„Když maminka spadla ze skály, moc jsem se o ni bál. Pořád jsem ji volal,“ říká skoro šestiletý Kristián Choděra z Neratovic, který se v podzimním víkendu vypravil s maminkou na Kokořínsko.

Bylo sobotní dopoledne. Pršelo. Rozhodovali se mezi Karlštejnem a nedalekými lesy na Kokořínsku. Ty nakonec vyhrály. „Chvilku po našem příjezdu se počasí vylepšilo, tak jsme se zašli nejdříve podívat do skalního bludiště 
u Romanova. Dlouho jsem tam už nebyla a Kristiánek ještě nikdy. A pak jsme chtěli jít do lesoparku Debř,“ vzpomíná na výlet se synkem Markéta a pokračuje: „Ještě předtím jsme si ale skočili na Vyhlídky. Tam jsem jako holka jezdívala na kole, sedávala na lavičce a dívala se na ten úžasný výhled do kraje.“

Právě Vyhlídky nedaleko romanovské hájovny byly místem, kde jejich cesta skončila.

Pád z patnáctimetrového srázu

„Všimla jsem si tam houby, tak jsem se pro ni naklonila, jenže mi najednou podjely nohy a letěla jsem asi z patnáctimetrového srázu dolů. Ještě mi blesklo hlavou, že se chytím borovice, která byla přede mnou, ale to mi nevyšlo. Vůbec jsem si neuvědomila, jaká je pod ní propast, stála jsem totiž u její koruny,“ popisuje chvíle, na které už nikdy nezapomene.

Dopadla. A ztratila vědomí. Kristián zůstal na skalní plošině sám. Naštěstí nezpanikařil a stále maminku volal. Ta se však neozývala…

Po pár minutách na Vyhlídky naštěstí dorazily dva manželské páry. „Ptali se mě, kde mám maminku,“ vypráví Kristián, který maminku svým voláním zachránil.

„Kdyby se Kristiánek začal naklánět, aby se podíval, kde jsem, mohl tam spadnout také. Bylo obrovské štěstí, že tam ti lidé přišli,“ říká žena, kterou z bezvědomí probudil cizí hlas. Jeden z mužů k ní pak sestoupil a na zádech ji s prasklou pánví a čtyřmi zlomenými žebry vynesl do prudkého svahu. V cíli ji posadil na lavičku na mýtině.

V tu dobu už nad Romanovem kroužil vrtulník leteckých záchranářů, kteří zraněnou Markétu transportovali do liberecké nemocnice. Strávila tam týden.
Markétin bratr, mělnický profesionální hasič, právě zaskakoval na neratovické stanici, když zaslechl ve vysílačce, že jeho kolegové z Mělníka vyrážejí na Mšensko, kde se zranila pádem za skály mladá žena.

„Byla to podobná událost, ke které došlo ve stejných místech týden před tím. Cyklistce vedoucí kolo podklouzly nohy a zřítila se z deseti metrů,“ popsal Karel Albert. Tehdy ještě netušil, že tentokrát ze skály spadla Markéta. Během chvilky mu zvonil mobil. Viděl, že volá sestra, z telefonu se však ozval mužský hlas. „Říkal, že Markéta spadla ze skály, hned jsem si to spojil s tím, co jsem zaslechl ve vysílačce. Velitel stanice Honza Hadrbolec se naštěstí o všechno postaral, nechal na stanici převézt Markéty auto a Kristiána přivezl do Neratovic, kde ho vyzvedla manželka,“ popsal Karel Albert.

Zatím se pohybuje pouze na vozíku

V současné době už je Markéta doma, chodit ale ještě nemůže. Prasklou pánevní kost má totiž zpevněnou nerezovou konstrukcí, zatím se tak může pohybovat pouze na invalidním vozíku.

Teprve nyní se jí vybavují všechny podrobnosti nešťastného sobotního výletu.

Pád ze skály podle ní mohl skončit mnohem hůř. „Bylo štěstí, že jsem padala po nohou. Na zádech jsem měla batoh s jídlem, takže mi při pádu možná trochu chránil záda. Navíc jsem asi spadla velice dobře,“ říká čtyřiatřicetiletá Markéta, které zřejmě pomohl její aktivní životní styl. S Kristiánem chodí už rok na judo, jehož základem je umět dobře padat. „Když Kristián přišel po týdnu na trénink, pochválili ho za to, jak se zachoval. A díky tomu, že jsem odchodila rok juda, jsem se naučila padat, a nic horšího se mi nestalo,“ tlumočí názory trenérů Kristiánova maminka.

Předškolák, který chodí do kojetické školky, dostal pochvalu i tam. „Paní ředitelka svolala všechny děti a krásně před nimi o Kristiánkovi mluvila. Zařadila ho dokonce do školní síně slávy jako uznání za záchranu maminky,“ chválí Markéta Albertová svého synka.

Čtěte také: Dana zachránila život své mamince