Váš ateliér letos slaví desáté výročí. Jak vznikla vaše spolupráce?
Ján Stempel: V předchozích letech jsem dělal velké projekty v libereckém ateliéru SIAL a později v pražské kanceláři A.D.N.S. Sousta okolností mě přiměla k tomu, že jsem z rozjetého rychlíku vyskočil. Když jsem dostal nabídku od tehdejšího děkana pana profesora Šlapety, abych působil na fakultě ČVUT, přijal jsem ji. Jan se stal mým studentem. V té době už jsem měl rozběhnuté nějaké privátní zakázky rodinných domů a on mi s nimi začal pomáhat.
Jakub Jan Tesař: Děkanovi Vladimíru Šlapetovi se podařilo přivést na fakultu hvězdy české architektury, které jsme předtím znali jen z časopisů. Když jsem se vrátil ze studijního pobytu v nizozemském Delftu, vybral jsem si nově otevřený ateliér právě Jána Stempela a zůstal u něj i na diplomovou práci. Ještě v průběhu práce mi Jano nabídl spolupráci.

Vzpomenete si na první společný projekt?
Tesař: Na ten se zapomenout nedá, protože pořád běží.
Stempel: Projekt na malý rodinný hotel vznikl před těmi deseti lety, odkdy jsme s Honzou spolu. Už tehdy byl územní plán Prahy poměrně zastaralý, kvůli realizaci stavby jsme museli žádat o jeho změnu. Zatím stále marně. Teď máme na magistrátu druhou žádost. Projekt je pořád aktivní, byť se mezitím změnilo zadání z hotelu na bytový dům.
Tesař: Tahanice s úřady v tomto případě už bereme tak trochu jako sport, ale zároveň je děsivé, jak úřednická svévole a politická nekontinuita ničí rozvoj města. Začínáme každé čtyři roky znova, protože všechno minulé se smete ze stolu. Nastolí se jiné podmínky, co bylo už projednáno, se ve stejné komisi, ale s jiným osazenstvem, projednává znova. Jak víme, ani žaloba na předchozí rozhodnutí magistrátu není ničím neobvyklým.

To se týká i rodinných domů?
Stempel: Někdy ano. Za poslední rok se navíc ještě zhoršila situace, protože novela stavebního zákona vyžaduje, aby odbor územního rozvoje vyslovil souhlas se stavebním záměrem ke každé stavbě – i rodinného domu. Například v Praze toto stanovisko vydává jeden odbor pro celou Prahu i na úplně minimální stavby. A v celém Středočeském kraji jsou na to dva odbory.
Tesař: U rodinných domů je většinou průběh následující: rok trvá příprava, projednávání, výběr stavební firmy, pak se rok nebo dva staví a než můžeme svou práci publikovat, trvá to třeba další dva roky. To už v něm sice žijí jeho majitelé, ale ještě se dodělávají drobnosti a třeba zahrada. I potom se snažíme být s klienty v kontaktu, zpětná vazba je nejzajímavější. Obracejí se na nás, i když třeba potřebují vybrat novou sedačku.

Jste malá kancelář, pracujete ve dvojici, přitom máte úctyhodný počet bezmála čtyřicítky realizací, které získaly spoustu ocenění. Víte, kolik jich vlastně bylo?
Stempel:
Ne. Zpětná vazba od klientů je hodnotnější než ceny.
Tesař: Hodně si vážíme České ceny za architekturu. Neexistují kategorie, porota vybírá osm nejlepších staveb. V loňském roce jsme se umístili jako finalisté s projektem přestavby starého mlýna, který jsme konvertovali na bydlení.

Vymysleli jste radikální zásah, který mlýn doslova „rozřízl“. Jak ho přijal klient?
Stempel: Byl to náš první nápad, který pan majitel přijal na první společné schůzce. Spíš překvapil on nás, protože na druhé schůzce, která se konala po čtrnácti dnech, měl naši úvodní skicu už připravenou na vizitce. A od té první skici se na podobě domu nic nezměnilo, už se řešily jen detaily.

