„Strach jsem neměl, vždyť už jsme jednu velkou povodeň zažili v roce 2002. To nás autobusem převezli do nedaleké nemocnice," vzpomíná sedmaosmdesátiletý důchodce.

Spolu s dalšími devatenácti seniory byl pan Tichý před pěti dny evakuován do nedalekého krajského domova důchodců v berounské lokalitě Pod Studánkou. Další odjeli k příbuzným. „Obdivoval jsem hasiče, jsou to výborní kluci. Pomáhali každému, ať už lidem s holemi, nebo na vozíčku. Mě vzali pod paží a pomalu odvedli do autobusu, usadili mě a k nohám mi dali moje zavazadlo. Nemohoucí do autobusu přímo vynesli," popisuje sobotní evakuaci pan Tichý a dodává, že díky hasičům proběhlo vše v klidu a hladce.

„Hasiči nám pomáhali i po příjezdu do náhradního ubytování. Odváděli nás do recepce," pokračuje senior, který chválí i ochotný personál domova důchodců. I tak ale čeká, až se bude moci s ostatními vrátit do svého bytu k Litavce.

„Každý den odpoledne v půl druhý za námi přichází naše paní ředitelka. Od ní se dozvídáme aktuální informace. Všichni čekáme na dobu, kdy se budeme moci vrátit. Víme, že o tom rozhodne povodňová komise," říká pan Tichý na lavičce před domovem důchodců.

I když si po několika dnech vychutnává hřejivé slunce, stále sleduje, co se děje v jiných místech naší země. „Mám televizi na pokoji, dívám se na povodňové zprávy," uzavírá Vladimír Tichý s tím, že ví, že jiní lidé jsou na tom daleko hůř.