Rodinná vášeň pro embéčka: Zlámalovi jich vlastní patnáct

Otec s embéčky začal, syn po něm jednou dílnu převezme. Nyní pracují na renovaci plechových krasavců společně. Každý víkend, každou volnou chvíli. Vždyť jich také mají patnáct.

„Dřív jsem dělal revize prodeje originálních náhradních dílů značky Škoda. U jednoho servisu stála tisícovka. Líbila se mi, a tak jsem ji koupil, a protože jsem byl mladý, dost jsem si ji upravil. Pak jsem ale našel zalíbení v originálech," popisuje Jiří Zlámal, co stálo na začátku jeho motoristické vášně.

Jeho syn Ondřej otce nejprve pozoroval při práci v dílně, nyní už je to však on, kdo je jako na trní, když se odpoledne nedostane ke svému koníčku. 

Prohlídka garáže

Oba nás společně vzali na prohlídku své garáže, kde nám zasvěceně předvedli rozdíly mezi jednotlivými ročníky. A také celou řadu vychytávek, kterou tyto půl století staré stroji mají. Například víčko nádrže vkusně ukryté ve znaku automobilky, vlastní přihrádku pro rezervní pneumatiku oddělenou od zavazadlového prostoru i lůžkovou úpravu, na které se prý ovšem spí dost příšerně.

Jako v muzeu jsme tak mohli obdivovat cestu, jakou urazil model od roku 1964, kdy bylo embéčko známé pro svůj široký úsměv (chromovaný rámeček na předním čele) do roku 1969, kdy už byla karoserie z 90 procent totožná s nastupující Škodou 100.


Půlobloukovou mřížku neboli žábru na zadních blatnících má jen model 1964, vysvětluje Ondřej Zlámal, kterého jsme svou návštěvou odvedli od práce v dílně. Foto: Deník/Martin Weiss

Zlámalovi vlastní kompletní sbírku a samozřejmě také modely MBX. Právě jejich srazy v Mladé Boleslavi pořádají. Na letošní srpen připravují jubilejní 15. ročník.

„Vloni v červenci jsem k osmnáctinám dostal od rodičů vlastní MBX. I když se autu zatím moc nepodobá, měl jsem z toho velkou radost. Teď už jen vydělat peníze na jeho opravy," konstatuje Ondřej, který studuje na Střední průmyslové škole a vozy z rodinné garáže vozí čas od času do školy, aby spolužáci viděli, jak vypadají například bubnové brzdy v reálu.

„Občas jezdím tisícovkou do školy a má to úspěch. Kamarád má Volvo a ztěžuje si, že za ním se nikdo neohlédne a za mnou se otáčejí všichni. Učitel, u kterého budu maturovat, už si mě také objednal. Jestli chci projít, tak mu mám prý po zimě rezervovat jízdu," vypráví Ondřej.

Srazy veteránů

Na srazy veteránů, kterých je v sezóně nepočítaně, vyrážejí Zlámalovi společně. Mají za sebou okružní jízdu okolo Československa, cestu do Holandska, Dánska, Německa a plánují výjezd do Velké Británie. Maminka Iva s nimi jezdí také, jako navigátorka.

„Žena pracuje v Česaně ve vývoji, a protože se pohybuje v tomhle prostředí, často dokáže, pokud přijde na auta, kolegy utlouct argumenty. Víc než technická stránka ji však baví dobová móda. Retro šaty, plastové brýle a kruhy do uší jí nemohou na srazech chybět," vysvětluje Jiří Zlámal a ztěžuje si na odporný materiál, z něhož jsou vyrobeny švédské košile.

Garáž je kromě aut a jejich částí také náhradních dílů. Prý bylo příznivé období a podařilo se sehnat dost materiálu na opravy. Vše je pochopitelně otázkou času a peněz. Kompletní renovace jednoho vozu přijde přinejmenším na dva roky a automobil má pak cenu i hodně přes půl milionu korun. Tak ať to jezdí!

Legendární embéčko brázdí silnice přesně půl století

Škoda MB 1000, první vůz místní automobilky s motorem umístěným vzadu, je dnes sběratelským kouskem 

Přesně před padesáti lety, 21. března 1964, představila mladoboleslavská automobilka AZNP, jejíž Spartaky a Octavie tehdy brázdily silnice, nový a překvapivě řešený model - Škodu 1000 MB, která se měla stát jedním z nejoblíbenějších vozů domácí výroby.

Pro konstruktéry byla práce na novém vozu velkou výzvou. Podle objednávky vládnoucí strany měl být levný a spolehlivý. A tak se v automobilce pustili do práce.

Vývoj trval celých devět let. Za tu dobu vznikla řada unikátních prototypů, jejichž kvality a nedostatky vývojáři testovali v extrémních podmínkách po celém světě. V třicetistupňovém mrazu Ruska i 45 stupních Celsia Ázerbájdžánu, na východoněmeckých dálnicích i ve vysokých nadmořských výškách Kavkazu.

„Rád na tu dobu vzpomínám. S vozem 1000 MB jsem byl v každodenním styku, protože jsem po absolvování školy v roce 1959 nastoupil do útvaru, který koordinoval náběhy nových modelů i vozů. Práce mi byla nadevše a obětoval jsem jí veškerý čas - nejen 8 hodin denně," vzpomíná Josef Pálka, předseda Automotoklubu Škoda Mladá Boleslav, který kdysi vlastnil i embéčko.

Unikátní změna

O novém osobním vozu se dlouho uvažovalo jako o dvoudveřovém. Zlom nastal v roce 1957, kdy bylo rozhodnuto, že půjde o čtyřdveřový automobil a motor i pohon kol bude umístěn vzadu. To představuje v historii automobilky unikátní změnu. Před embéčkem měl každý vůz motor vpředu.

Proč k tomu došlo? Tato koncepce nevyžadovala import zahraničních součástek a byla tak levnější.

„Škoda 1000 MB byla v šedesátých letech pro automobilku mezníkem a působivým dokladem vysokého inženýrského umění českého automobilového průmyslu," řekl k aktuálnímu výročí předseda představenstva Škoda Auto Winfried Vahland.

V souvislosti s vývojem embéčka bylo rozhodnuto o výstavbě nového mladoboleslavského závodu o roční kapacitě 120 tisíc vozů. Automobily zde z linky začaly sjíždět v roce 1964.

Odlišení v detailech

Přestože se nová škodovka vyráběla pouhé čtyři roky, každý ročník se v detailech lišil. Ve výkonu motoru, řešení karoserie a dalších dílech. Kromě standardního provedení se vůz vyráběl i v provedení de Luxe a v menším množství i ve verzích MBL, MBX a MBG. Známé jsou také sportovní modely Škoda 1000 (1100) a MBX Rallye.

Podle odborníků bylo embéčko jedním z posledních modelů, kterým mohla místní automobilka konkurovat celosvětovému vývoji.

Na popularitu Škody 1000 MB navázali její potomci - Škoda 100, 105 a 120. Padesátiletého krasavce s nezaměnitelným širokým úsměvem na přední masce nezapřou.

Kliknutím na obrázek si ho zvětšíte.