Houpačky na zahradě kulturního domu Vltava, kde se setkání s dravci odehrálo, musely děti opustit. „Ptáci jsou hodně vnímaví na všechny podněty. Před chvílí na balkoně protějšího domu sundával pán prádlo, a dravci z toho byli úplně vyřízení," vysvětlil Petr Kolomazník, zatímco před ukázkami velkých dravců zavíral malé ptáky do přepravek, aby se nestali kořistí.

„Lidé nám často vyčítají, že jsou dravci přivázáni za nohu k bidýlkům, že chudáci nemohou svobodně létat, je to ale jinak, jsou to lenoši, kteří nikdy neplýtvají energií zbytečně," vyprávěl a pustil přitom káni lesní Toma do světa. Tom dolétl na nejbližší strom a z větve nehybně sledoval zahradu. K letu ho přesvědčil až lov kousku masa z ruky Petra Kolomazníka, chráněné sokolnickou rukavicí.

Káně lesní je v Česku nejběžnější dravec. „Nejsou to žádní výkonní lovci, spíš sběrači mršin, proto je vídáme u silnic, kde sedávají na stromech. Přišli na to, že se nemusí honit, protože tam bývá spousta přejetých zvířat. Bohužel se jim to někdy vymstí a bývají sraženi auty," řekl Petr Kolomazník, podle kterého je asi dvě stě devadesát druhů dravců, jen šest z nich ale dokáže lovit větší kořist, například jestřáb, někteří sokoli nebo orel skalní.

Zarputilá slečna Helenka

Dalším dravcem, kterého sokolníci představili, byla Helenka, mladá samice orla bělohlavého. Stejně jako ostatní ptáci ze záchranné stanice byla vychována v zajetí, pochází z liberecké zoologické zahrady. „Takový nádherný dravec by měl přijít na řadu až na závěr, naše Helenka je ale taková zarputilá slečna, která nechce čekat. Jak vidí, že se bude žrát, není k udržení," vyprávěl Petr Kolomazník.

Podle něho bude Helenka dospělá až ve chvíli, kdy její hlava zůstane celá sněhově bílá, což přichází v osmi až deseti letech. Zatím jí ještě hlava prokvétá tmavými pírky. Helenka váží čtyři a půl kila, rozpětí křídel má dva metry a jako každý orel bělohlavý má v pařátech velkou sílu. Prý mnohonásobně silnější, než je stisk ruky dospělého muže.

Příroda dravce na lov dokonale vybavila. „Když drží kořist, která se s nimi pere, mají v pařátech křeče, které nejsou schopni uvolnit. Sama povolí, když přijde zklidnění," vysvětlil Petr Kolomazník, podle kterého platí, že pták se vznese ze země nejvýš s polovinou vlastní váhy.

Dravci v rodinném hejnu

Po orlí slečně Helence následovali dva menší dravci, káně Harrisovy. Zkušený Harry a začátečník Ernie. „Káně Harrisova má dobré vlastnosti pro sokolnictví. Navíc je to jediný z dravců, který ve volné přírodě žije v rodinném hejnu, loví a hnízdí ve skupině, proto jsou také tak komunikativní," řekl sokolník.

Sokolnictví je podle Petra Kolomazníka dávné lovecké umění zkrotit dravce a vycvičit je k lovu zvěře. „Bývalo to výsadou králů, dnes jde o zálibu s ochranářským významem," vysvětlil, že řada sokolníků chová i dravce, kteří už téměř ze světa zmizeli, a snaží se je vracet do volné přírody.

Vrátit dravci svobodu není úlohou pro laiky. Často prý lidé zachraňují malé poštolky vypadlé z městských hnízd a v dospělosti je pouštějí do přírody. „Tím je ale odsoudí k smrti, nenaučili je totiž to nejdůležitější - lovit. V přírodě tak nemají žádnou šanci přežít," vysvětlil sokolník.

Čtěte také: Mladoboleslavský úředník shrnul čtyřicet let svého pozorování života kání