Hrdinou pohádky z roku 1983 je gynekolog a porodník Milan Šindlář, který na porodnické klinice v Praze U Apolináře přivedl 27. října na svět miminko, které žilo 33 týdnů mimo dutinu děložní. Jak vzpomíná na životní drama maminka Miroslava Zajíčková?
„Já si na to vzpomínám úplně přesně. Že se jedná o mimoděložní těhotenství, se přišlo až ten den v Praze. Do té doby nikdo nic netušil, přestože jsem chodila pravidelně na prohlídky. Během těhotenství jsem měla problémy, byla jsem kvůli nim dvakrát nebo třikrát hospitalizovaná, ale příčina se nikdy neodhalila. Vždycky jsem v městecké nemocnici nějaký den pobyla, trochu se to uklidnilo, a tak mě zase poslali domů. Ono možná dobře, protože jinak bych tu nebyla ani já, ani dcera," přemýšlela nahlas Miroslava Zajíčková.
Dvacátý sedmý říjnový den roku 1983 se stav tehdy dvacetileté maminky prudce zhoršil a okresní nemocnice jej vyřešila jejím rychlým převozem na porodnickou kliniku U Apolináře v Praze. „Tady přišli hned při prvním vyšetření na to, že jde o něco vážného. Pak už mě jen vozili na ultrazvuk a další vyšetření, netušila jsem, co se děje. Dali ke mně mladinkou doktorku, která mě pořád uklidňovala, že je hlavní, abych já byla v pořádku. Vůbec jsem nechápala, o čem mluví. Příprava na operaci byla rychlá, vždyť mě přivezli kolem desáté dopoledne a po druhé hodině byla Evča na světě," vybavila si nejtěžší den svého života maminka Evy.
Urgentní operace
Co se vlastně tehdy stalo? A kdo je docent Milan Šindlář? Ve vzpomínkových článcích jeho kolegyně, profesorky Jitky Kobilkové, se dočteme, že Milan Šindlář je gynekolog a porodník, který oslavil v loňském roce 50 let samostatné klinické činnosti ve zdravotnictví. V souvislosti s oslavou byl připomínán výjimečný porod, který docent Šindlář provedl a který u nás nebyl dosud v odborném tisku zaznamenán a ani v zahraniční literatuře nebyl do té doby uveden. Jednalo se o vzácný případ mimoděložního těhotenství v 33. týdnu. Obvykle tyto případy končí pro nedostatek výživy do 12. týdne těhotenství.
Před doktorem Šindlářem se ten den rozjelo operační drama. Bylo nad slunce jasné, že půjde o věc komplikovanou a technicky složitou. Aby toho nebylo málo, služebně starší kolegové byli v danou chvíli na gynekologicko – porodnickém kongresu, a tudíž nedostupní. „Docent Šindlář věděl, že musí operovat urgentně, že má odpovědnost za ženu i za dítě. Nikomu z operačního týmu nebylo známo, z čeho získal plod výživu, které ze styčných ploch s plodovým vejcem mohou být porušeny a v jakém rozsahu. Bylo třeba zajistit matce krev, zvolat anesteziologa a chirurga a operovat břišní cestou. Ke kontrole přivolaný chirurg konstatoval dokonalou gynekologickou operační práci," uvedla profesorka Jitka Kobilková v jednom ze svých článků.
Porodník si kladl otázku, zda miminko, vážící 2100 gramů a narozené z nepříznivého prostředí, bude zdravé. Dětská lékařka měla pro všechny zúčastněné dobrou zprávu: „Dítě je zdravé a jen několik dnů se v inkubátoru zahřeje a připraví se na postnatální život doma." Docent Šindlář sledoval klinický vývoj dívenky ještě dlouho po narození. Šťastný konec příběhu se odráží i v tom, že Miroslava Zajíčková otěhotněla za necelé dva roky po dramatickém porodu dcery znovu a narodil se jí zdravý syn Marek. Z Evy je pohledná mladá dáma se zajímavým zaměstnáním a spoustou zájmů.
Historické setkání
Letos na jaře docent Šindlář Miroslavu Zajíčkovou vyhledal a došlo vpravdě k historickému setkání matky a dcery s lékařem, který jim oběma zachránil život. „Volal nám, zrovna když jsme seděly s Evčou na obědě. Pozvaly jsme ho k nám domů a bylo to úžasné. Po letech jsem se dozvěděla podrobnosti kolem té operace, o nichž jsem neměla tušení. Třeba že i on měl strach před operací, na kterou byl vlastně sám," vypráví Miroslava Zajíčková a dodává: „Víte, co je zajímavé? Naše Eva je poměrně nedůvěřivá k lidem, které nezná. Přijel docent Šindlář a ona se k němu okamžitě chovala tak bezprostředně, jako kdyby k němu patřila odjakživa. A teď ho navštěvuje i v Praze, co je potřeba, tak mu pomůže."
Milanu Šindlářovi vrací aspoň tímto způsobem to, co pro jejich rodinu udělal. A setkání s ním rozhodně nejsou nudná. Jak zmiňuje docentova kolegyně Kobilková, on je „tím, který vždy nastartuje pohodu svou nevyčerpatelnou zásobou žertovných zkazek, příhod a průpovídek". Je známo, že jeho přednášky plnily posluchárny. Aby ne, s jeho odbornou erudicí, s citem pro jazyk, schopností přesně formulovat a smyslem pro humor!