Přichází do archivu více lidí po odvysílání pořadu Tajemství rodu?

Poměrně značný zájem o genealogii přetrvává řadu let, nejméně posledních dvacet. Pamatuji si, že už před třiceti lety tu hledal informace pan Kejla z Ostravska. Lidé se stále snaží hledat své předky a zkoumat historii rodu. Počet zájemců pátrajících po předcích je v okresním archivu během posledních let poměrně ustálený. Vyplývá to i z možnosti studia materiálů.

Genealogie. Co si máme pod tímto těžko vyslovitelným slovem vysvětlit?

Genealogie znamená česky rodopis. Je to věda o studiu rodinných vztahů. Do poloviny 19. století se genealogové zabývali studiem rodinných vztahů a nástupnictví ve šlechtických rodinách. Od poloviny 19. století se pátrání zaměřovalo na osudy významných mužů Království Českého. Málokdo například ví, že autor kytice Karel Jaromír Erben navrhl, jak postupovat při vyhledávání a tvorbě genealogických záznamů. Ve 20. století se zájem přesouvá více ke genealogii občanské. Dnes pro genealogy připravuje Česká heraldická a genealogická společnost celý cyklus přednášek.

Kde začít pátrání po svých předcích?

Nejlépe doma. A také včas. To vám potvrdí každý, kdo se rodopisem zabývá. Pak už se není na některá základní fakta koho zeptat, protože naši předkové postupně umírají. Doma lze najít plno dokumentů. Lidé si vůbec neuvědomují, že během života o sobě zanechávají informace v různých písemnostech úředního i soukromého charakteru. Třeba rodný, úmrtní či oddací list, fotografie, parte a další. Začínáme od toho, co máme doma v šuplíku. Musíme vědět, jakého vyznání byli naši předci, protože podle něj se vedly matriční knihy. Na škodu není obejít i starší příbuzné a zaznamenat jejich vzpomínky. Ještě lze hledat v archivech na okrese, kde jsou uloženy dokumenty, které vznikly z činnosti samosprávného územního celku po roce 1850. To znamená obejít archivy obecních úřadů, škol, farních úřadů. Další informace se pak dohledávají v matrikách. Tady se ověřuje i správnost informací získaných jinde.

Kde jsou matriky uloženy?

Matriky jsou uloženy ve státních oblastních archivech. Pro střední Čechy ve státním oblastním archivu v Praze. Základní informace o studiích matrik můžete najít na webových stránkách tohoto archivu. Potom je na potomcích, zda vůbec a jak pozorně dokážou stopy zaváté časem nalézt a zařadit.

Člověk tedy nemusí neúnavně obcházet všechny archivy?

Nyní se práce badatelů značně zjednodušila. Vznikl projekt Acta Publica. V něm jsou archivy postupně digitalizovány a ukládány na webové stránky oblastních archivů. Tady by se dalo říci, že se zájem o historii svého rodu zvýšil, protože se hodně zvedla návštěvnost těchto stránek.

Pátrání po předcích se tak velmi zjednodušilo?

To si lidé myslí, ale není to pravda. Člověk by se měl na bádání připravit. Naučit se alespoň trochu znát staré písmo. To například vypadalo úplně jinak v 17. století než dnes. Záznamy mohou být v němčině či latině. Česky se úřední zápisy psaly až mnohem později. Faráři psali mnohdy nedbale a nečitelně a s několikadenním zpožděním. Někdy se mohou objevit dva dokumenty s odlišnými údaji. Jiným způsobem se psalo do matriky, jiným do ještě starších gruntovních knih. Jsou i internetové stránky, kde lze písma přeložit.

Matriční zápis je poměrně cenný zdroj informací. Co všechno obsahuje?

