Energie získaná z proudící vody či větru pomocí mlýnů byla v minulosti jednou z mála možností, jak lidem ušetřit namáhavou práci. Na konci 19. století pak byly v Německu a za mořem na Niagarských vodopádech postaveny první vodní elektrárny. Nebyly to však první přehrady. Ta nejstarší vznikla v době starých Egypťanů už před 5000 lety za vlády faraona Menese, který nechal postavit hliněnou přehradu na řece Nil.

Moderní vodní díla se na řekách ve velkém začala stavět ve 20. století, mezi nejznámější a největší patřila například Hooverova přehrada z roku 1936, díky níž se Američanům podařilo zkrotit divokou řeku Colorado.

V současnosti se nejvíc hovoří o gigantické čínské přehradě Tři soutěsky, které při letošních záplavách údajně hrozilo protržení.

Tři soutěsky (Čína)

Největší přehrada světa vznikla v čínské provincii Chu-pej na řece ‎Jang-c’-ťiang. Společně s Velkou čínskou zdí to jsou jediná lidská díla viditelná z vesmíru. Soutěsky jsou natolik gigantické, že zpomalily otáčení Země kolem své osy o desetiny mikrosekundy. Vodní plocha zabírá přes 1000 km2, objem vody v přehradě je přibližně 40 miliard m3.

Stavba byla započata v roce 1993, v roce 2003 se začala napouštět vodou, a zcela dokončena byla v roce 2008. Hráz je vysoká 185 metrů a dlouhá 1725 metrů. Maximální hloubka dosahuje 180 metrů. Z oblastí, kde vznikla přehrada, se muselo vystěhovat přes dva miliony lidí. Pod hladinou jezera zmizela dvě velká města a stovky vesnic.  

Vodní elektrárna vybudovaná při této vodní nádrži je největší na světě. Má výkon 22 500 megawattů, jedenáctkrát větší než jaderná elektrárna Temelín.

Během léta 2020 prošla přehrada zatím největší zkouškou. Čínu postihly rozsáhlé povodně a Tři soutěsky byly naplněny vodou na maximum. Mnozí odbornící se obávali protržení přehradní zdi, které by způsobilo katastrofu nedozírných následků. O střechu nad hlavou mohly přijít miliony obyvatel žijících pod přehradou. Soutěsky však náporu vody zatím odolaly.

Délka hráze: 1725 m. Výška hráze: 185 m. Maximální hloubka: cca 180 m. Délka přehrady: 660 km.

Přehrada Itaipú (Brazílie, Paraguay)

Přehrada se nachází na jihoamerickém veletoku Paraná, na hranicích Brazílie a Paraguaye. Stavba byla zahájena v roce 1975, nádrž se začala plnit v roce 1982. Osmnáct generátorů velkolepé hydroelektrárny během roku vyprodukuje přes 75 TWh elektrické energie. V roce 2016 vyrobila dokonce rekordních 103 TWh. Elektrárna pokrývá zhruba 25 procent spotřeby elektřiny Brazílie a 95 % spotřeby Paraguaye.

Jezero má objem 29 km3 a jeho plocha je téměř 1 500 km2. Je 170 km dlouhé, průměrná hloubka je 100 metrů, maximální 220. Při napouštění přehradní nádrže, které trvalo pouhých 14 dní, došlo k zaplavení vodopádů Guaíra. Za své jméno, které v jazyce guaraní znamená "zpívající kámen", vděčí přehrada Itaipú skále – původně ostrovu, na níž je vybudována.

Délka hráze: 7760 m. Výška hráze: 196 m. Maximální hloubka: 220 m. Délka přehrady: 170 km

Hooverova přehrada (USA)

Betonová klenbová přehrada na řece Colorado v USA leží na hranicích států Arizona a Nevada. Byla vybudována jako zásobárna vody a zdroj elektrické energie. A především proto, aby zkrotila divokou řeku Colorado. Ta během devatenáctého století často způsobovala záplavy a ničila úrodu. Na stavbě mezi lety 1931 a 1936, v době hospodářské krize, pracovalo 21 000 lidí. Hráz je vysoká 220 m a dlouhá 379 m. Přehradní jezero se táhne do vzdálenosti 190 km a jeho hloubka dosahuje až 180 m. Ve své době byla největším vodním dílem a nejvýkonnější vodní elektrárnou na světě. Je pojmenovaná po americkém prezidentovi Herbertu Hooverovi, který stavbu velmi podporoval.

