Když liberecká rodina našla pozemek s nádherným výhledem do údolí Harcovského potoka a na Ještěd, dlouho s pořízením neváhala. Navíc na zakoupené parcele stál starý dům, tradiční místní stavba se sedlovou střechou. Stačilo však pár návštěv a bylo jasné, že objekt je ve špatném technickém stavu. Otázkou bylo, co dál.

Investoři o pomoc požádali architektonické studio Mjölk. „Od začátku jsme byli zajedno v tom, že z původní stavby ponecháme, pokud možno co nejvíce. Dům měl zachovalé kamenné sklepy a tak jsme se rozhodli, že obytnou část objektu zboříme a kamenný sokl sklepů ze žulových bloků využijeme jako základ pro nový dům,“ vysvětluje architekt Jan Vondrák. „Díky svažitému pozemku jsou kamenné sklepy z ulice šikovně schovány pod zemí a celé vykukují až na zahradě.“ Klientům se nápad zalíbil a dnes žijí v moderní dřevostavbě, která si uchovala kousek historické duše svého předchůdce, opepřený severskou estetikou s lehkým dotekem industriálu. V domě, který je zvenku skromný a zevnitř velkorysý.

Místo jednoho dva

Architekti se také museli kromě náročné stavby plné atypických detailů vypořádat s požadavkem rodiny, aby vzniklo samostatné zázemí pro jejich syna – mořeplavce, který po většinu roku brázdí oceány za kormidlem zaoceánských lodí. Postavili proto domy dva – rodinný pro rodiče a dceru a malý výminek pro světoběžníka. „Co si budeme povídat, cesta k dobrému výsledku nebývá vždy úplně jednoduchá, ale pro skvělý výsledek se vyplatí vynaložit o trochu více úsilí a nervů,“ konstatuje architekt Vondrák.

Limitujícím faktorem pro klidné bydlení bylo sousedství s rušnou komunikací, která je hojně využívána jako odrazový můstek turistů směřujících do Jizerských hor. I tento problém našel své řešení. Množství hluku z vedlejší silnice snížila nová betonová zeď, která je dlouhá dvacet dva metrů. Vznikla na místě původní obvodové zdi starého domu. Tento prvek nejen chrání obyvatele před hlukem, ale také vymezuje venkovní vstupní prostory do domu. Jediným otvorem je vchod, kterým se vstupuje do malého dvorku s výhledem na Ještěd. Tento prostor tvoří rozcestník mezi vchodem do rodinného domu, výminku syna a na schody do níže položené zahrady. Obě nové stavby vyrostly nad původními kamennými základy, a mají proto stejný půdorys jako starý dům. To ale není jediný odkaz k minulosti. Dřevěná konstrukce, střecha z asfaltových pásů a černá modřínová fasáda natřená térem, dnes už trochu zapomenutým prostředkem vznikajícím destilací dřeva, odkazují ke kůlně, která na tomto místě kdysi stávala před více než jedním stoletím.

Sauna na dvorku

V původním kamenném sklepení je umístěna kuchyně s jídelnou, kterou skleněná stěna prosvětluje a zároveň propojuje s dolní obytnou částí zahrady. Zahrada domu je skromná, ale krásná. Několik vzrostlých stromů dává domu kulisu horského lesa. Na zahrádce postupně přibývají květináče, kam majitelka chodí pro čerstvé bylinky. Zbytek sklepa je využíván jako technické prostory a sklady. Nad suterénem vznikla nová betonová deska, na které stojí dům rodičů a jednoduchý střídmý výminek pro syna.

Dům rodičů je složitější, protože jeho stavební program musel absorbovat potřeby hned tří lidí – manželů a jejich dcery. Vchodem se dostáváme do předsíně, ze které je možné zajít na toaletu a do úložných prostor. Ve dřevěné nástavbě nad stropem původních sklepů jsou situovány ložnice, pokoj dcery, koupelny s toaletou a venkovní dvorek s válcovým objektem sauny. „Saunování je příjemným zpestřením zdejších krutých zim, proto rodina saunu téměř nenechá vychladnout,“podotýká Jan Mach, druhý z tvůrčí dvojice Mjölk architekti.

Dvorek z jedné strany ohraničuje pokoj dcery, z protější strany křídlo s koupelnou a ložnicí rodičů. Rozlehlý prostor obývacího pokoje a malé pracovny umocňují velká okna. Na jihozápadní fasádě otevírají výhled do údolí Harcovského potoka a směrem na Ještěd, zatímco na severní nabízejí pohled do oblíbeného saunovacího dvorku. Šťastným nápadem je obýváková podesta s krbovými kamny, jakožto předěl mezi privátní a společnou částí domu. Otevřenou podestu spojuje s kuchyní a jídelnou v přízemní kamenné části široké schodiště.

Modřínový obklad

Mjölk se postaral také o zřízení interiéru. „Navrhování interiérů lehce inspirovaných industriálním stylem jsme si užili, hodně prvků jsme šili přímo na míru tomuto objektu,“ dodává Jan Mach. Například vodovodní baterie v koupelnách, nahradilo měděné vedení a zahradní kohouty, které si dobře rozumí ze stěnami z pohledového betonu. V kuchyni zase pro změnu architekti navrhli linku tak, aby nezmizely původní žulové bloky, ze kterých je celá dolní stavba postavena. Příjemné teplé barvy do obytného prostoru a ložnic vnáší prkenný modřínový obklad stěn a stropů. Stejný materiál byl použit i pro výrobu atypicky vysokých postelí, které zároveň poskytují i úložný prostor. V ložnici také visí ze stropu skříně, které nezabírají tolik místa a nechávají prostor ložnice, šatny a koupelny propojený v jednom celku. Zárukou pohodlného posezení je sedačka a především křeslo Eames Lounge Chair manželů Charlese a Ray Eamesových, které se už více jak šedesát let řadí k jedinečným designovým ikonám.

Mjölk architektiMjölk architekti
Sedm dní po ukončení studia na liberecké Fakultě umění a architektury založili nad česko-švédským slovníkem Jan Vondrák a Jan Mach architektonické studio. Po několika letech se z bláznivého klukovského snu stala uznávaná architektonická kancelář. Spolupracují nejen se soukromými investory, ale i s městy a obcemi. Široké portfolio projektů doplňují výukou na liberecké Fakultě architektury a účastí na českých i zahraničních workshopech a přednáškách. „Klienti nám důvěřují a to je pro práci architekta zásadní. V návrzích se snažíme stále posouvat a hodně experimentujeme. Každý z projektů je jiný, což je produkčně náročnější, ale v samotném procesu mnohem zábavnější,“ říká Jan Vondrák.

Symbol pohodlí a elegance

Křeslo Lounge Chair
Křeslo Lounge Chair designérského dua manželů Charlese a Ray Eamesových bylo poprvé představeno v oblíbené americké televizní show Arlene Francisové Home v roce 1956 a okamžitě si získalo obdiv a nadšené příznivce, kteří ho milují dodnes. Vyrábí se totiž stále, v rámci evropského trhu tento unikátní kus nábytku patří do portfolia značky Vitra. Masivní dřevěná konstrukce v kombinaci s koženými sedáky a hliníkovou otočnou podnoží vytváří velmi netypickou - dokonalou kontrastní souhru, která nabízí maximální pohodlí. Není divu, že v něm rád odpočívá filmový Iron Man nebo Bill Gates.