Matriční zápisy narození v 18. a 19. století zaznamenávaly jméno dítěte, datum a místo narození, číslo domu, jméno a příjmení otce i matky včetně bydliště. Dále tu najdeme prarodiče, kmotra a jeho zaměstnání, svědka a porodní báby. V matrice oddavek vedle jména a příjmení, data narození a bydliště ženicha a nevěsty matrika uvádí datum oddavek i místo. Také rodiče ženicha a nevěsty i svědky. Nejméně informací je v matrikách úmrtí. Pouze jméno, příjmení zemřelého, datum a místo smrti, bydliště, povolání, stav, věk a příčinu úmrtí.

Stane se, že badatel v archivu nic o svém rodu nenajde?

Pokud tu neuspěje, může hledat žijící lidi stejného jména. Podívat se do telefonního seznamu a zkusit zavolat či napsat na to stejné jméno. Existují webové stránky Kramerius. Tam jsou digitalizované knihy z Národní knihovny. Stačí zadat jméno.

Mohou badatelé vyhledat potřebná data ještě z jiných písemností než z matrik uložených v oblastních archivech?

V našem archivu mohou genealogové čerpat z materiálů fondů města, městysů i obcí, kde jsou uloženy prameny k evidenci obyvatelstva. Pak také z fondů farních úřadů. Ty ale nejsou vlastnictvím archivu. Jejich zpřístupnění upravuje smlouva mezi archivy a jednotlivými arcibiskupstvími. Podle nich musí zpřístupnění archiválií mladších sedmdesáti let odsouhlasit jejich vlastník.

Občas ale lidé do archivu přece jen musí. Stačí tedy jen tak přijít?

Po příchodu musí člověk vyplnit badatelský list. K tomu je třeba občanský průkaz nebo pas. Seznámí se s badatelským řádem. Pak může nahlédnout do inventářů. Někdy si lidé představují, že jedna návštěva archivu stačí. Že jim předložíme kompletní dokumentaci k jeho rodině, nebo že budeme mít vše v počítači. Ale to je nesmysl. Genealogie je časově náročná. Pátrání vyžaduje přemýšlení. Badatel se musí také vžít do přemýšlení předků, jak zápisy stylizovali, co doba žádala.

V televizním pořadu ale vypadá vše celkem jednoduše.

Tam je to trochu zkreslené. Archivnictví má poměrně pevně stanovená bezpečnostní kritéria. Takže nelze jen tak přijít do depozitáře a vyndavat dokumenty. Po vyplnění badatelského listu lze nahlédnout do spisů pouze v badatelně. Nelze pouštět každého do depozitáře. Tato služba je dnes zadarmo.

Co lidé nejčastěji u svých předků hledají?

Často hledají různé senzace. Nebo také „modrou" krev. Jenže většina z nás pochází z venkova, ze zemědělských usedlostí. Slavné a bohaté předky má ve svém rodokmenu málokdo. Rodokmen může být složitý i tím, jak se předkové stěhovali, jaké řemeslo vykonávali a jestli vstoupili do armády. Nebo jaké vojenské manévry a události území předků zasáhly.

Co když stopa po předcích zamíří do zahraničí?

Není problém něco vyhledat a komunikovat s archivy v Rakousku, Bavorsku i Itálii. S balkánskými státy je to horší. Ve státních institucích mají úplně jiný systém. Nemají archivy na takové úrovni jako my.

Dá se říci, že když potkám někoho na ulici, může být se mnou příbuzný?

Určitě. Všichni lidé na světě jsou si nějak příbuzní. Podle současných genetických představ moderní člověk Homo sapiens pochází z jednoho rodu a tak všichni lidé na planetě mají společné předky.

Pokud někdo nemá čas pátrat po archivech, může se obrátit na profesionála? Kolik v tomto případě rodokmen stojí?

Částky za vypracování rodokmenu se pohybují v řádu dvou desítek tisíc i výše. Zdá se to hodně. Pátrání ale zahrnuje nejméně dvě stě hodin čistého času. K tomu se musí počítat cestování do archivů a korespondence. Podrobnosti jsou na webových stránkách.