S partnerkou či partnerem se dost často rozešli ve zlém, a tak se na výši výživného sami nedokáží dohodnout. O jeho výši musí ve většině případů rozhodovat soud.

Vyživovací povinnost

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti je nejdůležitějším druhem vyživovací povinnosti. Trvá zásadně po celou dobu, než je dítě samo schopno se živit. Věk dítěte se v tomto případě nepovažuje za rozhodnou skutečnost.

Průměrná výše výživného

V současné době se průměrná výše výživného pohybuje kolem dvou tisíc korun. Jsou ale i případy, kdy matka platí na výživném na své dítě jen sto korun, to je ale velká výjimka. Stejně tak jsou výjimkou velmi vysoké částky v řádech desetitisíců.

Příběh jednoho otce platícího výživné

„Mé dceři je jedenáct let a každý měsíc posílám její matce na výživném téměř šest tisíc korun. Podle mne to je neadekvátní částka na tak malé dítě. Moje matka, která si sama platí byt a vše kolem něho, má jen o tisíc korun vyšší důchod," svěřil se osmačtyřicetiletý Pavel Samek z Berouna s tím, že se nemohl nijak bránit.


„Moc dobře vím, že si prostřednictvím mého výživného matka mé dcery splácí hypotéku na dům. Připadá mi to velmi nespravedlivé, ale najala si na mne právníky a toto výživné mi stanovil soud. Mě se na nic nikdo neptal. Soudkyně byla vůči mně evidentně zaujatá a ani nehodlala řešit, že mi matka dceru nechce o víkendech dávat. Vyhovuje jí, že Ivanku nevidím, může pak tvrdit, že o ni nemám zájem," dodal nespokojený otec.

Jak dále uvedl, svou dceru viděl za poslední čtyři roky jen pětkrát. Vždy, když ji chtěl na víkend, matka tvrdila, že má neodkladné sportovní aktivity, tréninky, nebo byla nachlazená a podobně.

„Když jsem s ní strávil před lety během jedněch letních prázdnin čtyři odpoledne, na začátku nového školního roku mi začala tvrdit, že na ni mám špatný vliv, protože se zhoršila ve škole. A to prosím škola ještě ani pořádně nezačala.," postěžoval si Pavel Samek.

S matkou své holčičky se rozešel, když byl Ivance jeden rok.
„Odstěhovala se ode mne, aniž by mi cokoli řekla. Neměli jsme spolu žádné problémy, kromě jejího syna. Nemohl jsem mu nic říci. Jak jsem ho napomenul, byl oheň na střeše. Takže v naší domácnosti s námi žil hoch, který se myl jen jednou týdně. Nikoho neposlouchal a dělal si, co chtěl. Když mi jednou odcizil peníze, tak jsem se už neudržel a jednu mu vyťal. Po třech dnech zmizela i s malou," popsal začátek svého trápení osmačtyřicetiletý muž.

Nyní ho prý dcera už pomalu ani nezná. „Když spolu někde jsme, tak je to jen o penězích. Dožaduje se jen toho nejdražšího pití, jídla a věcí. Myslím si, že taková není, ale že je navedená od matky. Ale co jiného mi zbývá? Mám strach. Když jí to nekoupím, tak jí už zřejmě neuvidím. Tak se chovám jako hlupák," dodal Pavel Samek.