Petr H. se podle verdiktu v opilosti pokusil matce podříznout hrdlo. K nemocné ženě, odkázané na cizí pomoc, přistoupil zezadu, levou rukou ji chytil za bradu - a nožem s 12centimetrovou čepelí v pravici ji řízl do krku. Poté sice zavolal záchranku - ani po opakovaných výzvách ale nezačal poskytovat akutní předlékařskou pomoc podle telefonických rad. Přesto se podařilo zachránit ženin život - avšak jen díky tomu, že sanitka dojela včas a následovala neodkladná operace.

Krajský soud v Praze Petra H. v únoru poslal na deset let do věznice s ostrahou. Za pokus o vraždu, když soudkyně Eva Miláčková neuznala námitky obhajoby, že vzhledem k okolnostem případu by bylo na místě kvalifikovat věc jinak - jako mírněji posuzované zabití z omluvitelné pohnutky. Soud nicméně připustil, že skutečně existuje řada polehčujících okolností, a tak vyměřil trest na samé spodní hranici rozpětí sazby stanovené trestním zákoníkem.

Pravomocnou tečku za projednáváním případu udělal nyní odvolací senát Vrchního soudu v Praze. Trest pro Petra H. snížil na sedm let. Ani vrchní soud sice nezměnil kvalifikaci činu charakterizovaného v obžalobě jako vražedné jednání, ale senát Martina Zelenky dospěl k závěru, že polehčujících okolností je zde tolik, že to opravňuje k mimořádnému snížení dálky trestu pod zákonem stanovenou výměru sazby. Jakkoli otřesně zní slova policejních protokolů, která popisují násilný čin i následné chování pachatele, soudci dokázali jeho počínání pochopit.

Zraněná žena byla dlouhodobě vážně nemocná. Trpěla Alzheimerovou nemocí i Parkinsonovou chorobou - a Petr H. se o ni staral. Podle okolí velmi pečlivě; skutečně mu záleželo na tom, aby matka neskončila v ústavu a mohla důstojně dožít doma. Zřejmě si ale naložil na svá bedra víc, než dokázal unést; soužití totiž nebylo jednoduché a objevovaly se četné neshody. Ke krvavému činu ostatně došlo poté, co žena spálila peníze a pokusila se v domku založit oheň…

I to byly souvislosti, k nimž soud přihlížel při svém rozhodování. Předseda odvolacího senátu Zelenka také ve shodě s předchozím výrokem soudkyně Miláčkové vyzdvihl dosavadní bezúhonnost obžalovaného a jeho předchozí řádný život, jakož i upřímnou lítost, kterou soud pokládá za nepředstíranou. Soudy rovněž zohlednily psychologicko-psychiatrické posudky, které věří v nápravu; možnosti resocializace označují jako příznivé.

Na rozdíl od krajského soudu, který Petru H. přičítal k tíži, že odmítl poskytovat pomoc podle telefonických pokynů záchranářů (což prý potvrzuje úmysl skutečně způsobit smrt), v očích odvolacího senátu svědčí i tato skutečnost naopak spíše v jeho prospěch: když si uvědomil, co spáchal, nenašel síly k tomu, aby cokoli udělal.