Na začátku letošního roku proběhla výstava fotografií vašich rodinných domů, které z části nově nafotil Lukáš Jasanský. Proč jste chtěli mít realizace znova vyfocené?
Stempel: Zajímá nás, jak domy stárnou. Spousta z nich byla původně nafocená bez vzrostlé zeleně, bez přirozené patiny, a to není přesně ono, jak má vypadat. Jako dům v pubertě, kde se vychytávají problémy. Teprve, když dospěje, doroste zahrada a lidé ho začnou správně užívat, má svou hodnotu. Oslovili jsme Lukáše Janského, protože se dokázal podívat na naše stavby jiným pohledem. Dostal volnou ruku a tomu odpovídají fotky. Zvolil si melancholické období od podzimu do brzkého jara, a nafotil domy tak, jak je vnímá lidské oko. Žádné široké deformované fotografie, aby stavby vypadaly sexy. Připravili jsme i knižní publikaci, v níž fotky Lukáše provázejí úvahy kolegů z Čech, Slovenska a Maďarska o naší práci.
Tesař: Na pražské výstavě byly k vidění i snímky dalších fotografů: studia Traga, Filipa Šlapala, Václava Šedého a mé fotky. Rád si některé naše realizace nafotím. Počítáme s tím, že letos na podzim se výstava dostane i na Moravu.

Kromě pedagogické práce a vlastního navrhování také soustavně mapujete práci svých kolegů. Vydali jste už dva díly publikace 99 domů. Chystáte další?
Stempel:
Člověk se musí dívat, co dělá konkurence. Zajímalo nás, co vzniká v Česku, protože se většinou v tisku představují jen zajímavé stavby, které vznikají v zahraničí. Vybrali jsme ty, které považujeme za kvalitní architekturu. O první díl byl velký zájem, proto vznikl druhý díl a už sbíráme materiál i pro třetí, který vyjde během dvou let.
Tesař: Publikace byly také součástí i mé disertační práce, kdy jsem se architekturou rodinných domů České republice v rámci mého doktorského studia zabýval.

Jakými kritérii jste se řídili při výběru realizací?
Stempel: Máme jediné: Vybírali jsme dobré domy, tedy stavby navržené pro konkrétní místo a pro konkrétního klienta. Chtěli jsme ukázat, že typové domy, které si lidé vybírají z katalogů, nemají s individuální bytovou výstavbou mnoho společného. Vznikají naprosto vytržené z kontextu. Návrh domu s dobrým standardem dispozic může po usazení na pozemek úplně degradovat. Nemělo by se zapomínat na konstrukci domu, osazení a celkovou atmosféru. To typové domy neřeší. Kalhoty z řetězce sedí tisícům lidí, ale u domů to tak není. Každý má trochu jiné preference, vždycky stojí na jiném místě.
Tesař: V portfoliu, které jsme nashromáždili, máme tisíc realizací, většina z nich by mohla v knize být.

To zní jako dobrá zpráva o úrovni zdejší architektury a urbanismu?
Tesař: Není. Když si přepočítáte data z Českého statistického ústavu, ročně se staví 15 tisíc až 17 tisíc bytových jednotek v rodinných domech. Objekty od architektů tvoří asi dvě procenta. Tyto údaje jsem uváděl v disertační práci, jenže realita je tak tvrdá, že to bude spíš jedno procento. Jen každý stý dům vznikne tak, jak by vzniknout měl. A zbytek tvoří záplava nekvalitní výstavby. Koneckonců dům se zboří, ale větší problém jsou rozparcelovaná pole bez veřejných prostor a občanské vybavenosti.
Stempel: Ono je to vidět na klientech, kteří přicházejí s kvalitní parcelou. S některými už hledáme lokalitu, což byl případ i oceněného mlýna. Domů, které vznikají v rozparcelovaných lokalitách, máme málo. Převládají proluky v zástavbách nebo komplikované parcely.

Proč lidé tak málo oslovují architekty?
Stempel:
Možná jsou na vině zkreslené představy, že se výstavba s architektem prodraží. Když hledáme správné řešení pro standard a vybavení, který lidé potřebují, přirovnáváme to ke značce auta, k ní si taky můžete vybrat celou škálu doplňků.

