Výcviku se zúčastnili vojáci z první palebné baterie 132. dělostřeleckého oddílu a také příslušníci štábu. Právě mezi štáb patří i Drahomíra Hájková: „Teď pracuji už rok na štábu, ale dříve jsem pracovala jako velitelka radiového družstva. Z téhle zbraně jsem střílela teprve podruhé, zážitek je to skvělý. Pro ženu je to ale náročné, protože nemám takovou sílu, abych sama natáhla a zajistila, ale zkušenost je to dobrá.“

Na dělostřelecké střelnici Brda se tentokrát konal zdokonalovací výcvik bez námětu. „Naposledy jsme s těchto kulometů stříleli před dvěma měsíci. Jsou tu vojáci, kteří mají s touto zbraní bohaté zkušenosti.V průběhu cvičení střílíme na pozemní terče, konkrétně na makety obrněných transportérů, které se nachází ve vzdáleností 600 metrů,“ prozradil vedoucí praporčík první palebné baterie132. dělostřeleckého oddílu v Jincích nadrotmistr Petr Hora.

Drahomíra není v armádě žádným nováčkem, pracuje zde už šest let a za tu jí prošlo rukama mnoho zbraní. „Největším zážitkem pro mě byla brokovnice, té jsem se lekla nejvíc. Má opravdu velký zpětný ráz. Na tenhle kulomet jsem se připravovala spíše psychicky. Je to největší zbraň, ze které jsem zatím střílela, ale nemá zpětný ráz a o to je práce s ní lehčí,“ dodala s úsměvem Hájková.

Drahomíra ale není jedinou ženou, která se tohoto výcviku účastnila, zastřílet si přišly i její dvě kolegyně. „ Máme tady skvělý kolektiv, většina cvičících jsou chlapi a když něco nezvládáme, tak nám pokaždé pomůžou,“ shodují se ženy.

Před zahájením samotných střeleb musí bojová vozidla zaujmout palebná postavení a vojáci napáskují munici. Každý cvičící má k dispozici deset nábojů, ze kterých jsou tři svítící. „Svítící náboje používáme z toho důvodu, aby bylo možné odpozorovat výsledky střelby na velkou vzdálenost,“ vysvětlil Hora.

Autor: Kateřina Lang