A také o tom, že by chtěl být ministrem školství…
Jak se díváte na současnou politickou situaci, co si myslíte o celé té kauze kolem dnes už bývalého premiéra Nečase a jeho blízko spolupracovnice?
Těžká odpověď, protože nikdo z nás nemá dostatek informací. A ani já si zatím nedokážu vysvětlit, jak souvisí příběh tří poslanců a jejich umístění v orgánech státních podniků, příběh pánů Janouška a Rittiga, a aktivity paní Nagyové. Proč byly veřejnosti předloženy jako jeden případ? A otázek je celá spousta, komu patří peníze ze schránek, čí je to avizované zlato, co je a není politická korupce… Nemám z toho dobrý pocit a věřím, že nám bude celé pozadí vysvětleno, počkejme si.
Byl podle vás postup policie, státního zastupitelství a ostatních složek v pořádku?
Státní zastupitelství i ostatní složky mají jasně dané kompetence a postupy. Pokud někdo rozhodl o takto masivní akci se zapojením stovek policistů, musí mít pádné argumenty. Pokud je nemá, těžko bude to divadlo vysvětlovat. Nechápu, že údajní hlavní protagonisté, pánové Rittig a Janoušek, při zásahu brázdí vody Jadranu, zatímco jsou zatýkáni bývalí poslanci, generálové a paní Nagyová komandy zakuklenců, jako při honu na nejnebezpečnější násilníky.
Kdo by podle vás v tuhle chvíli byl nejlepším premiérem?
Mirka Němcová. Opravdová dáma naší politiky, která má dlouhodobě i mojí podporu. Má zkušenosti, jasné postoje, a jsem přesvědčen, že i podporu veřejnosti. Dobrá volba do neklidné doby.
Jak hodnotíte postoj prezidenta Zemana k celé situaci? Co říkáte volbě Jiřího Rusnoka?
Není to volba, ale jmenování v kompetenci pana prezidenta. Pro mě je překvapivé, že pan prezident nerespektoval, že ve Sněmovně je 101 poslanců, připravených podpořit koaliční vládu s premiérkou Miroslavou Němcovou. Myslím, že vláda sestavovaná panem Rusnokem podporu Poslanecké sněmovny nezíská, a ve druhém kole pověří pan prezident sestavením vlády Miroslavu Němcovou. Pokud chceme žít v parlamentní demokracii, neměli bychom demokratické postupy ani nepsaná pravidla ohýbat. Nikdo.
Myslíte si, že zmíněná kauza nějak ovlivní i regionální politiku v Mladé Boleslavi, například že může mít vliv na výsledek komunálních voleb, které se blíží?
Nemyslím, že nějak významně. Věřím, že u komunální politiky voliči primárně hodnotí konkrétní práci politiků pro město. S prací městských politiků a jejími výsledky jsou denně v kontaktu, a proto nemám o výsledek voleb strach.
Budoucnost regionálního politika tedy vidíte optimisticky?
Dívám se na tohle město, a i když nevím, co bude za rok a půl, tak jsem si jist, že za mnou je a zůstane kus práce. A to je podle mého to, co se počítá. Přece jen jsme my chlapi od přírody ješitní, a potřebujeme za sebou výsledky práce vidět. Zrovna před pár dny jsem dostal informaci, že jsem uspěl s dalším projektem, který jsem realizoval v rámci programu Ministerstva pro místní rozvoj, a to znamená dalších víc než třiadvacet milionů korun, které jsem pro město získal na obnovu bytového fondu. V minulých dnech začala oprava v Jičínské a v Jaselské ulici v hodnotě cca 25 milionů korun, a i tyto prostředky jsem z ministerstva dopravy pro město zajistil. Na podzim budeme realizovat další průjezdku v ulici U stadionu za více než 3 milionu korun…
Máte na mysli ty úpravy veřejných prostranství a bytového fondu na sídlišti?
Přesně tak. Na bytových domech je změna vidět: jsou zateplené, mají nové výtahy, okna, stoupačky. Samozřejmě toto není pouze z peněz získaných, ale jsou v nich i velké částky, které do oprav investovali sami majitelé. Momentálně čekám na září, kdy se rozhodne zda získáme prostředky na realizaci projektu rekonstrukce ulic U Stadionu a Mládežnická. Nechci, aby to znělo vychloubačně, ale když jsem sečetl jednoduchou matematikou finanční prostředky, které jsem pro Mladou Boleslav se svým týmem zajistil, tak už je to více než jedna miliarda.
Miliarda je opravdu slušný balík peněz, ale možná by bylo dobré říct, kam se investovala?
Jsou to dotační peníze, což znamená peníze, které město nemusí nikomu vracet. A co se za ně vybudovalo? Můžeme se podívat třeba na Staroměstské náměstí, Ptáckou ulici, park na Výstavišti, Havlíčkovu, Erbenovu, ulici U Penzionu, průjezdky v ulici U Stadionu, ulice Na Radouči, 17. listopadu, areál volnočasových aktivit na Staroměstském náměstí, připravujeme Štěpánku, park na Komenského náměstí, budovu Domu dětí a mládeže…A to je jen to, co mě teď napadá.
Hodláte v tom tedy pokračovat?
Jak jsem již naznačil, rozjel jsem další část programu, z něhož bychom v září měli, respektive mohli, získat něco mezi 30 až 40 miliony na další investice v Severním sídlišti. Když se to podaří, tak budeme mít to sídliště z podstatné části opravené. To je důležité, v sídlišti žije zhruba 25 tisíc lidí, a my se o ně, respektive o prostředí, ve kterém žijí, musíme a chceme starat. I z tohoto pohledu mám při ohlédnutí za tím, co po mém působení ve městě zůstane, docela fajn pocit.
