„Třiadvacet let jsem sloužil u městské policie. Toho neustálého dohadování s lidmi už bylo dost. Teď mě živí práce s dravci, při které musím být v naprostém klidu, protože veškerá nervozita a nejistota se na ně přenáší," vyprávěl Miloslav Pražák.

Dodal, že středověkému sokolnictví se věnuje už tři desetiletí. „Já jsem se asi jako sokolník narodil. Ostatně říká se, že tomu musí být, protože málokdo má takový vztah ke zvířatům, aby tuhle práci mohl dělat," poznamenal.

Bývalý neratovický strážník sice vyměnil uniformu za středověký kostým doplněný o klobouk s ptačím peřím, přesto ho lidé v ulicích Neratovic mohou nadále potkávat. Kromě toho, že se věnuje ukázkám pro školy a školky i domovy důchodců, prezentacím na soukromých a dobových akcích nebo třeba natáčení filmů a reklam, jednou z jeho prací je i odchyt a regulace holubů.

Biologická ochrana

„Jde o takzvanou biologickou ochranu. Holuby odchytávám do klecí, které mám nastražené na několika předem vytipovaných místech po městě," popsal Miloslav Pražák s tím, že odchycenými škůdci následně krmí své opeřence.

Anebo je dodává do záchranné stanice AVES v Brandýsku u Kladna, se kterou také spolupracuje. „Zároveň čas od času vezmu sokola nebo některého z rarohů a jdu se s ním projít po městě. Holubi, když dravce uvidí, se mu snaží vyhnout a odlétají," vyprávěl.

Kromě dravých ptáků různých velikostí chová Miloslav Pražák také osm krkavců. Jde o dlouhověké a velice chytré až vychytralé pěvce, kteří se dokážou naučit i mluvit.

Různé hlasy

„Umí dokonce měnit hlasy. Sousedi mi nevěřili, když na ně mluvil krkavec mým hlasem, že to vážně nejsem já," sdělil sokolník, který už s černými pěvci zažil nejednu veselou situaci.

„Máme doma psa, čivavu. Jednou byl venku na zahradě a manželka na něj volala, ať jde domů, že ho jinak krkavec sežere. A jeden ten krkavec se najednou ozval a řekl: No jo, to jo," doplnil. Další z krkavců je prý zase schopný povídat si sám se sebou a měnit přitom intonaci hlasu, takže to zní jako dialog dvou různých lidí.

Miloslav Pražák musí dávat velký pozor na své černé svěřence ve chvíli, kdy je pouští, aby se proletěli. Útočí na ně totiž divocí krkavci s touhou zabít je. „Je to pro ně konkurence. Nějak vycítí, že ti moji jsou závislí na člověku, a chtějí je zlikvidovat," sdělil sokolník.

A vysvětlil, že jeho krkavci to naštěstí poznají a rychle se vrací zpátky k němu. „Divocí krkavci se lidí bojí, jeden, kterému ti moji takhle uletěli, si sedl na strom opodál, lámal větve a vzteky je na nás házel," uvedl Miloslav Pražák.

Specifická práce

Sokolnictví je podle něho krásná, ale specifická práce. „Člověk musí každého dravce dobře znát, musí vzít v potaz jeho náturu, aby věděl, jak s ním zacházet," uzavřel muž, kterému s dravci pomáhá jeho prostřední syn Daniel.