Pokud opravdu od 1. září 2016 dojde ke zrušení přílohy, školní programy základních i praktických škol se sjednotí a tudíž by lehce handicapované děti mohly usednout do lavic vedle zdravých spolužáků. Někteří ředitelé to vidí pozitivně, jiní to považují spíše za problém.

Například Ivana Pacovská, ředitelka Školy na Celně v Mladé Boleslavi, je zajedno s Janou Mendlíkovou, ředitelkou Základní školy praktické a speciální v Mnichově Hradišti. „Pokud by měli žáci s lehkým mentálním postižením začít navštěvovat základní školu běžného typu, bylo by to obtížné nejen pro ně, ale i pro učitele. Negativní by mohly být i ohlasy rodičů a žáků na adresu pedagogů," poukázala Jana Mendlíková na potencionální následek.

Podle ní by si takoví žáci jen velmi těžko zvykali na velký počet dětí ve třídě a tempo výuky. „Mohli by být vyčleňováni, protože učitel se bude věnovat žákům bez postižení a na handicapované mu už třeba nezbude tolik času," konstatovala ředitelka mnichovohradiťské praktické školy s tím, že stoprocentně pomoc neumí ani asistent pedagoga.

Nevhodný způsob upozorňování na sebe

Handicapované dítě je tak vystaveno tlaku, kdy s ním jeho vrstevníci nechtějí navazovat kontakty. Kromě toho málokdy zažívá pocit úspěchu. „Učí se to, co už ostatní dávno znají, a může se stát také terčem posměchu spolužáků. Následkem toho na sebe může nevhodným způsobem upozorňovat například zlobením či agresí. Časté jsou i psychické a psychosomatické obtíže," dodala Jana Mendlíková.

Podle Daniela Marka, náměstka primátora, který má školství ve své kompetenci, by o zařazení dětí do vzdělávacího systému rozhodovalo speciální pedagogické centrum. „Ministerstvo bude zřejmě už během října a listopadu ve všech krajích pořádat informační semináře, kde všem vysvětlí opatření, která vyplývají z novely zákona, potažmo z prováděcího předpisu," komentoval současný problém náměstek primátora s tím, že bližší informace zatím poskytnout nelze. Vyhláška se totiž teprve připravuje.

Ministerstvo školství dodává, že s novelou školského zákona bude souviset také změna financování regionálního školství. Slibuje, že rozpočet bude nastavený tak, aby finančně pokryl nároky z poskytovaných podpůrných opatření. Jinými slovy, mělo by být dostatek peněz na zaplacení nejen asistentů pedagoga, ale také dalších podpor pro žáky i pedagogy.

Jak to vidí ředitelé základních škol?

Eva Hajzlerová, ředitelka 1. základní školy v Mnichově Hradišti si nedokáže představit, že by došlo k integraci lehce mentálně postižených dětí do systému základních škol. „Nebyla bych proti, kdybych viděla, že jsou pro tuto změnu vytvořené vhodné podmínky," sdělila. V její škole se mezi zdravými žáky učí také handicapovaní a zatím mezi nimi nevidí žádný markantní rozdíl, naopak. Spolužáci se k nim chovají vřele a se vším jim pomáhají.

Podle ředitele 2. základní školy v Mladé Boleslavi školy na takový posun v současné době připravené nejsou. Dokonce ani učitelé nemají možnost se tímto směrem vzdělávat. A nápomocné není ani ministerstvo školství, které pedagogům zatím nepřipravilo podmínky, s nimiž by inkluzi měli zvládnou.

„Jsme jednou ze zemí s nejčastější selekcí dětí, rozřazováním do různých „kvalitativních" skupin. To vytváří sociální zátěž společnosti a deformuje připravenost dětí do života," konstatoval Roman Král. Upozornil, že trend vzdělávání je sice správný, ale bez personální a finanční podpory se systém dříve, nebo později zhroutí.

Iva Kollinová ze Základní školy Pastelka situaci nevidí negativně. Se vzděláváním handicapovaných dětí má škola, kterou vede, řadu zkušeností. „Několik takových žáků navštěvuje naše třídy a dokonce patří k premiantům. Vzhledem k téměř naplněné kapacitě školy a vysokému počtu žáků, bychom v budoucnu mohli přijmout minimální počet dětí," zhodnotila.

Handicapované děti potřebují individuální přístup k učení

Ivana Pacovská, ředitelka Školy na Celně

Ivana Pacovská působí ve Škole na Celně v Mladé Boleaslavi třicet let a letos v únoru se stala její ředitelkou. Přestože za léta strávená ve škole, v níž vzdělávají žáky s různými druhy postižení, nasbírala řadu zkušeností, s tím, co chystá ministryně školství Kateřina Valachová, se nechce smířit.

Novelou Školského zákona je od příštího roku zrušena příloha rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené děti, což se vaší školy týká. Už víte, co by to pro vás znamenalo?

