Stále více lidí z velkých měst hledá místo pro svůj budoucí domov v jejich blízkém okolí, především ve starší zástavbě, nebo stejně jako v případě Kateřiny s Josefem na pozemcích, které byly určeny k rekreačním účelům. Když objevili starší rozlehlou zahradu usazenou ve svahu pod lesem, bylo rozhodnuto. Když pak na řadu přišly úvahy o budoucím bydlení, bylo zřejmé, že ani rozsáhlá rekonstrukce víkendové chatky, která už měla nejlepší roky za sebou, by mladé rodině potřebné zázemí nenabídla.

Investoři ale měli jasno v tom, jak by měl jejich budoucí dům vypadat. „Chtěli v prvé řadě stavbu, která bude citlivě navazovat a komunikovat se svažitým terénem. Zároveň by se měla stát přirozenou a samozřejmou součástí okolní přírody, nijak na sebe neupozorňovat, nic okázalého,“ říká David Maštálka z A1Architects. Právě tento pražský ateliér přizval mladý pár ke spolupráci.
Oslovila je především střídmost a zároveň nápaditost jejich realizací, třeba využití opálených fošen, což je tradiční japonská technika impregnace dřeva proti hmyzu a houbám, kterou A1 Architects použili na fasádu vesnického domu z 18. století. Že mají Kateřina a Josef podobný vkus, bylo architektce Lence Křemenové prý jasné už během prvních schůzek. „Měli už s předstihem vybrané vodovodní baterie nebo svítidla, která oslovovala i nás. Shodu na výsledné podobě exteriéru i interiéru nebylo proto těžké najít,“ konstatuje.
Prvním a pro budoucí podobu nového bydlení zásadním rozhodnutím byl výběr místa pro jeho umístění. „Zkoušeli jsme různé varianty s různou orientací stran i výhledů,“ vzpomíná Lenka Křemenová. Nakonec se však spolu s investory vrátili na samotný začátek. „Zjistili jsme, že místo, kde stála původní chatička, bude nejvhodnější, je prověřené časem, a stejně dobře proto poslouží jako základna nového domu.“

Ideálním materiálem pro nepříliš velký, lehký a prosluněný objekt, který nabízí svým obyvatelům užitnou plochu necelých 200 metrů čtverečních, se stala obvodová konstrukce z lehkého dřevěného skeletu. Fasáda z modřínového obkladu má na přání investorů barvu holubičí šedi, místy s fialově modrým odstínem, proto si majitelé pro své bydlení zvolili název Holubí dům. Ostatně skutečný holub hřivnáč nebo hrdlička zahradní, kteří přilétají občas z nedalekého lesa, jsou na zahradě vítanými hosty především malé dcerky Josefíny.
Jižní, západní a severní křídlo
Kateřina a Josef chtěli přízemní dům, který bylo však třeba usadit do svažitého terénu. Architekti proto nechali objekt jednoduchých, archetypálních tvarů postupně kaskádovitě stoupat ve třech úrovních po severním svahu, čímž došlo k rozdělení do tří křídel podle typu užívání. „Dřevostavba se díky tomu ztrácí v okolní zeleni, jen tak odpočívá ve vysoké trávě,“ popisuje David Maštálka. Nejvýše je umístěné jižní křídlo. Jako jediné má sedlovou střechu, která byla požadavkem místní regulace. Právě zde, v hlavní obytné místnosti s kuchyní s otevřeným prostorem, tráví rodina nejvíc času, sálavá šamotová kamna s prosklenými dvířky a vestavěným sezením pocitově oddělují jídelní kout od obývacího pokoje.
Protože je v obci dostupná pouze elektřina, stavebníci pro vytápění zvolili tepelné čerpadlo voda–vzduch. Na krbová kamna s dvanáctihodinovou akumulací však nedá rodina dopustit. V části převýšeného podkrovního prostoru vznikla otevřená galerie, která slouží jako praktická pracovna, když se Kateřina nebo Josef rozhodnou částečně pracovat z domova. Když už je práce nad hlavu, vede přímo z ní vstup na zatravněnou plochou střechu západního křídla, kde lze v klidu relaxovat. Obývací pokoj přechází v zastřešenou terasu, dělí je pouze prosklená stěna s posuvnými dveřmi. O zastínění velkorysého venkovního prostoru k posezení se netradičně a neobyčejně působivě stará stále pokračující krov lomené střechy, díky němuž interiér prosklenou stěnou splývá s okolní zelení.

