Píše se 
10. červen 1942, 5 hodin ráno. 
U nádraží v Městci Králové na Nymbursku se smí pohybovat jen malá skupinka lidí, která ještě netuší, že své město vidí naposledy. Na kolejích už stojí vlak, do kterého postupně nastoupí 
28 místních Židů. Haně Fousové, které je osm let, mizí kamarádi před očima.

„Do vlaku museli nastoupit i Věra Dubová, které bylo 
devět let, stejně jako Dagmar Stránské. Odjel i její jedenáctiletý bratr Tomáš Stránský," vybavuje si jedny z nejsmutnějších chvil pamětnice, která dnes žije v Praze.

Ona tehdy do vlaku nemusela jen proto, že byla tak malá. Lokálka mizí směrem na Kolín a s ní se navždy ztrácí několik osudů. Dodnes totiž není známo, kam se transport z Kolína dostal a kde skončil život městeckých Židů. Nezjistila to ani Hana Fousová, která se v poslední době po osudech svých kamarádů 
a příbuzných pídila.

Do vlaku nasedly také Emílie Reinwaldová a členka Sokola Pavla Votíková. Na druhou jmenovanou před sedmi lety zavzpomínala rodačka ze sousedních Běrunic Iva Plchová - Tillmanová, která 
v roce 2005 žila v Pardubicích.

„Přišla krutá, zlá druhá světová válka. Kosila i v řadách Sokolstva. Sokolové byli zatýkání, vězněni v koncentračních táborech, utýráni k smrti. 
Z řad běrunických Sokolů tak odešel pan řídící učitel Kasal 
a paní Pavla Votíková z Běruniček. Po válce běrunický Sokol uspořádal pietní rozloučení s nimi. Na přední straně sokolovny byl instalován pomníček a deska s jejich jmény. Deska byla později přenesena dovnitř do vchodu před sálem. Co se s ní stalo dál, nevím," píše ve vzpomínkách Sokolka Plchová - Tillmanová. Její obsáhlé vzpomínky jsou zájemcům k dispozici na stránkách obce Běrunice.

Ale zpět k městeckému transportu. Do Kolína vyrazil 10. června. Z Kolína byly 
v těch dnech vypraveny celkem tři transporty Židů. Městečtí odjeli neznámo kam až tím posledním, 13. června.

Lépe řečeno, transport zamířil do Terezína, to je známo. „Jenže ještě týž den, tedy 13. června, pokračoval z Terezína s tisíci osobami na neznámé místo určení. Ze třetího kolínského transportu zahynulo 670 osob, včetně 28 městeckých Židů," zjistila Hana Fousová. Nikdo však neví kde.

Sama pár dnů po transportu zamířila k příbuzným na vesnici kamsi k Benešovu 
a odtud později do Prahy, kde žije dodnes. Celý život pracovala v aerolinkách na oddělení rezervací. Kam však 
v červnu 1942 „odletěli" její kamarádi a příbuzní, se zatím nedozvěděla.

Na paměť městeckých Židů, kteří zmizeli v nacistických transportech, byla instalována v Městci Králové pamětní deska, kterou lze nyní nalézt 
u pomníku vedle základní školy prvního stupně na třídě Přemysla Otakara II.

Málokdo už si v současné době na osud zmizelých vzpomene. Uctěme tedy památku 28 městeckých Židů, kteří nastoupili do městeckého transportu smrti, alespoň tímto způsobem a tichou vzpomínkou.