Liší se situace v sousedním Slovensku?
Tesař: Když před časem probíhala výstava 33 rodinných domů z České republiky, která objela svět, kolegové ze sousedních zemí nám trošku záviděli. Vypadalo to, že produkce rodinných domů v Česku je co do kvantity a kvality před nimi. Nevím, jestli to bylo kvalitou výstavy, ale situace bude ve finále u nich podobná jako u nás.

Našli byste nějakou společnou linku, která charakterizuje vaše realizace?
Stempel:
Snažíme se navrhovat dobré domy, které mají sloužit svým obyvatelům, ne aby to bylo obráceně. Formou ani materiály nemusí upoutávat. Aby dobře sloužily a snadno se udržovaly, mívají naše domy kompaktní formu, jednoduchý tvar bez zbytečných detailů. Snažíme se, aby půdorysy a dispozice byly projektované rozumně. Vždycky stojíme nohama na zemi, dům nemá být za každou cenu zajímavý. To je ostatně vlastnost současné architektury - za každou cenu hledá originalitu. Když je to ale pořád jinak, začíná to být nuda.
Tesař: Ve všech pádech se nyní skloňuje ekologické a pasivní stavění, tím se vůbec nechlubíme, přitom každá realizace z naší kanceláře splňuje parametry nízkoenergetického bydlení a kterýkoliv dům, pokud bychom ho doplnili nezbytnými technologiemi, by mohl být pasivní. Ostatně několik pasivních domů už jsme postavili. Jeden z posledních je ten na Větrném vrchu, v nadmořské výšce 750 metrů. Boříme tam zažité představy, že pasivní dům nemůže mít velká okna. My je máme, dům je směrem na jih kompletně prosklený.

Jak se během těch deseti let změnily požadavky a představy investorů?
Stempel:
Požadavky jsou trochu umírněnější, už tolik netouží po velkých domech, které budou prázdné, až odejdou děti. Lépe si dokážou rozložit náklady, aby zůstaly finance i na úpravu zahrady. Byť dneska turbulentní růst cen ve stavebnictví tak míchá rozpočty, že se skoro plánovat nedá.

Většinu návrhů dotahujete až do vybavení interiéru?
Tesař: Ano, máme to štěstí. Nakreslit, kde bude postel, je důležité už ve studii, hodnotu místnosti dává umístění dveří a oken. Nejde o metry čtvereční, ale o správné proporce a vybavení vhodným nábytkem. Hodně často používáme nábytek k dělení prostorů. Ušetříme za příčky, šatní skříně, součástí jsou dveře. Není to nic, co by zařizování extra prodražilo. Atmosféra interiéru a životní styl obyvatel si pak řeknou o barvu a druh materiálu.
Stempel: Vodítkem je domácí úkol, který musí napsat klienti hned na začátku. Popíší, co od domu očekávají, jaké mají zvyky a potřeby, jaké materiály preferují a jak žijí.

Máte nějaké vysněné zadání?
Stempel: Odpovím za oba, mezi sebou jsme to již řešili. Bude to znít jako klišé, ale je to kostel.
Tesař: Zrealizovali jsme malou zvoničku v obci Bílovice – Lutotín na Moravě, takže první krok ke kostelu by byl již hotov.

Architekti Stempel a TesařStempel&Tesař
Architektonická kancelář vznikla v roce 2008.
„Jsme autorský ateliér. Dům pod značkou Stempel & Tesař je navržený vždy námi dvěma. My jsme s ním od začátku do konce, až po autorský dozor. Pomáhá nám stálý tým specialistů, kteří kompletně pokryjí přípravu projektu a stavby,“ říká Ján Stempel.
Prof. Ing. arch. Ján Stempel získal vzdělání na Fakultě Architektury - Technické univerzity v Budapešti,
Ing. arch. Jan Jakub Tesař je absolventem fakulty ČVUT, kde oba architekti nyní působí jako pedagogové.