A když se ohlédnete za dosavadním působením v politice?
Ohlédnutí za politikou? To by bylo na dlouhé povídání… Politika je zvláštní disciplína. Přitahuje a láká lidi s nejrůznější motivací. A v politických střetech se pak hledá většinový názor. V politice jsem potkal mnoho zajímavých osobností, ale i podivných týpků. Ta příjemná tvář komunální politiky je, že ve městě, ve kterém žijete, vidíte věci, které jste prosazoval, na které jste třeba zajistil finance, ke kterým jste přidal svůj názor. Na druhé straně je zbytečná závist, zloba, lidská malost, která dokáže život komunálního politika otrávit. Ale jen trochu, já jsem pozitivní a mám lidi rád.
Máte tedy pocit, že v politice převažují lidé, kteří chtějí něco dokázat, nebo udělat?
Chce se mi věřit, že ano. I když mě osobně mrzí, jak ve městě funguje vztah opozice versus koalice. Líbilo by se mi, kdyby i opoziční politici přišli někdy s vlastním řešením, nápadem nebo vysvětlením. Nemám rád a neuznávám prostou negaci. Víte, Boleslav je malé město, tak myslím, že ti lidé by měli najít chuť něco pozitivně změnit. A každého, kdo pro město cokoliv dobrého udělá, ctím.
Jak vnímáte náladu lidí, normálních obyvatel, vůči tomu, co se děje v politice?
Vládne tradiční česká nespokojenost. Ale reálně se máme v Česku hodně dobře. Máme vysoký HDP na obyvatele, jsme asi sedmou nejméně zadluženou zemí v EU, máme jeden z nejnižších ukazatelů ohrožení chudobou v celé Unii, máme poměrně nízkou nezaměstnanost, máme nadstandardní sociální síť… Česká závist způsobuje, že vždycky najdeme někoho, kdo se má lépe. A politici jsou na očích, hromosvodem, který může za všechno, ale tak to přece není… Myslím, že velmi důležitá věc, podle níž bychom měli hodnotit kvalitu života, když to řeknu vznešeně, je svoboda lidí, možnost mít život ve svých vlastních rukách, svobodně se rozhodovat. To je hodnota, kterou si bohužel málokdo uvědomuje, hodnota, o níž se málo diskutuje, hodnota, jejíž cenu poznáte, až když ji ztratíte.
Obecně máme jako národ s podobnými hodnotami asi problém.
My Češi nemáme nikoho, komu bychom bez výhrad věřili. Prostě nějakou nezpochybnitelnou autoritu, nositele ideálů, která by byla natolik morálně silná, že bychom k ní vzhlíželi, respektovali a ctili ji. To nám chybí. Vypěstovali jsme si generaci unifikovaných politiků, kteří jsou již opotřebovaní, unavení dobou, jsou odtrženi od životní reality. Bojí se opustit své pozice…Proto nemáme přirozený respekt vůči autoritám, respekt k zákonům, respekt i k nepsaným pravidlům. A národní hrdost? Státní svátek je pro Čecha jen pouhým dnem volna.
Tou autoritou myslíte třeba někoho jako byl prezident Masaryk, abychom se nedotkli nikoho ze současné politiky?
Přesně tak, i když je to jen část toho problému. Masaryk říkal, že musíme vybudovat stát na ideálech, na kterých vznikl. A dnes je k tomu třeba dodat, že ty ideály musíme připomínat, prohlubovat. Teď se nebudu vracet až do Masarykovy éry, ale stačí se podívat na konec roku 1989 nebo 1990. Co jsme si všichni představovali a kudy jsme chtěli jít, jak jsme chtěli žít. Tak proč tomu tak není? Je hrozně jednoduché to svádět na 200 poslanců nebo 81 senátorů. Jenže ti jen odrážejí úroveň a postoje společnosti.
A máte v tuhle chvíli pocit, že z toho je cesta ven? Kudy podle vás vede?
Prací, pokorou, pravidly. Práce šlechtí, to platí odjakživa. Je třeba, aby každý z nás našel vlastní cestu. Každý musí začít sám od sebe.Pracujme na sobě a až se v životě ohlédneme, ať za námi něco je. Nevěřte kecům o tom, že vám někdo něco dá, že se o vás postará. Respektujme pravidla a těšme se ze života.
Mluvil jste i o tom, že se lidé u nás málo smějí…
To je pravda. Já chodím po městě a docela často slyším větu: „Pane Beznoska, vy se pořád smějete". Proč bych se nesmál? Mám práci, jsem zdravý a chci pracovat, tak mám chodit nešťastný? To jsou prostě maličkosti, které by měly být samozřejmostí.
Komunální politiku znáte dobře, lákala by vás ale ta v uvozovkách vysoká? Koneckonců jste kandidoval jak do poslanecké sněmovny, tak do senátu.
Do politiky jsem šel, protože jsem chtěl řadu věcí změnit. Chtěl jsem pro město něco udělat. A to je přesně ten důvod, proč bych rád šel do vysoké politiky něco změnit. Myslím, že zrovna v oblasti, kterou moc dobře znám, by bylo potřeba změnit mnohé. Chtěl bych být ministrem školství, myslím, že by to tomuto resortu prospělo. Ale asi je to jen zbožné přání. (smích)