A právě tak ho v roce 2011 objevil terénní pracovník Farní charity Beroun a nabídl mu bydlení v azylovém domě sv. Jakuba.

„To František Krous přijal, v rámci Nízkoprahového denního centra. To spočívá v tom, že za nějakou práci, v tomto případě zametání berounských ulic, dostane jídlo, anebo možnost si jídlo nakoupit. Pan Krous postupně přešel do Azylového domu a následně do dalšího programu, sociální rehabilitace, a začal si pomalu osvojovat pracovní návyky a povinnosti, chodit denně do práce, naučit se pracovat v kolektivu, držet se nějaké dohody," uvedla Jitka Papežová.

Po roce mu bylo poskytnuto bydlení v charitním Domě Počaply, kde se již musí o sebe starat každý sám, a i tam se mu začalo dařit se osamostatňovat. „V té době mu byla nabídnuta charitou pracovní smlouva na rok na plný úvazek. Začal pracovat v pracovní skupině na pomocných a vyklízecích pracích.

Podařený návrat do „normálního" života

Během roku dobře fungoval i na pomocných stavebních pracích, které Farní charita Beroun realizovala. Ze svého platu si řádně platil nájemné v počapelském domě a saturoval všechny své další potřeby," přiblížila další životní etapu Františka Krouse Jitka Papežová.

Na konci tohoto projektu si sám našel práci v žebrácké Mubee. Po dvou letech, kdy mu končila možnost bydlení v Domě Počaply, si spolu se dvěma spolubydlícími z Počapel našli byt, kde společně hradí nájem.

„Po dvou a půl letech se tedy tento náš klient dostal z ulice a skrze naše sociální služby se vrátil až do plnohodnotného zaměstnání a bydlení. Bohužel takových případů je stále málo. Dostat se na dno může být velmi rychlé, ale vrátit se zpět do „normálního" života se mnohým už prostě nepodaří," dodala Jitka Papežová.