Korek patří k přírodním materiálům, jde v podstatě o kůru dubu korkového. Ta se sbírá z živých stromů, kvůli korkovým podlahám se proto nemusejí kácet lesy. Předností korku je odolnost vůči plísni, lehkost a pružnost, a navíc také dobrá tepelná i zvuková izolace. Na korkové podlaze vás nebudou studit nohy a nezničíte si na ní klouby. Je to skoro dokonalý materiál.

Abychom korek nepřechválili, měli bychom uvést i jeho nevýhody. Tím, že jde o měkčí krytinu, bude náchylnější k mechanickému poškození. V kuchyni, kde sem tam spadne na zem ostrý nůž, nebo v dětském pokoji, kde létají vzduchem hračky, může korek snadno přijít k úrazu. V koupelně ho zase ohrozí vlhkost. S dobrou povrchovou úpravou ho však můžete položit i do těchto problematických prostor, při nákupu však nezapomeňte prodejci zmínit, do jaké místnosti materiál pořizujete.

Korková podlaha by se měla ošetřit olejem, voskem nebo lakem i v případě, že ji pokládáte do méně namáhaného obýváku, pracovny nebo ložnice. Povrchová úprava prodlouží její životnost a ochrání ji před slunečním zářením, které je dalším nepřítelem korku: na slunných místech se krytina může časem "vyšisovat".

Korková podlaha

Korkovou podlahu můžete zakoupit ve formě korkových dlaždic, zpravidla o velikosti 30x30 cm. Čím silnější dlaždice seženete, tím kvalitnější podlahu získáte. Korkové čtverce se lepí speciálními lepidly na rovný podklad - vhodná je stěrka nebo dřevotříska. Při pokládce je třeba minimalizovat spáry a případně je dotmelit. Podlaha se nakonec ošetří nátěrem, ovšem pokud dlaždice mají povrchovou úpravu už od výrobce, natírat se nemusejí.

Další variantou jsou korkové podlahy plovoucí. Jde vlastně o desky s korkovým povrchem, které do sebe zaklesnou pomocí zámků a aplikují se na rovný povrch stejně jako laminátová plovoučka. Na rozdíl od laminátu ale pod korek nemusíte umístit izolační podložku. Pokud je však podkladem beton nebo anhydritová vrstva, měli byste použít parozábranu. Na závěr se opět provede ošetření povrchu.