Důležité bylo rozvrhnout si všechny činnosti. „Nejdříve jsme uvařili jablečná povidla, takže někteří krájeli, jiní míchali. Zkrátka každý dělal, co uměl, na co mu síly stačily a hlavně, co ho bavilo," sdělila Eva Kosařová s tím, že právě včera dopoledne sladkou dobrotu osobně dovezli do Naděje.

S pečením začali už minulý rok. Tehdy klientům upletli vánočky, jejíž recept je žádaný. Dokonce skončil i v rodině ředitele Josefa Příhonského. Velký ohlas a zpětná vazba motivovala seniorky v denním stacionáři natolik, že v letošním roce upekly právě zmíněný koláč.

V takové činnosti nachází senioři smysl života. Vidí, že jsou užiteční, že je ještě někdo potřebuje a mohou si ověřit, že zvládnou věci, na které by si třeba sami netroufli. V kolektivu jsou jeden druhému velkou oporou.

Přivezla dva koláče

„Dcera jedné z klientek dokonce přivezla dva koláče, které putovaly také k místním lidem bez domova," poukázala Eva Kosařová na to, že činnosti Domovinky podporují 
i členové rodin klientů.

Pečení stacionář spojil se sbírkou oděvů, které také poslali do střediska Naděje. V její šatní bance si klienti mohou zdarma vyměnit špinavé oblečení za čisté. S přicházející zimou tuto možnost ocení.

Informaci jen tak rozšířili mezi nejbližšími a výsledek se dostavil. „Sešlo se nám tolik věcí, že jsme jimi zaplnili čtyři pytle. Jde především o teplé pánské zimní oblečení, takže mezi nimi najdou ponožky i spodní prádlo," vyjmenovala Eva Kosařová.

Forma terapie

Josef Příhonský, ředitel Pečovatelské služby Mladá Boleslav, pod níž denní stacionář spadá, by byl rád, kdyby v podobné činnosti klienti pokračovali i v příštím roce.

„Je to pro ně v podstatě určitá terapie, při které se mohou realizovat, což je nesmírně důležité. Senior nesmí mít pocit, že je odložený a že o něj nemá nikdo zájem. Naopak, řada z nich má ještě co nabídnout," vysvětlil Josef Příhonský, který pytle s oblečením a sladké koláče předával do rukou Ivony Horákové, vedoucí pobočky střediska Naděje.

Denní stacionář navštěvují nejen obyvatelé Mladé Boleslavi, ale i klienti ze širšího okolí, například z Mnichova Hradiště. Sociální pracovnice pro ně připravují zajímavý program a další činnosti zhruba od půl osmé do třetí hodiny odpolední. Jejich rodiny tak vědí, že je o jejich příbuzného dobře postaráno a že je v této společnosti spokojený.