Podle primáře chirurgického oddělení Jana Roháče řešili v mělnické nemocnici případ uštknutí jedovatým hadem po deseti letech.

„Muž dostal kortikoidy a také kalcium," připomněl primář Roháč. Sérum proti hadímu uštknutí se podle něho většinou už nepodává. Mělničtí chirurgové i přesto konzultovali případ v pražské fakultní nemocnici, ani tam jim ale podání séra nedoporučili.

Zranění zmijí není pro zdravého člověka smrtelně nebezpečné, v nemocnici většinou pacienti zůstávají na pozorování nejméně čtyřiadvacet hodin. Vyšší riziko ale hrozí alergikům a lidem se závažnými srdečními, plicními nebo jinými onemocněními, především ve vyšším věku. 
A malým dětem.

Uštknutí zmijí se podle lékařů projeví okamžitě krvavým otokem. Může se objevit také nadměrné pocení, břišní kolika, průjem, zvracení, otok obličeje, rtů nebo jazyka. V nejtěžších případech může během krátké doby nastat šokový stav se selháním srdce, plic, ledvin a celkovým krvácením.

Zmije obecná se vyskytuje zejména v lesnatých a vlhkých biotopech, kde vyhledává zarostlé okraje cest porostlé křovinami, lesní slunné paseky s pařezy a porosty borůvčí. Přestože je Mělnicko, zejména pak Kokořínsko, rájem milovníků přírody nebo houbařů, setkávají se lékaři mělnické nemocnice s případy uštknutí zmijí zřídka. Naposledy takový případ řešili v roce 2003. Potvrdila to mluvčí nemocnice Lucie Zikmundová.

Při poskytování první pomoci je nutné končetinu znehybnit, nad místem uštknutí přiložit elastickou bandáž. „Lékaři nedoporučují zaškrcování končetiny, rána se také nemá rozřezávat a vytlačovat 
z ní jed. Nutný je rychlý převoz postiženého do nemocnice," připomněla mluvčí Zikmundová.

Had přirozeně neútočí 
a uštkne jen v případě, že 
je překvapen. Zmije vnímají otřesy půdy. Při pohybu v terénu se proto jako prevence doporučuje dupat, nechodit zbytečně mimo cesty a vyhýbat se kamenitým místům.