Právě tolik lidí sedí u stolků rozmístěných v tanečním sále Obecního úřadu ve Svatém Mikuláši. Přesně 28 lidí, kteří jsou rozdělení do čtrnácti týmů. Je jedna hodina odpoledne a sál je zaplněn hravými lidmi všech věkových kategorií, od nejmenších tříletých až po dospělé středního věku.

Co bylo inspirací pro pořádání turnaje?

„Inspirací nám byl stejný turnaj, který se konal v Malešově. Pořadateli turnaje je místní kolektiv mladých hasičů. Ti se zapojují do hry Plamen, v jejímž rámci musí plnit úkoly, mimo jiné i uspořádání nějakého obecního turnaje," vysvětlil vedoucí kolektivu mladých hasičů Václav Končel. Zároveň dodal, že členy hasičského sboru jsou často již tříleté děti, které se tohoto turnaje účastní.

A opravdu – malých dětí do sedmi let je zde dost. Jsou zde se svými rodiči. Copak mohou tříleté děti hrát člověče, když neumí ještě ani počítat? „Tyto děti hrají obrázkové člověče. Rodiče jim pomáhají. Ale nesmí zasahovat vlastní aktivitou do hry. Rozhodnutí, kterou figurkou dítě potáhne, je ponecháno na malých hráčích," ozřejmila mi skutečnost Kateřina Marková, která má na starosti zapisování bodů a celkově řízení průběhu turnaje.Turnaj v Člověče, nezlob se - Svatý Mikuláš

Jak takový turnaj probíhá?

Jde o turnaj dvojic. U jednoho stolku sedí dva týmy, tedy čtyři hráči. Mnohdy se jedná o celou rodinu, což se mi zdá z hlediska rivality a soutěživosti trochu problematické. „No, nesmíme se moc rozhádat, jinak to bude doma špatné," podotkl s úsměvem v průběhu hry jeden z hráčů.

Svá Člověče, nezlob se si hráči přinesli sami a vzájemně si je propůjčovali. Cílem týmu je snažit se umístit na co nejlepším postu. Za umístění se udělují body – čím méně bodů hráči získají, tím lépe.

„Hraje každý tým s každým. Před prvním kolem proběhlo losování, který tým bude s kým hrát. Po každém kole zapisujeme počet bodů jednotlivým týmům podle jejich umístění ve hře od prvního do čtvrtého místa," uvedla dále k pravidlům Marková.

O atmosféře turnaje

Po zahájení turnaje a rozlosování týmů zavládlo v sále ticho, rušené jen zvukem kutálejících se kostek po desce stolků. Hráči s napětím sledují pozorně hru. Očekávám, kdy se projeví emoce vzteku, ale bohužel: ve tváři hráčů čtu pouze napětí a soustředěnost. „My se u hraní člověče nevztekáme. Ale náš malý syn ano, proto raději nehraje a pouze přihlíží," vysvětluje Markéta Wolfová, která sem s manželem vážila kvůli turnaji cestu až ze Šumavy.

„Rodiče měli za námi přijet, ale potom dali vědět, že se zde pořádá tento turnaj, tak jsme se to rozhodli obrátit a přijeli my sem. Je to pro mě navíc skvělá inspirace. Jsem totiž vedoucí Sokola u nás v Koutu na Šumavě," dodala Wolfová.

Po chvíli mají první týmy hru za sebou a využívají času k občerstvení a také k podpoře ostatních hráčů.

Odměny pro vítěze jsou již přichystány. První tři týmy v každé kategorii se mohou těšit na ceny v podobě medailí a cukrovinek.

Odcházím lehce s pocitem zklamání. Výbuchů vzteku, které tak dobře osobně znám z vlastní zkušenosti, jsem se nedočkala. Jsou hráči dobří „herci" a své pocity umí skrývat, nebo si pokyn vyplývající z názvu hry vzali k srdci?