Typ kování

Dveřní kování se dělí na dvě základní skupiny – může být rozetové a štítové. Varianty se liší jen svým designem. Zatímco rozetové kování se skládá ze dvou dílů - horního s klikou a dolní rozety s otvorem pro klíč, štítové kování má kliku i otvor pro klíč na jednom štítu. V případě štítového kování musíme znát rozteč, tedy vzdálenost středu otvoru kliky od osy otáčení klíče, aby kování přesně sedlo na otvory, které jsou již vyvrtány ve dveřním křídle. Rozteče se řídí evropskými normami, běžně kupujeme kování o rozteči 90, 88, 70 mm.

S rostoucí oblibou minimalistického stylu se rozšířily také ploché rozety, nebo dokonce kování bez spodních rozet, kdy zůstává pouze klika. Toto řešení se uplatňuje u interiérových dveří, které není třeba zamykat. Elegantní variantou pro kuchyni nebo společenské prostory jsou madla. Pro interiérové zasouvací dveře, které se zasouvají do zdi, respektive do pouzdra, je nejvhodnější užít kování v podobě misky neboli mušle.

Zkratky BB, PZ, WC

Záhadné zkratky u kování značí typ klíče, který bude ke kování pasovat. Zkratka BB znamená, že součástí kování je otvor pro obyčejný dózický klíč, PZ označuje cylindrickou vložku (FAB), označení WC se pak používá pro kování vhodné pro koupelny a toalety, protože je z vnitřní strany opatřeno knoflíkem zvaným olivou, díky němuž se dají dveře zamknout.

Každá klika může být pravá a levá – na to musíme dát vždycky pozor a rozhodně správnost zkontrolovat.

Materiál a povrchová úprava

Ač se to nezdá, klika je poměrně namáhaným detailem interiéru: saháme na ni každý den často i několikrát, přičemž největší zátěž leží na klice na vstupních dveřích a u toalety. Materiálu a povrchové úpravě tedy musíme věnovat zvláštní pozornost, aby se kliky časem neošoupaly či nepoškrábaly vlivem klíčů nebo šperků na našich rukou. Oblíbené jsou kliky z chromu nebo nerezu, speciální povrchovou úpravou je pak inoxchrom, jenž se vyznačuje vysokou odolností vůči mechanickému poškození.