Hooverova přehrada zásobuje vodou a elekřinou miliony lidí v Nevadě, Kalifornii a Arizoně.

Než řeka Colorado dosáhne přehrady, protéká údolím Grand Canyon. Je skoro dva kilometry hluboký a 350 kilometrů dlouhý. Kaňon je známý bizarními skalními útvary a rozmanitými barvami. Na přelomu 19. a 20 století byl také rájem zlatokopů.

Délka hráze: 379 m. Výška hráze: 221 m. Maximální hloubka: 180 m. Délka přehrady: 190 km.

Grande Dixence (Švýcarsko)

Přehrada se nachází ve Švýcarsku. Se svou výškou 285 metrů je hráz jedna z nejvyšších na světě a vůbec nejvyšší v Evropě. Leží na řece Dixence. Ačkoliv dílo nepatří mezi největší, díky systému vodních tunelů, které jsou přes 100 km dlouhé a přivádějí vodu i z jiných řek a údolí, zadržuje obrovské množství vody (až 400 milionů m3). Vrchol přehrady je v nadmořské výšce 2365 metrů. Kanály pak rozvádí vodu do tří elektráren v údolí řeky Rhony.

Původní hráz byla vybudovaná mezi lety 1929 až 1935. Brzy ovšem nestačila, Švýcaři proto rozhodli o stavbě větší hráze. Ta vyrostla v letech 1951 až 1965 a nové jezero starou přehradu zatopilo.

Délka hráze: 700 m. Výška hráze: 285 m. Maximální hloubka: 284 m. Délka přehrady: 4 km.

Vysoká Asuánská přehrada (Egypt)

Rozkládá se na řece Nil v Egyptě nedaleko Asuánu a je jednou z největších vodních staveb na světě. Poté, co původní Nízká Asuánská přehrada v roce 1946 téměř přetekla, bylo v roce 1952 rozhodnuto o stavbě nového díla, situovaného 6 km proti proudu od staré přehrady. Na projektu se výraznou měrou posílel tehdejší Sovětský svaz, který poskytl finanční prostředky a přibližně 2000 inženýrů. Na stavbě pracovali také přední světoví odborníci ze všech oblastí. Projektování a plánování měli na starost především němečtí inženýři.

Vysoká Asuánská přehrada byla dokončena v roce 1971. Je 480 km dlouhá a v nejširším místě má 16 km. Vodní plocha zasahuje i na území Súdánu, má objem 132 km3 a nazývá se Násirovo jezero. Sypaná hráz je pyramidového tvaru z žulového kamene a jádrem z cementu a jílu. Přehradou může protékat až 11 000 m3 vody za sekundu. V hrázi jsou navíc další bezpečnostní přepady pro dalších 5000 m3 vody za sekundu.

Délka hráze: 3600 m. Výška hráze: 111 m. Maximální hloubka: 180 m. Délka přehrady: 480 km

Největší v Česku

Přehrada Orlík

Největší přehradou Česka je, pokud jde o objem zadržované vody, Orlík. Je součástí Vltavské kaskády v jižních a středních Čechách. Byl vybudován v letech 1954–1961 a přehradil tok řeky Vltavy u Solenice na Příbramsku. Nese jméno zámku Orlík, který kdysi vystupoval na skále nad hlubokým údolím Vltavy a dnes se nachází jen pár metrů nad hladinou přehradního jezera.

Jeho nádrž je dlouhá 68 kilometrů a zasahuje kromě Vltavy také na řeky Otavu a Lužnici. Hráz zadržuje 716,5 milionu kubíků vody. Stavba betonové hráze vysoké 81,5 metru je sestavená z celkem třiatřiceti samostatných bloků oddělených od sebe dilatačními spárami. Ty utěsňuje pryž se stoletou zárukou.

Orlík se může pyšnit také nejvýkonnější vodní elektrárnou v Česku. Přehrada má však také další využití - rekreační.

V roce 2002 prošel Orlík tvrdou zkouškou, když po dobu sedmnácti hodin dokázal pozdržet největší nápor povodně, která mířila na Prahu. Přehrada obstála na výbornou. Poškození, které správce toku spočítal na 100 milionů korun, se na tělese přehrady neprojevilo. Voda však roztrhala takzvaný vývar, což je prostor pod přehradou, proud vymlel také přilehlé břehy i s příjezdovými komunikacemi a voda poškodila i zdvihadlo a elektrárnu.

Délka hráze: 450 m. Výška hráze: 91 m. Maximální hloubka: 74 m. Délka přehrady: 68 km