V západním křídle, které má plochou střechu, našli privátní prostor rodiče. Kromě ložnice je zde koupelna a šatna. V severním křídle je umístěn dětský pokoj, pokoj pro hosty a další koupelna, mírně pultová střecha je i tady už plně zarostlá zelení a nabízí výhled do okolní přírody. Přáním investorů bylo, aby do jejich domu v maximální možné míře vstupovalo přirozené světlo, proto jsou v interiéru kromě dřevohliníkových oken s trojsklem umístěny také světlíky.
Trochu Skandinávie, trochu Asie
Přirozená struktura dřeva, odstíny šedých, hnědých tónů a bílé, přechází z exteriéru i do interiéru domu. V domě dominuje bílá barva s černými akcenty třeba v podobě lehkých křesel. Zatímco volba barev, povrchů a řešení vestavěného nábytku evokuje skandinávský styl, tradiční české venkovské chalupy připomíná zase přiznaná konstrukce kleštinového krovu nebo centrální umístění kamen.
Zajímavým prvkem, který našel inspiraci v Asii, je příčka mezi ložnicí rodičů a koupelnou rodičů. Kateřina s Josefem nechtěli klasické dveře, místo nich slouží vertikálně usazené otočné fošny z modřínového dřeva, které fungují jako paraván s možností naklopení, a tím uzavření pohledu do koupelny. Ostatně i koupelna s černými říčními oblázky, které suplují obklady a doplňují tmavou šeď cementové stěrky na stěnách a podlaze, je hodně blízká stylu bydlení třeba na Bali. Barevně i stylově netradiční obklad doplňují pravá kamenná umyvadla. Jednotlivé zdánlivě stylově nesourodé prvky architekti propojili vkusně a citlivě.

Nic není navíc nebo zbytečnou exhibicí, všechno dohromady působí útulně a přívětivě. Při zařizování se podařilo účelně a promyšleně využít celý prostor, například vestavěný nábytek v předsíni nabízí dostatek úložného prostoru na svršky i boty. Odkládací plochu u okna lze využít i na sezení. Materiály a barevnost, včetně kombinace březové překližky s laminovanými plochami, navíc dávají rodině prostor pro různé variace nábytku a doplňků, ať už jde o vázy, nebo textilie či lampy.
V plánu je biotop
Revitalizací pod taktovkou studia Arboreus prošla vzrostlá zahrada. Vznikly sice cestičky a chodníčky, které spojují dům s garáží u hranice pozemku, ale dům se přesně, jak si přáli Kateřina a Josef, ztrácí v okolní vegetaci. Na zahradu lze vstoupit nejen z kryté terasy u obývacího pokoje, další otevřené terasy jsou přístupné z každého pokoje, včetně koupelny. Rodina myslela už při přípravě projektu na další etapu výstavby, kdy by ve spodní části zahrady měl v budoucnosti vzniknout vejminek pro nejstarší členy domácnosti či oddělené bydlení pro návštěvy a garáž. V plánech je také malé „biotopové" jezírko.
A1Architects
První samostatné projekty členů ateliéru A1Architects spadají do roku 2003. V roce 2005 se v Praze se začíná formovat studio a kreativní dílna A1Architects, jejíž jádro tvoří Lenka Křemenová a David Maštálka, původně spolužáci z ateliéru architektury s označením A1 na UMPRUM. Součástí ateliéru jsou architektky Tereza Schneiderová a Zuzana Sagitariová a architekt Jan Kropík.
Práce ateliéru je charakteristická mezioborovou komunikací a hledáním jedinečných řešení. Za své projekty získali řadu ocenění. Už dvakrát byly jejich realizace nominovány na Mies van der Rohe Award – Evropskou cenu za současnou architekturu a objevily se v prestižních zahraničních publikacích.