Přestože ředitelka Základní školy praktické a základní školy speciální v Mělníku Miloslava Jalůvková s plány ministerstva školství zásadně nesouhlasí, ohledně případného rušení praktických škol je opatrná. „To si nikdo netroufne, to by byla politická sebevražda," vrtí hlavou, ale okamžitě dodává: „My se zrušíme sami…"

Systém zařazování dětí do praktických škol se totiž v posledních letech změnil. Teď jsou podmínky výrazně přísnější, a kdo jim nevyhoví v plném rozsahu, nemá na praktickou školu nárok. A kvůli tomu počet dětí v těchto školách stále klesá. Nepomůže ani přímluva rodičů, kteří by své dítě raději dali do školy pro žáky s lehkým mentálním postižením.

„Rodiče vůbec nemají právo veta, přitom kdo jiný by ho měl mít?" nechápe Jalůvková. „Spousta rodičů raději uvidí své dítě šťastné a spokojené v naší škole, než aby chodilo do běžné základní školy, domů přicházelo s pláčem nebo poznámkami a celé hodiny se jen učilo, aby mělo alespoň čtyřky," dodává. A hned přidává zkušenost z nedávné doby.

„Přišla k nám do osmé třídy dívka, která do té doby navštěvovala klasickou základní školu. Byla drobná, tichá, vůbec nemluvila. Bála se, protože na základní škole, když něco řekla špatně, se jí ostatní děti okamžitě začaly smát. Dnes je mezi svými, mezi dětmi, kde není outsiderem, ale kde jsou si všichni rovni. Najednou je z ní veselá slečna, celá rozkvetla, je upovídaná a šťastná. A zdaleka není sama, takových dětí tu máme většinu," říká ředitelka.

Za největší výhodu praktických škol považuje Miloslava Jalůvková individuální přístup ke každému žákovi a skutečnost, že se děti nemusejí cítit jako vyvrhelové, nemusejí se stydět, když něco nevědí. V integraci dětí s lehkým mentálním postižením mezi běžné žáky naopak nespatřuje jediné pozitivum. „Co z takových dětí vyroste, co z nich bude? Buď se budou bát cokoli říct, jakkoli se navenek projevit, nebo se z nich naopak stanou ti největší lumpové a sígři. A to nejen ve škole," upozorňuje ředitelka Jalůvková na možná rizika. Vychází z dvacetileté zkušenosti s prací s těmito dětmi.

V současné době jde až devadesát procent žáků, kteří praktickou školu dokončí, dál do učení. Nejčastěji do Liběchova, kde nabízejí obory zahradník, kuchař nebo opravář zemědělských strojů. „Tito žáci se pak mohou plnohodnotně zařadit do běžného života, vůbec na nich nepoznáte, že někdy chodili do praktické školy," podotýká Miloslava Jalůvková.

V rámci vládních opatření, které jsou součástí už schválené Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, se počítá s integrací dětí se speciálními vzdělávacími potřebami mezi žáky na běžných základních školách, se znemožněním zřizování a provozování dalších praktických škol a v dlouhodobém horizontu také s rušením těch současných.