Ukrajinci se brání ruské invazi už 453. den. Neustále nasazují životy za svou vlast a v noci sní o tom, až se znovu shledají s rodinou. Reportérka listu The Kyiv Independent Asami Terajimaová pronikla do průběhu dne ženistů u města Kreminna. Tito vojáci vytvářejí úplně první linii, která brání Rusům v postupu. Mezi zákopy pokládají na zem miny, přičemž jim samotným hrozí, že na jednu šlápnou či je zastřelí nepřátelé.

S ženisty neboli sapéry se Terajimaová setkala v nezvykle pěkném domě v ulici, kterou zdobí skromné chaloupky. Vojáci mají v domě základnu, ve které čekají na soumrak. 

Ukrajinští vojáci nedaleko Bachmutu
Boj chytrostí. Ukrajinci dohání převahu Rusů i drony a raketami z garáže

Každou noc se vydávají do takzvaných šedých zón, které se nacházejí mezi ruskými a ukrajinskými zákopy. Někdy se dokonce k nepřátelům přiblíží až na sto metrů. „Nejděsivější je okamžik, kdy tam jdete,“ říká 43letý Oleksij z Dněpropetrovské oblasti. „Pak vám ale začne fungovat svalová paměť. Do té doby je to ale strašné. Nedá se na to zvyknout,“ dodává.

Nikdy nevědí, jestli se vrátí

Muži poznamenávají, že je v lesích kvůli zalesněnému terénu zhoršená viditelnost. Nad územím navíc neustále létají ruské drony a nepřátelé mají k dispozici termovizní pozorovací zařízení, kterými v noci sledují ukrajinský postup. „Před drony je obtížné se skrýt, protože do určité výšky nejdou slyšet. Ruské oči nás neustále sledují,“ tvrdí muži.

Přestože šlápnutí na miny je pro ženisty vždy rizikem, nepřetržitá ruská palba je pro ně stále větší hrozbou. Intenzita nepřátelské střelby podle nich určuje, jak dlouho budou v dané oblasti pracovat a kolik toho během jedné mise stihnou. 

Letošní záběry z bojů u města Kreminna:

Zdroj: Youtube

Šestačtyřicetiletý Andrij z Dněpru odhaduje, že i přes ruskou střelbu se jim v 90 procentech případů daří práci dokončit. „Snažíme se, protože chápeme, že pro všechny chlapy, kteří sedí v zákopech, je to mnohem těžší,“ poznamenává.

S příchodem teplého jara se ovšem jejich šance, že se vyhnou ruským minám, zmenšují. Teplo v Ukrajincích zasévá strach. „Nejděsivější věcí je, když roste zeleň a v důsledku toho je těžší ruské miny vidět,“ říká Andrij. I přesto, že jsou na takovéto situace vycvičení, je to podle něj velmi náročné.

Jak probíhá jejich pracovní noc

Než vyrazí do terénu, velitelé pěchoty obvykle ukážou hlavní oblast, ve které budou vojáci danou noc operovat. Každý muž si poté vezme dvě desetikilogramové protitankové miny. Jednu si připoutá před sebe a druhou na záda. Do rukou pak vezme příděl min proti pěchotě a vyrazí mezi stromy.

Zasažená budova v ukrajinském Bachmutu, fotografii 21. května zveřejnily ukrajinské síly.
Padl Bachmut? O město se podle Kyjeva i přes tvrzení Moskvy dál bojuje

Sapéři se snaží v malých skupinách pohybovat co nejrychleji. Běžet je ovšem náročné, neboť na těle nesou přes 40 kilogramů, přičemž jen neprůstřelná vesta váží 16 kilo. „Někdy začne ostřelování téměř okamžitě, jindy o něco později. Je radost pracovat, když je klid. To se ale stává jen zřídka,“ vypráví Andrij.

Jakmile Rusové začnou na skupinky střílet, ženisté mají postup jasně nacvičený. Vrhnou se k zemi a bez hnutí čekají, až znovu nastane klid. „Ležet v klidu může být opravdu těžké, když vedle vás kamarádi, kteří šlápli na minu nebo je postřelili, křičí bolestí,“ uvádí Oleksij. „Ať jsou v jakémkoliv stavu, musíte ležet dál, protože jinak dopadnete jako oni. Nikdy si nezvyknete na to, jak je to náročné,“ doplňuje. 

Nejzaminovanější území světa

V důsledku války jsou rozsáhlé oblasti ukrajinského území zamořené minami, a to včetně těch zakázaných, které v zemi zůstávají i desítky let. Ukrajina je podle jejího premiéra Denyse Šmyhala nyní nejvíce zaminovanou zemí na světě, přičemž úřady uvádějí, že z celkové rozlohy země je zaminováno zhruba 40 procent. 

Právě zakázané miny jsou důvodem, proč je podle vojáků obzvlášť nebezpečné pracovat na dříve Ruskem okupovaných územích. Je totiž možné, že kdekoliv narazí na nepovolené protipěchotní miny sovětské výroby, jako je například POM-2 nebo sofistikovanější POM-3.

Výroba a užívání min POM-2 zakazuje Ottawská úmluva z roku 1997. Rusko ji ovšem nepodepsalo. Mina POM-2 je navržená tak, aby vybuchla při nášlapu, zatímco POM-3 má seismický senzor, který dokáže zaznamenat přicházející kroky a mina exploduje ještě dříve, než k ní člověk dojde. Vojáci tyto miny obvykle střílí minomety, a proto nemá jejich rozmístění žádný řád a je mnohem složitější je odhalit. 

V případě exploze z nich vyletí kovové úlomky, které zabijí každého v blízkosti 15 až 16 metrů. „Tyto zbraně nerozlišují mezi bojovníky a civilisty a zanechávají smrtící dědictví na dlouhá léta do budoucna,“ uvádí ředitel pro zbraně organizace Human Rights Watch Steve Goose.

Bojují za budoucnost svých dětí

Ženisté z takzvané pětadvacítky, kteří každý den podstupují životu nebezpečné mise, přesně vědí, za co bojují. Každý má své důvody, ale s Oleksijem se všichni shodnou. „Myslím, že naše děti by měly žít lépe,“ říká.

Oleksij dodává, že vedle něj nyní bojují mladí muži, kterým bylo v roce 2014, když Rusko napadlo Krym a Donbas, pouhých deset let. Nechce, aby se to samé stalo i budoucím generacím. „Mému synovi je deset a neměl by muset jít za devět let do války. Takové věci si nikdy pro děti nepřejete,“ dodává. 

Ukrajinským jednotkám bojujícím u Bachmutu dochází munice, žádají pomoc od zahraničních spojenců
Země je vyždímaná, munice dochází. Ukrajinci popsali život na frontě u Bachmutu

Oleksij se ani tak nebojí o svůj život, jako spíše o životy syna a 18leté dcery, kteří jsou stále v Marhanci u Nikopole nedaleko Ruskem okupované Záporožské jaderné elektrárny. Rusové oblast neustále ostřelují a děti se před útoky musí schovávat ve sklepě. 

Ženisté si uvědomují, jak důležitou roli mají. Každou noc riskují své životy, aby ruským silám ztížili postup. I přesto, že v noci nevyráží poprvé, svých misí se údajně bojí úplně stejně jako na začátku války. „Je to založeno na štěstí, ne na zkušenostech. Je to ale naše práce. Máme strach, ale plížíme se dál,“ uzavírá Andrij.