Ačkoli většina evropských zemí stojí pevně za Ukrajinou a prezidentovi Volodymyrovi Zelenskému v různé míře pomáhá bránit jeho zemi, není zdaleka jisté, že vyhoví jeho přání přidat se k Unii. Sedmadvacítka může z politických a procedurálních důvodů usoudit, že nyní není ten správný čas, připomíná v analýze CNN.

Přinejmenším předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová však už podporu vstupu Ukrajiny do Unie vyjádřila. „Skutečně časem patří k nám. Jsou jedněmi z nás a my je tam chceme,“ sdělila pro Euronews koncem února. I kdyby s ní ovšem členské státy souhlasily, celý proces může trvat roky, dokonce i desetiletí.
Již od března je totiž jasné, že žádné bleskové přijetí se konat nebude. Proti zrychlenému procesu ostře vystupují například dva ze zakladatelů Evropské unie, Francie a Nizozemsko.
Proces vstupu do EU
Na papíře to vypadá jednoduše. Země podá žádost a Komise vydá rozhodnutí, zda by se o její kandidatuře mělo uvažovat, či nikoli. Také předloží několik způsobů, jak mohou při přijímání nového kandidáta členské státy postupovat. Samotný proces ale už tak snadný není.
Všeobecně se předpokládá, že Komise předloží v souvislosti s Ukrajinou dvě možnosti, přičemž obě znamenají v podstatě totéž s drobnými rozdíly. První říká, že přistoupení Ukrajiny začne řádně probíhat až po skončení války. Druhá se pak odkazuje na dobu, až budou ukrajinské instituce schopny splnit kritéria požadovaná pro vstup do EU.

Kodaňská kritéria jsou přitom poměrně nepřehlednou trojicí požadavků, o jejichž splnění musí být Unie přesvědčena, aby mohla zahájit řádná jednání. Zaměřují se na fungující volnotržní hospodářství, dále na to, zda má stát instituce způsobilé prosazovat evropské hodnoty, jako jsou lidská práva a výklad právního státu EU, a také na to, jestli má země fungující inkluzivní demokracii.
Pokud země splňuje podmínky a vedoucí představitelé členských států Unie se dohodnou, musí být smlouva ratifikována v Evropském parlamentu a zákonodárnými orgány jednotlivých členských států.
Postoje členských států
Komplikace nastávají právě v jednotlivých postojích sedmadvacítky ke Kyjevu. Ačkoliv většina států podporuje Ukrajinu v jejím válečném úsilí, u členství v Evropské unii už taková shoda nepanuje.
Existuje řada kandidátských států, které jsou v procesu přistoupení již několik let. V některých případech došlo ke zpomalení procesu právě kvůli domácí politické nestabilitě. Jedním z příkladů je Turecko, jehož žádost byla v podstatě zmrazena v důsledku obav ze zpátečnictví v oblasti právního státu a lidských práv. Zahájení procesu se zemí, která je v současné době ve válečném stavu, by tak mohlo vyvolat otázky ze strany dalších kandidátských států, jejichž žádosti byly podobně zastaveny. „Pokud bychom nějakým závažnějším způsobem urychlili přijetí Ukrajiny, mohlo by dojít k výraznému ohrožení stability právě na Balkánu,“ vysvětlil svůj postoj nizozemský premiér Mark Rutte listu NL Times.

Vyskytují se také reálné obavy, že Ukrajina je na hony vzdálená tomu, aby v dohledné době splnila kodaňská kritéria. Podle indexu vnímání korupce za rok 2021, který sestavila organizace Transparency International, je Ukrajina na seznamu 180 zemí na 122. místě. Pro srovnání, Rusko se nachází na 136. místě. Vzhledem k tomu, že části Ukrajiny jsou v současné době okupovány vojsky Kremlu a mohou být ještě dlouho po skončení války, je těžké předvídat, zda se situace v příštích letech zlepší, nebo zhorší. Někteří představitelé EU se také obávají, jak to bude v zemi po skončení války s lidskými právy.
Kromě těchto praktických otázek existují i politické námitky. Některé západní členské státy, jež jsou v Unii od samého počátku, se obávají, že se rovnováha sil posune na východ, kde některé země v posledních letech ustupují v otázkách právního státu. Za příklad lze uvést Maďarsko a Polsko, které si s pravidly EU volně hrají, a zjišťují, že jakmile je země součástí, může jí projít mnohem více.
Ostatní členské státy se obávají, že by Ukrajina spotřebovala obrovskou část rozpočtu Unie, protože bude nutné provést obrovskou rekonstrukci země. A někteří jednoduše vyjadřují obavy, že jednání o vstupu do EU v tuto chvíli není nejlepší způsob jak zemi podpořit.
Výhody vstupu
A co by vstupem do Unie získala samotná Ukrajina? Především by se stala členem největšího obchodního bloku na světě, jednotného trhu a celní unie, měla by ochranu soudů EU a přístup k rozpočtu EU. Zcela jasně by se tím také zařadila mezi země, které jsou považovány za součást západní aliance a světového řádu vedeného USA.

Reakce Ruska
Moskva již dříve prohlásila, že vstup do EU by byl rovnocenný vstupu do NATO. Případné přijetí Ukrajiny bude Putin nepochybně považovat za akt agrese, uvedla CNN.
Krvavé následky měly přitom snahy o přijetí do Unie už dříve. V roce 2013 vypukly na Ukrajině proevropské protesty poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s EU. Tehdejší prezident Viktor Janukovyč se místo toho rozhodl pro užší vztahy s Putinovým Ruskem. V následujícím roce vypukla na Donbasu občanská válka a Kreml nezákonně anektoval Krym.
Šance na úspěch
Je velmi nepravděpodobné, že by Ukrajina i po delší době od konce války splňovala kritéria, která by jí umožňovala vůbec zahájit jednání. Kromě projektu obnovy bude muset provést přechod od země fungující v různém stupni stanného práva a zákazu vycházení k fungující demokracii.
Nicméně existuje šance, že EU se bude po ruské invazi snažit Ukrajinu velmi silně podpořit. Mnoho čelných představitelů evropských zemí bylo v Kyjevě Zelenského navštívit a mezi některými z nich panuje názor, že poté, co zapózovali na fotografiích po boku prezidenta ve válce, na summitu lídrů 24. června prostě s podporou Ukrajiny nemohou neuspět.
Pokud von der Leyenová skutečně předloží členským státům svou rezervovanou verzi přijetí ukrajinské kandidatury, bude pro Unii obtížné ji jednoznačně odmítnout.