Seskok se uskutečnil v pondělí, za větru, který lidé z letiště vítají. Prý je lepší dopad. Podle slov jeho syna Oty Fairaisla tatínka nemuseli k činu příliš přemlouvat: „Stačilo jen navrhnout a bylo ihned rozhodnuto."

Ferdinand Fairaisl nemá k letištnímu prostředí daleko. Za mlada totiž létal a skákal z letadla, když ještě pracoval u Svazarmu. Jenomže to už je pěkná řádka let, leccos se změnilo, zrychlilo, zlepšilo, což se o zdravotním stavu jen několik let před „stovkou" nemůže nechat říct.

„Je potřeba nahoře vyrovnat tlak, ale co mne překvapilo, ta rychlost při dopadu. Tomu jsem nevěřil," nadšeně vyprávěl bezprostředně po odpoutání od tandemového instruktora Romana Štengla, který se spolu s kolegy o nevšední zážitek Ferdinandu Fairaislovi postaral.

Kdyby o seskoku věděla rodina, nepustila by mě

Jak je vidět na první pohled, Ferdinand Fairaisl není žádný vetchý kmet. Připravený ve slušivé kombinéze si před seskokem žádá něco k pití. Je mu dobře, usmívá se a trpělivě odpovídá na zvídavé otázky všech, kteří se kolem něho pohybují.

Rozhodl jste se k seskoku sám, nebo vám to zařídila rodina?

To ne. Jo, rodina! Ta, kdyby to věděla, tak mě nepustí. Seděli jsme u stolu a kamarád mi povídá: Hele, troufnul by sis? Já na to říkám: No klidně. A tak se to uskutečnilo.

Takže nikdo na nic nečekal a začalo se zařizovat…

Jojojo.

Skákal jste už někdy?

Mám asi 12 seskoků, ale s klasickým padákem.

Jako voják?

Nene. Já jsem tam byl náčelníkem leteckého provozu u Svazarmu. To jsem skákal ještě za éry parašutismu Jedličky, Koubka.

Jak se cítíte před seskokem?

Docela dobře, nemám žádný zdravotní problémy. Že bych se bál, to vůbec nepřichází v úvahu. Já vlastně lítám od šestnácti let.

Jste ve výborné kondici. Čím to je?

Za celej svůj život jsem neměl v ústech cigaretu, nepiju alkohol, cvičil jsem v Sokole.

Říkáte, že byste si chtěl ještě obnovit pilotní průkaz.

Zkoušeli by, jestli mám v pořádku srdíčko, sluch a oči. Sice jsem loni byl na operaci srdeční chlopně, ale z toho jsem se dostal a je mi dobře.