Případ jedné z nejpodivnějších a jen ztěžka pochopitelných loupeží skončil ve středu 
u nymburského soudu vynesením rozsudku nad oběma aktéry. Hlavní organizátor dostal 5 let, jeho pomocník 4 roky. Ovšem okolnosti celého příběhu by vydaly na výživný hollywoodský trhák.

Hlavní postavou je čtyřiačtyřicetiletý pilot z Jenče 
u Prahy Eduard H. Na něm se v nedávné minulosti dopustila křivdy jedna z firem, která na něj později poštvala exekutora. Zoufalý muž už prý neviděl jiné řešení, než exekutora najít a podle jeho slov celý případ předat médiím a policii. Jeho situaci zhoršila i duševní choroba, která vyplavala na povrch až v průběhu vyšetřování kauzy ze Strak.

Zkrátka: rozhodl se za pomoci svého o rok mladšího kamaráda vzít spravedlnost do vlastních rukou. Společně byly velkými fandy do zbraní, které také nelegálně doma shromažďovaly.

Když se hlavní organizátor dozvěděl, že bratr jím hledaného exekutora bydlí s rodinou ve Strakách, byl čas na akci. „Měl jsem pocit, že se jedná o rodinné zločinné spolčení exekutorů, právníků a realitních agentů. Dům ve Strakách jsem několikrát předtím sledoval dalekohledem a viděl jsem holohlavého muže, který odpovídal mým představám o mafiánovi, který je součástí celé sítě," vypověděl obviněný muž u soudu.

Jenže to už byla představa, kterou vyvolala jeho duševní porucha, takzvaná bipolární porucha osobnosti, která způsobuje na jedné straně deprese, na straně druhé stavy nadměrné aktivity a zároveň podezíravosti. Právě ve druhé fázi se podle soudního znalce nacházel ve chvíli, kdy plánoval a nakonec s komplicem provedl přepadení domu ve Strakách.

O rok mladší spolupachatel Tomáš H. z Prahy byl letitým kamarádem, kterému se navíc kvůli exekuci zabila nedlouho předtím přítelkyně skokem ze skály. Nebylo tedy zřejmě až tak složité přesvědčit jej, aby do „boje za spravedlnost" také nastoupil.

Kukly a samopaly

V kuklách, vyzbrojeni samopaly s ostrými náboji a tlumiči, vysílačkami, taškou s elektrikářskými páskami se vydali loni 12. srpna přes zahradu na zteč rodinného domku, kde se pohybovali dva manželé právníci a jejich tříletý syn. Jak už bylo řečeno, muž je bratrem exekutora, o kterého hlavnímu organizátorovi přepadení šlo.

„Chtěli jsme jen získat data z jejich počítačů, která jsme pak chtěli předat policii a médiím. Nikomu jsme neměli v úmyslu ublížit. Já sám jsem měl policejní pásku, protože jsem měl pocit, že tu zastupujeme zákon. Měli jsme přitom pocit, že pácháme spravedlnost," řekl Eduard H. před soudem. Vzápětí zkolaboval a po své výpovědi využil práva, aby další jednání probíhalo bez jeho účasti.

Zatímco on v domě organizoval, jeho stejně zakuklený a ozbrojený pomocník Tomáš H. na jeho pokyn svázal elektrikářskými páskami nejen oba manžele, ale i tříletého syna a pak začal snášet do místnosti veškeré počítače.

Na tomto místě se verze 
o tom, co se dál dělo v domě ve Strakách, začínají lišit. To však už byla na cestě policie, kterou duchapřítomně stihla zavolat manželka, když z okna náhodou hned na začátku akce uviděla na zahradě chodícího muže v kukle, jak vedl jejího manžela do domu.

Podle obžaloby chtěli oba muži manžele odvézt na neznámé místo, což přepadení potvrdili ve svých výpovědích. „Manželovi nasadili na hlavu pytel, já jsme se bránila, že mám fóbii, tak mi přendali přes hlavu mikinu. Řekli, že nás na deset či čtrnáct dnů musí někam odvézt, než se celá věc vyřeší," uvedla manželka. Podle obžaloby chtěli odvézt i shromážděnou výpočetní techniku.

Jenže to už byla u domu policie. Když to zaregistrovali oba maskovaní muži, dali se na útěk. Po cestě hlavní organizátor ještě dvakrát vystřelil ze samopalu, naštěstí jen do země. „Lekl jsem se velkého psa na zahradě, ty výstřely vyšly omylem," hájil se u soudu.

Vzhledem k fiktivní komunikaci do vysílačky hlavního organizátora uvnitř domu policisté nevěděli, zda se ve Strakách či jejich okolí nenachází ještě třetí komplic. Proto povolali posily, které ten den obec prošly dům po domu a okolí obrátily vzhůru nohama. Objevily však jen za vsí odstavené auto, které patřilo pomocníkovi hlavního lupiče v domě a kterým se oba na místo dostali.

Loupež ano, či ne?

Soudkyně Eva Holasová pak nepřijala argumentaci obhájců ze závěrečné řeči, kdy poukazovali na to, že vlastně 
k žádné loupeži nedošlo. „Data z počítače nejsou podle zákona brána jako věc a nic jiného vlastně neodnesli," uvedl obhájce Libor Fiedler.

Přesto oba byli z loupeže uznáni vinnými. Hlavní organizátor a zřejmě už bývalý pilot dopravních letadel Eduard H. vyfasoval pět let a ambulantní psychiatrickou léčbu. Jeho kamarád a pomocník programátor, který je duševně zdráv, dostal čtyři roky natvrdo.

„Znehybněným manželům sebrali klíčky od aut a počítače shromáždili bez monitorů na místě bez možnosti přívodu elektřiny. Jediné logické vysvětlení pak je, že je chtěli odvézt. Celou věc spáchali se zbraněmi, soud nemá žádnou pochybnost, že se jednalo o loupež," zdůvodnila své rozhodnutí soudkyně Eva Holasová.

Ačkoliv ani jeden z mužů nevlastnil zbrojní průkaz, jejich vášeň ke zbraním potvrdily domovní prohlídky, při nichž byl u obou nalezen slušný arzenál zbraní včetně samopalů. Proto byli odsouzeni i za nedovolené ozbrojování. 
A v souvislostí s akcí ve Strakách také pochopitelně za porušování domovní svobody.

Eduard H. měl ještě jeden zajímavý koníček. Ve chvílích volna si občas zajel do některého z německých kasin zahrát. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si kvůli tomu nevyrobil a také jej při vstupu do heren nepoužíval falešný občanský průkaz. Takže v jeho rozsudku se objevil i paragraf týkající se padělání úřední listiny.

Obhájci i státní zástupce si po vynesení rozsudku vzali čas na rozmyšlenou ohledně případného odvolání. Advokát hlavního aktéra Libor Fiedler se však zřejmě odvolávat bude. „Nejsme spokojeni ani s výší trestu, ani s jeho odůvodněním," řekl Nymburskému deníku po vynesení verdiktu.