Kliknutím zvětšítePro čtyřicetiletého svobodného otce Jevhena Meževyje nebyl poslední rok vůbec snadný. Vše začalo 24. února 2022, když ruská vojska spustila invazi na Ukrajinu a zaútočila na tamní města, včetně Mariupolu, na jehož předměstí pracoval jako jeřábník. „Jakmile jsem slyšel dopadající střely, okamžitě jsem myslel na svého třináctiletého syna Matvije, a dcery - devítiletou Svjatoslavu a sedmiletou Oleksandru,“ řekl Jevhen v rozhovoru pro deník The Guardian.
Z práce jel rychle taxíkem domů, aby se přesvědčil, že jsou v pořádku. Poté si sbalili věci a snažili se dostat do bezpečí. „Několik následujících dní jsme se stěhovali z jednoho krytu do druhého, kde jsme spali na nafukovacích matracích. Často jsme byli bez vody, jídla a elektřiny,“ vzpomínal.
Mobilní telefony a powerbanky si jezdil nabíjet do jedné místní nemocnice. „Většina doktorů odešla, bylo tam jen pár sester a lékařů na pohotovosti a dobrovolníci. Jeden z nich mě přemluvil, abychom se přestěhovali do nemocničního protiatomového krytu. Na oplátku jsem jim pomáhal s odnášením mrtvých těl,“ pověděl Jevhen a dodal, že když už spotřebovali všechny pytle na mrtvoly, prostě je museli navršit na hromadu za nemocnicí.
Rusové otce uvěznili, děti deportovali
Takto se jim dařilo přežívat do poloviny března. V té době Kadyrovova vojska prolomila obranu a vnikla hlouběji do Mariupolu spolu se separatistickými a ruskými jednotkami. „Tati, na schodech jsou ruští vojáci,“ byla slova, kterými ho probudil jeho syn.
Ozbrojení muži jim dali na výběr ze dvou možností: buď půjdou s nimi, nebo si později mohou promluvit s Čečenci. „Vybrali jsme si, že půjdeme s nimi,“ sdělil Meževyj pro The Guardian.
Rusové je odvedli do nedaleké vesnice Vynohradné. Zde je vítali mladí lidé v bílých košilích s připnutými odznaky Miluji Rusko, kteří jim nabízeli pomoc. Na místě zůstali několik dní, jednoho dne je však vzali na kontrolní stanoviště, kde je vojáci prohledali. Jeden z ruských úředníků si všiml podezřelé informace v Jevhenových dokladech - byl bývalý voják. V letech 2016 až 2019 sloužil v ukrajinské armádě. Jelikož věděl, že okupanti pátrají a vězní bývalé armádní příslušníky, tak se své uniformy zbavil, to mu však nepomohlo smazat veškeré stopy minulosti.
„A máme tě,“ řekli mu ruští vojáci a navrhli mu, aby pro své děti sehnal chůvu.
„Zeptal jsem se, na jak dlouho? A oni odpověděli, že to může být na dvě hodiny nebo sedm let,“ vzpomínal.
Reportáž, jak Rusové unáší z Ukrajiny děti:
Meževyj požádal ženu, kterou znal z protiatomového krytu, jestli by syna s dcerami pohlídala, zatímco ho měli převézt na základnu. „Myslel jsem, že si mě tam nechají pár hodin, ale ukázalo se, že to bude mnohem déle,“ pověděl.
Nakonec ho odvezli do věznice poblíž města Olenivka v Doněcké oblasti, kam se běžně posílali ukrajinští váleční zajatci. Tam zůstal asi 45 dní.
Záchrana dětí
Hned jak se dostal na svobodu, začal hledat své děti. „Na konci května jsem se dostal do Doněcku, kde jsem si měl vyzvednout své dokumenty, a chtěl jsem zjistit informace o dětech,“ řekl Jevhen Meževnyj pro The Guardian. Rodné listy svých potomků ale nedostal. Aby zjistil, co se stalo, zeptal se jednoho z úředníků. Ten mu odpověděl, že děti odvezli do tábora v Moskvě.
Jelikož byl bez peněz, tak se snažil nejdřív najít práci, a zároveň se pokusil kontaktovat tábor, kam byly děti převezeny. Začátkem června mu zavolal jeho syn Matvij. „Tati, za pět dní se tábor zavírá. Musíme jít do pěstounské rodiny nebo do dětského domova,“ sdělil mu syn do telefonu. Jevhen si uvědomil, že na hledání práce a získání peněz není čas. Rozhodl se rychle jednat a podnikl riskantní cestu do hlavního města Ruska, aby své potomky získal zpět.
Naštěstí narazil na dobrovolníky, kteří mu pomohli záchrannou akci podniknout. „Bylo těžké se z okupovaného území dostat přes hranice. Opakovaně mě vyslýchali, jako by ani nebrali v potaz, že jsem byl více než měsíc ve vězení, kde jsem taky byl stále na výslechu. Nikoho ani nezajímalo, že se jen chci dostat ke svým dětem,“ pověděl. Trpělivost se mu ale vyplatila, a nakonec mohl nasednout na vlak mířící do Moskvy.
Zde ho kontaktoval Alexej Gazaryan pracující v úřadu pro práva dětí spadající pod zmocněnkyni Kremlu Mariju Lvovovou-Bělovovou, na kterou Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal minulý týden mezinárodní zatykač za odvážení ukrajinských dětí do Ruska. Úředník pověděl Meževnému, že si může děti vzít zpět, ale nejdřív musí získat povolení od sociálních služeb samozvané Doněcké lidové republiky.
To se mu podařilo bez dalších komplikací a 20. června se mohl vydat do dětského tábora na okraji Moskvy. „Šokovalo mě, že objekt měl obrovskou bránu s ozbrojenými strážemi,“ sdělil.
Na místě musel čelit dalšímu vyslýchání Gazaryanem, psychologem, zdravotní sestrou a vedoucím tábora. Taky musel vyplnit desítky papírů. „Při vyplňování posledního dokumentu jsem slyšel hlasy svých dcer a otočil jsem se k nim. Přiběhly a dlouho jsme se objímali. Potom přišel i syn,“ řekl.
Vztek na Putina
S pomocí dobrovolníků se rodině podařilo přejít do Lotyšska, kde našla azyl. Jevhen dodnes nechápe, že mezi dokumenty bylo i potvrzení, které musel vyplnit jeho syn Matvij. „Byla to žádost, že chtějí být zpět převzetí do péče otce. Takový nesmysl,“ rozhořčil se při vzpomínce Meževyj. Dodal ale, že nyní už na tom nesejde, naopak je důležité, že jsou už všichni spolu.
V rozhovoru pro The Guardian se ho ptali i na Vladimira Putina a návštěvu Jevhenova rodného města Mariupolu. „Co k tomu říct? Přál bych si, aby mu praskla pneumatika. Pro mě je to nikdo a půlka světa ví, co je zač,“ vyjádřil se k ruskému prezidentovi, na kterého byl taky vydán mezinárodní zatykač z Haagu kvůli nuceným deportacím dětí do Ruska.
Moskva však jurisdikci Mezinárodního trestního soudu neuznává a jakákoli obvinění z porušování lidských práv a páchání válečných zločinů od počátku invaze na Ukrajinu popírá.
Podle údajů ukrajinského oficiálního portálu Children of war je aktuální počet deportovaných dětí 16 226. K rodinám se jich vrátilo 308.
4
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