S očekávání sledujeme pro nás zásadní změny v legislativě, jaká podpůrná opatření připraví speciálně pedagogická centra a jak se změní obsahově rámcový vzdělávací program. Věřím, že to pro všechny zúčastněné – pro učitele, rodiče a pochopitelně děti, kterých se to týká nejvíce, dopadne dobře.

Když se řekne lehké mentální postižení, co si pod tím čtenáři mohou představit? Jak handicapované děti by případně navštěvovaly třídu laicky řečeno „zdravých" dětí?

Lehké mentální postižení je postižení, kdy dítě má omezení ve dvou nebo více oblastech adaptivních schopností potřebných v každodenním životě – tedy komunikaci, péči o sebe sama, rodinném životě, volném čase, péči o zdraví, sebekontrole, vzdělání (čtení, psaní, základy matematiky), je podprůměrné při vyšetření inteligenčního kvocientu a vůbec požadavků na školu, na to, co by tam mělo zvládnout. Jsou tam určité nedostatky, které takové dítě běžným způsobem nedokáže zkrátka překonat.

Jak by se s takovým žákem mělo ve škole zacházet?

Je potřeba k němu přistupovat tak, aby mělo všeobecně dostatek prostoru. Navíc je důležité, aby byl čas na to, aby mu například učitel konkrétní látku pomalu a srozumitelně vysvětlil. Takový postup se může v hodině i několikrát opakovat. Pokud se jedná o autistické dítě, pak je velký kolektiv ve třídě problém. Pokud chceme, aby takové dítě v rámci svých možností podávalo nejlepší výkony, měl by mu učitel umožnit individuální výuku.

Rozumím, proto čím menší kolektiv, tím lepší.

Přesně tak. Navíc v menším počtu žáků se všeobecně učivo lépe zvládá. I když děti vzděláváme podle upraveného školního vzdělávacího programu, než jaký mají běžné základní školy, přesto žáci z naší školy nemají zavřené dveře ve vzdělávání. Po deváté třídě mohou pokračovat na odborném učilišti.

Myslíte si, že by situaci, kdy by případně do tříd přibyl lehce mentálně handicapovaný žák, vyřešil další pedagogický asistent?

Pedagogický asistent ve třídě je pochopitelně důležitý a nezanedbatelný bod. Ale čistě hypoteticky, pokud by ve třídě bylo například pět takových dětí, tak si troufám říct, že jeden asistent by možná s jejich zvládnutím měl problém. Mám trochu obavy, že by handicapované děti mohly být vyčleněné z kolektivu proto, aby mohly pracovat tak, jak potřebují. A dojde ke stejné „selekci", která je teď, jen s tím rozdílem, že nebudou chodit do praktické školy.

Zmínila jste, že speciální školy, které navštěvují právě mentálně postižené děti, mají jinou úroveň vzdělávání. V čem se tedy třídy obou „druhů" škol odlišují?

Náš školní vzdělávací program pro základní školu praktickou je zpracovaný podle rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Jsou zde redukovány požadavky na výstupy v jednotlivých obdobích vzdělávání. Například ve školním vzdělávacím programu, který platí pro základní školu, je uvedeno žák umí, my máme - žák by měl umět. Samozřejmě jsme odlišní i obsahově, například první až třetí ročník naší školy je asi tak první až půlka druhého ročníku základní školy.

Pokud to dobře chápu, tak prakticky nelze, aby dítě například z vaší třetí třídy přešlo do stejné třídy základní školy, protože nebude možné navázat na stejné učivo.

Ano, navíc cizí jazyk učíme až od šestého ročníku, což je dané vzdělávacím programem.

Máte představu, jak by to na základních školách mohlo fungovat, kdyby skutečně došlo k tomu, že by od vás handicapovaní žáci odešli?

Vzhledem k tomu, že prováděcí vyhláška ještě není dopracovaná, tak mám zatím neúplnou představu. Zřejmě by mělo dojít k úpravám rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a k redukci učiva. Pro mentálně postižené děti by se připravovaly takové plány, podle kterých by se děti vzdělávaly. Představy, že by si mohly doplnit učivo, které se vyučuje na běžné základní škole, jsou pro mě nereálné. My jsme připraveni a víme, že nás čeká hodně práce, abychom i nadále mohli pracovat s našimi žáky v naší škole a dodržovali platnou legislativu.

A jak by to mohlo fungovat na základní škole? Pokud vím, běžnou praxí možná stále ještě je, že se úroveň či rychlost vyučování přizpůsobuje nejslabším žákům…

Tohle si zatím neumím dost dobře představit. Musíme vzít v úvahu složení dětí ve třídě. Může se v ní sejít dyslektik, dysgrafik, mentálně postižené dítě, dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí, žák s výchovným problémem, samozřejmě děti nadané či průměrné. Mám trochu obavu, že by to možná mohlo mít vliv na snížení úrovně výuky. Pokud tam bude pouze jeden učitel a pouze jeden asistent, mohli by mít se zvládnutím učiva v takto složené třídě problém. Ale to jsou jen mé domněnky.

Čtěte také: Učitelé i rodiče: Rušení praktických škol by byla velká chyba