Samotná cesta je pro řadu lidí výkonem, na nějž by vzpomínali celý život, pro Petra Maška, Radka Jaroše, Honzu Trávníčka a Martina Havlenu je to ovšem jen předehra. „Za sebou máme první dva dny pochodu, ušli jsme asi 40 kilometrů. Kolem nás se začínají tyčit pětitisícovky, je to opravdu nádhera," líčí Petr Mašek pocity cestovatelů.

Pak teprve začne to, na co se dva roky připravovali - pokus o dosažení vrcholu nejtěžší osmitisícovky světa.

Zapomenuta je náročná 500 kilometrů dlouhá cesta mikrobusem po Karakoram Highway, při níž jim společnost dělala ozbrojená eskorta hlídačů. „Samozřejmě jsme si vzpomněli i na loňskou tragédii a postřílené horolezce pod Nanga Parbatem, jeli jsme těsně kolem toho místa a veselo nám nebylo," přiznává Petr Mašek.

Rituál: oholení vlasů i vousů

Ještě než se vydali na pěší pochod pod K2, absolvoval mladoboleslavský horolezec ve Scardu spolu s Radkem Jarošem tradiční proceduru - oholení vlasů i vousů. "To už je takový můj rituál, vlastně obřad, vypadám teď jako buddhistický mnich," směje se.

Pak už zbývalo jen dokoupit poslední nezbytnosti, jako třeba koření, přebalit sudy tak, aby ani jeden nepřesahoval váhu 25 kilogramů, což je tady limit pro nosiče, a cesta mohla začít.

Pokud vše půjde podle plánu a v pátek dopoledne dorazí výprava do base campu, Petr Mašek se odtud Deníku opět ozve.

Čtěte také: Horolezci se v Pákistánu potkali s prvními překážkami