Ze zámku v Martinicích nedaleko Dolních Kralovic na Benešovsku by chtěl bohémsky založený třiatřicetiletý kutnohorský rodák mít společenské centrum. A v něm třeba farmářské a bleší trhy nebo workshopy pro umělecky laděné. Právě tyhle aktivity se mu už daří uvádět do života, ale ještě naléhavěji cítí potřebu zámek opravit.

Za pomoci krajských dotací se mu podařilo rekonstruovat střechu, kterou teď zdobí nové pálené tašky. „Člověk je vděčný za každou korunku," přiznal hovorný zámecký pán původem ze Zruče nad Sázavou. „Ale poděkovat musím i za manažerskou pomoc mikroregionů Želivka a Český smaragd a kamarádům," uvedl.

Už nyní je v zámku obrovský inventář. Ten, který by chtěl Pavel Kuře zachovat i nadále, ale zejména ten, který může druhým přinést radost. „Jsem vetešník," přiznává majitel panství, jak sám o sobě říká Pavel Kuře a není proto třeba dál vysvětlovat, jaké předměty se v zámku dají koupit. „Za korunku koupím, za dvě prodám," přidává se smíchem své heslo, které by klidně mohl mít v erbu a jakoby sám pro sebe pod vousy prohodí. „Já jsem takovej blázen, že jsem si to koupil. Je to moje láska, ale také můj hrob," hodnotí.

A všechny peníze, které Pavel Kuře vydělá, vráží teď zpátky do zámku. Už do něj také ze zámku na Kutnohorsku nakoupil nábytek a obrazy. Vdechnout zpět život martinickému zámku se mu částečně daří už nyní. Během léta založil takzvané umělecké soboty. Chtěl by, aby do zámku zavítali fotografové či divadelníci a všem by poskytl zázemí pro jejich tvorbu.

Figurální kresba

Proto se také v sobotu na zámku konal workshop s názvem Figurální kresbu. „Je to hezké, i když se taková akce na venkově těžko zabíhá. Jsou tu ale čtyři lidé a kreslí," pochvaloval si pracovní setkání, které vedl jeho kamarád Libor Kaláb, profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Termínu, do nějž by chtěl památku uvést do vysněného stavu, se Pavel Kuře záměrně vyhýbá. Před pěti roky se objekt topil v křovinách, před dvěma roky nebylo u zámku parkoviště jen močál a loni neměla stavba ani pořádnou střechu, do níž by neteklo. „Chtěl bych v rámci svých možností co nejdřív," tvrdí.

Proto se rekonstrukci věnuje šest dní v týdnu. Vždyť si zámek navzdory všem vyvzdoroval. „Když jsem řekl manželce, že zámek koupím, byla proti stejně, jako celá rodina. Řekl jsem tehdy, že jestli mě chtějí, tak jedině se zámkem a žena to respektuje," poodhalil cestu k vybájené nemovitosti. Právě proto někdy prodá i věci, které by si chtěl nechat. „Musíme nějak žít," říká, jako by se veteši, kterou už mají jiní, omlouval.

Pavel Kuře ne narodil před třiatřiceti lety v Kutné Hoře. Vyrůstal ve Zruči nad Sázavou. Vyučil se v Čáslavi automechanikem a v Ledči nad Sázavou si poté doplnil obchodní vzdělání. Od té doby se, jak sám říká, plácal po fabrikách či reklamkách, ale našel se až ve veteši. Nejprve ji jen nabízel přímým kupcům, později si na náměstí ve Zruči založil kamenné vetešnictví. To pak přestěhoval na zámek v Martinicích. S manželkou Adélou mají syna Maxmiliána.

Profesor a herečka

Do Martinic jezdí už několik let také Libor Kaláb, profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Tam vede figurální a nefigurální kresbu a základy a technologie malby. Byl tam době, kdy zámek koupil Pavel Kuře. „Vlastně jsem tomu nevěřil, ale opravdu se vývoj zámku ubírá pozitivním směrem," zhodnotil a přiznává, že objekt tehdy působil dojmem, že je vhodný pouze k jedinému, demolici.

V sobotu na nádvoří zámku dohlížel na čtyři kreslíře, kteří na papír zachycovali postavu mladé ženy. „Do Martinic ale jezdíme i se studenty či s lidmi z mého kurzu na plenéry," připomněl ještě sepjetí s martinickým zámkem a plánuje i další kurzy. „Všechno se odehrává ve velkých městech, ale tady, na venkově je to pro každého obohacením," dodal. „Každý se může na určité úrovni naučit kreslit. Je to řemeslo jako každé jiné," dodal Libor Kaláb.

Martinice a pana Kuřete zná i oblíbená herečka Jaroslava Obermaierová. Přijela i na farmářský trh, který se tam konal v sobotu 7. června. „Ráda se v Martinicích zastavím. Pan Kuře dává zámek úžasně dohromady. Opravovala jsem malou chaloupku, tak vím, co to obnáší. Moc ho obdivuji a já i všichni mí známí mu držíme palce," dodala Jaroslava Obermaierová.