Pavilon Gočár patří mezi perly kubistické architektury. Realizoval jej v letech 1910 až 1913 stavitel Josef Novotný z Prahy. Slavnostně byl otevřen
1. května 1913 a díky své účelnosti a praktičnosti, byť po různých přestavbách, je využíván dodnes. Pro pavilon jsou typické šikmé trnože, kosé římsy, štíhlé pilíře a lomené okenní tabule, které dotváří kubistický charakter objektu. Přízemí s předsunutou krytou kolonádou je určeno k umístění všech zařízení potřebných k léčení rašelinou - kabiny s vanami pro slatinné koupele, odpočívadla, čekárny, místnosti pro masáže. Kolonáda s arkýřovými výstupky ústí do vestibulu a dnes navazuje na další lázeňské budovy. V poschodí bylo 28 pokojů pro ubytování pacientů. K zásadní změně došlo v roce 1926, kdy bylo pavilonu přistaveno druhé patro, čímž bylo získáno dalších 28 pokojů. Zároveň však tímto zásahem došlo k narušení původní čistě kubistické architektury. Součástí pavilonu je rozlehlá terasa, která nabízí klientům prostor pro relaxaci a odpočinek. Pavilon Gočár je od 29. prosince 1983 státem chráněnou kulturní památkou. 

Zdroj: Destinační společnost Východní Čechy - pavilon Gočár, Lázně Bohdaneč

V Pardubicích si na břehu řeky Chrudimky  nechali továrníci Egon a Karel Winternitzové postavit automatické Winternitzovy mlýny podle Gočárova návrhu. Fasáda stavby je zdobena vystupujícími kruhy a prokrajovanými čtverci. Automatické mlýny jsou mimo jiné dokladem Gočárova přechodu od moderny ke kubismu.

Jednu z dominant centra města tvoří také čtyřpatrová funkcionalistická stavba Grandhotelu. Budovu tvořilo restaurační a hotelové křídlo, mezi nimiž byl umístěn velký společenský sál s galerií. V interiéru, kde byl vytvořen i kinosál, bylo možné nalézt mnoho unikátních architektonických detailů. Ty však při rekonstrukci objektu a jeho přestavbě na nákupní galerii na konci 90. let 20. století nebyly obnoveny.

Dalším významným architektem, který podpořil kubistickou tvář Pardubic, byl pražský rodák Pavel Janák. Ten se nicméně po první světové válce přiklonil od kubismu k novému „národnímu slohu“, inspirovanému barevně dekorovanými lidovými stavbami. Mezi nejvýznamnější díla Pavla Janáka z první poloviny dvacátých let patří krematorium v Pardubicích, Julišova cukrárna na Václavském náměstí v Praze a palác Adria. Ve třicátých letech se Pavel Janák přiklání ve své tvorbě k funkcionalismu (Husův sbor v Praze na Vinohradech, hotel Juliš na Václavském náměstí). Od roku 1936 se Janák stává architektem Pražského hradu, kde se převážně věnoval památkářské renovaci barokních památek a jednotlivých částí Pražského hradu.

Zdroj: Destinační společnost Východní Čechy - krematorium v Pardubicích 
Krematorium v Pardubicích bylo postaveno podle návrhu Janáka v rondokubistickém stylu. U nástupního schodiště se nachází dvě sochy světlonošů od olomouckého sochaře Karla Lenharta. Obřadní síň je vyzdobena malbou Františka Kysely. V roce 2009 byla zakončena rekonstrukce objektu, jejíž náklady činily téměř 20 milionů korun. Do širšího povědomí je objekt zapsán díky filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol z roku 1968.

Více tipů najdete na vychodni-cechy.info.

Vzhledem k aktuálním vládním opatřením jsou akce a provoz turistických cílů omezeny. Doporučujeme vám si před vlastní návštěvou jakéhokoliv turistického cíle ověřit jeho dostupnost u provozovatele. I přes veškerá omezení současná doba v Česku nabízí nespočet možností procházek i výletů volnou přírodou. Turistické tipy hledejte na kudyznudy.cz nebo se rovnou přihlaste k odběru Newsletteru redakce Kudy z nudy a dostávejte výběr toho nejlepšího každý týden do e-mailu! Využijte stávající situaci i pro objevování míst, která se pyšní značkou kvality Q udělovanou Českým systémem kvality služeb.          

Ve spolupráci s Českou centrálou cestovního ruchu - CzechTourism