké dokumenty nebo kontaktovali rodiče. Prostě je strčili do busu a odjeli,“ popsal chaotické chvíle Mykola Sezonov.
Dlouhé týdny nikdo nevěděl, kam děti odvezli
Šest následujících týdnů se rodiče unesených dětí strachovali, co se jejich dcerám a synům na nepřátelském území děje. „Každý den jsem brečela, volala na linku důvěry a říkala jim, že jsem ztratila syna. Napsala jsem i policii. Snažili jsme se ho najít také pomocí dobrovolníků,“ vylíčila těžké dny Krajňuková.
Po měsíci jeden z rodinných přátel našel vodítko. Na sociálních sítích objevil video ze začátku září, ve kterém se mluvilo o dětech ze zvláštní školy v Kupjansku. Dozvěděli se, že je Rusové přesunuli do podobného zařízení v Luhanské oblasti ve městě Svatove, které je stále pod ruskou kontrolou.
Čtrnáct dní nato Krajňukové zapípal telefon se zprávou. Její syn je ve zvláštní škole v jiném luhanském městě, v Perevalsku. A jeho matka mu může zavolat, četla. „Měl samozřejmě radost, že mě slyší, ale hrozně plakal. Řekli mu, že jeho domov je zničený a on se bál, že jsme umřeli,“ přiblížila žena.
Pro syna musela osobně dojet
Krajňuková se snažila vymyslet, jak Sašu přivést zpátky domů. A zjistila, že má jedinou možnost - přijet pro něj osobně. Nejrychlejší cesta ovšem vedla přímo přes frontovou linii. Odhodlaná matka proto vymyslela plán, a aby se vyhnula válečnému území, vyrazila k synovi oklikou.
Do Perevalsku se vydala prvně přes Polsko, pak Pobaltí a následně přešla pěšky do Ruska, kde ji bezpečnostní služba FSB vyslýchala kvůli pohybu ukrajinských vojsk. Nic jim neřekla. Neměla co.
Zbytek cesty do okupované Luhanské oblasti byla jako noční můra. „Úplná tma, kontrolní stanoviště, muži v kuklách a se zbraněmi… Byla jsem tak vyděšená, že jsem si musela vzít prášky na uklidnění,“ popsala žena náročné putování. Celou cestu se navíc bála, že Rusové vzali Sašu ze školy a odvezli ho do Ruska na převýchovu do pěstounské rodiny.
Její obavy se ovšem nenaplnily. Když do města dorazila, svého syna našla. Pevně Sašu objala a nechala ho vyplakat na jejím rameni. Oba to potřebovali, neboť ani ona se neubránila slzám štěstí a úlevy.
Nyní společně žijí jako uprchlíci v západoněmeckém městě Dinklage. I přesto, že je Saša už v bezpečí u své mámy, po škole stejně jen leží na posteli a hraje hry na telefonu. „Stále je stažený do sebe i několik měsíců poté, co jsme se znovu setkali,“ poznamenala smutně Krajňuková.
Domů se z unesené třídy, jejíž součástí byl i Saša, doposud vrátilo pouze osm dětí. Pro každého z nich museli rodiče osobně přijet a syna či dceru si odvézt po dlouhém vyslýchání a kontrolách.
Další důkaz proti Putinovi
Pro Ukrajinu je příběh kupjanské zvláštní školy součástí rostoucího počtu důkazů proti ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, který je podezřelý z válečného zločinu. Mezinárodní trestní soud na něj vydal v březnu zatykač. Kromě Putina je obviněná i jeho dětská ombudsmanka Marija Lvovová-Bělovová, a to z nezákonné deportace ukrajinských dětí.
Rusko se ovšem brání, že jeho motivy jsou čistě humanitární a děti evakuuje, aby je uchránilo před nebezpečím. Za své činy se nestydí a v uplynulém roce se dokonce řada ruských představitelů veřejně chlubila tím, že do země ukrajinské děti přivezli, informovala stanice CNN.
Podle serveru ukrajinské vlády Children of war Rusové od začátku války deportovali 19 501 dětí. O 6 471 z nich nemají žádné další informace. Domů se doposud vrátilo jen necelých 400 z nich. „První krok byl učiněn. 371 dětí je zpátky doma na Ukrajině,“ uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
30
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
Celebrity
TN.cz
