Dům Johanna Ungera, stavitele, který se výrazně podepsal na znojemské architektuře z přelomu století, nalezli ve velmi zachovalé formě. V průběhu věků se příliš nezměnil, zůstala zachována většina prvků – okna, dveře, cementové dlažby, štuky, kování a zábradlí. Čas se zde nezastavil, ale byl shovívavý a dům chátral do krásy.

Trojice mladých architektů Jan Hora, Barbora Hora a Jan Veisser se pustila do rekonstrukce, jejímž cílem bylo vytvořit v domě místo pro jejich práci a privátní zázemí. V přízemí jsou umístěny kanceláře a v prvním patře byt, v němž žijí manželé Horovi. „Přesvědčili jsme se, že nedostatek prostředků má na úpravy často pozitivní vliv. Zašlá krása byla často skrytá pod vrstvami, které jsme postupně začali snímat. Zjistili jsme, co vše si vlastně nemůžeme dovolit,“ konstatuje Jan Hora.

Stropy i podlahy bez zásahu

Dům bylo třeba adaptovat na současný komfort obývání, což primárně znamenalo realizovat nové instalace. Podmínkou bylo co nejméně zasahovat do stávajících konstrukcí, a proto se nesáhlo do stropů a podlah. Hrubě oškrábané stěny ukázaly své původní výmalby, a takové je architekti i ponechali. Všechny tyto textury a motivy už jen doplňuje bílá barva sádrových omítek na stěnách, do kterých se zasahovalo. „Bílá poskytuje rámec a uklidnění pro všechno to hýření,“ podotýká Barbora Hora.

Sklep prosvětlili okny ústícími do nových betonových anglických dvorků. Plochy jsou nahozeny novou omítkou bez nátěru. Prostor je jednobarevný, asketický, určený pro práci.

„Život ve starém domě s sebou může nést těžkosti, ale dokáže je oplácet. Vždycky je to otázka vzájemného respektu stavby a jejích obyvatel. Nový dům by nikdy nebyl tak velkorysý, na druhou stranu při pobytu zde si budete muset navléct vlněný svetr,“ shodují se všichni tři.