Příběh o „Čachtické paní“ Alžbětě Báthoryové byl slavný už předtím, než o ní slovenský režisér Juraj Jakubisko natočil v roce 2006 film Bathory, jímž se pokusil tuto vlivnou uherskou šlechtičnu rehabilitovat. Také česká „krvavá paní“ Kateřina Lažanská, manželka karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan, jež týrala své služebné a poddané až k smrti, je poměrně známá.

Moravská „krvavá hraběnka Amálie z Bubna-Litice“, která prý dodnes straší v brněnském podzemí, jejich popularity sice nedosahuje, ale její příběh proto není méně zajímavý. V jejím případě je ovšem dosti zjevné, že jí její legenda křivdí.

Zdroj: Youtube

Jedním z největších turistických lákadel Brna je labyrint nejstarších brněnských sklepních prostor, který se nachází pod Zelným trhem, náměstím, jež je poprvé zmiňováno už počátkem 13. století. A jako každý prastarý labyrint, i ten brněnský má své strašidlo. Podle knížky Brněnská strašidla spisovatele Romana Juránka se tento přízrak vyskytuje v podobě „vychrtlé stařeny s drdolem v naškrobených šatech, shrbené nemocemi do téměř pravého úhlu“, jež se „v jedné ruce opírá o hůl v druhé má dlouhý zakrvácený nůž“. Prý jde o Amelii, hraběnku z Bubna-Litice, která hlídá, aby v podzemních chodbách nikdo neobjevil ukrytá těla jejích povražděných milenců.

Rovněž zmíněná Amelie (či podle jiných pramenů Amálie) z Bubna-Litice skutečně existovala. Ze tří zmíněných „krvavých hraběnek“ je historicky nejmladší; narodila se začátkem 19. století (edit: čtenář Vít Němec pro Deník v olomouckých farních matrikách dohledal, že se narodila přesně 17. května 1809) a zemřela až 30. července 1900, tedy v úctyhodném věku přes 90 let. Pověst, která ji spojuje s krvavými zločiny, jí však podle všech dostupných historických pramenů křivdí. Kdo vlastně byla tato tajemná žena a čím si vysloužila svou hrůzyplnou legendu?

Podzemí pod Zeleným trhem:

Dcera obchodníka zaujala šlechtice

Za svobodna se jmenovala Amálie či Amelie Kreimelová (podle údajů z farní matriky byla pokřtěna den po narození v olomouckém kostele sv. Michala jako Amalia Anna Barbara) a byla dcerou obchodníka z Olomouce Franze Kreimla a Barbary, rozené Karassek, která pocházela z Jindřichova Hradce v Čechách. O dětství a dospívání Amálie se příliš mnoho neví kromě toho, že rodina Kreimelů patřila mezi vážené olomoucké občany, opakovaně zasedající v olomouckých městských radách.

Podle Nového obecného lexikonu německé šlechty autorů Bozepolskiho a Ebergassinga se provdala v roce 1824 za brněnského okresního hejtmana, šlechtice Ferdinanda Josefa hraběte Bubnu-Litic. Ani v datu svatby ale nejsou prameny jednotné.

Obec Suchý Důl založili na úpatí Broumovských stěn již ve 13. století Benediktýni. Před 130 lety se v lese nedaleko obce začala údajně zjevovat Panna Maria
Napřed tajemné zjevení, pak vražda. Záhada Suchého Dolu dodnes znepokojuje

„Nevěsty zpravidla mívaly sňatky ve svém rodišti, čili svatba byla opět v kostele sv. Michala v Olomouci, 13. února 1827. To znamená, že Amálie byla tehdy ještě velmi mladá, vdávala se ještě před dovršením 18 let, což ale v té době plnoletost stejně nebyla. Tehdy to bylo 24 let,“ sdělil Deníku po pátrání v olomouckých matrikách Vít Němec.

V praxi to podle něj znamenalo, že dívka potřebovala ke svatbě souhlas otce, případně poručníka, pokud už otec nežil. V každém případě platí, že se vdávala velmi mladá, přičemž si brala o dost staršího muže, protože Ferdinandovi Josefovi bylo v té době už přes třicet. Svým sňatkem přitom na tehdejším společenském žebříčku významně povýšila. Možná právě to vyvolalo závist vůči ní, která dala později vzniknout pomluvám, vedoucím až ke krvavé legendě.

Na tom, že si jako dcera měšťana brala příslušníka jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů, se pak podílelo jedno zvláštní specifikum rodu Bubnů z Litic.

Rod s „nevhodnými sňatky“

Šlechta v habsburské monarchii nepředstavovala v 19. století jednotnou společnost. S postupujícími roky tohoto věku se stále viditelněji rozdělovala na tzv. první a druhou společnost.

Tu první tvořili příslušníci aristokracie, mající ve svém rodokmenu až 64 předků narozených ve šlechtickém stavu. Jejími členy byli příslušníci císaři oddaných starých knížecích a hraběcích rodin, jimž náležely nejvyšší dvorské hodnosti a právo zastávat vyšší dědičné zemské úřady.

Na špici této společnosti byly rody jako například Lobkowiczové, Auerspergové, Fürstenbergové, Schwarzenbergové, Thurn-Taxisové a mnoho dalších. K nejvýznamnějším hraběcím rodům pak patřily rody Buquoyů, ClamMartiniců, Clam-Gallasů, Czerninů, Kolowratů, Nostitzů, Sternbergů, Waldsteinů a dalších.

Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu
Upíří kněžna? Postava Drákuly prý byla napsána podle Eleonory, žila v Krumlově

Tzv. druhou společnost tvořila pestrá skupina rodů, jejichž společným znakem bylo držení velkostatku či statku, proto se jí říkalo „pozemková šlechta“. Část této šlechty uzavírala časté sňatky s aristokracií, ale výrazně početnější byla ta skupina šlechtických rodů, jejichž příslušníci byli povýšeni do rytířského či panského stavu až během 19. století za své zásluhy a předtím pocházeli například z podnikatelských nebo důstojnických kruhů, případně byli významnějšími státními zaměstnanci – proto se jí říkalo i „pracovní šlechta“. Jejich sňatková politika byla tím pádem výrazně uvolněnější.

Rod Bubna-Liticů či Bubnů z Litic byl přitom pozoruhodný v tom, že ačkoli šlo o jeden z nejstarších českých šlechtických rodů s kořeny sahajícími až do 15. století, v přístupu ke sňatkům zastával spíše „liberální politiku“ pracovní šlechty.

Propagační fotografie Gaby Deslys, francouzské zpěvačky a tanečnice, podezřívané z toho, že se ve skutečnosti jmenuje Hadwiga Nawrati neboli Hedvika Navrátilová a že je to česká selka, narozená v obci Horní Moštěnice
Tajemný příběh české Maty Hari. Odsoudili ji k smrti, popravě ale unikla

„I když byli Bubnové z Litic starobylým rodem, nevyskytují se u nich od počátku 19. století žádné sňatky s příslušníky aristokracie. Právě naopak, Bubnové z Litic se vdávali a ženili s rody patřícími jednoznačně do druhé společnosti. V 19. století se pak objevilo i několik sňatků Bubnů z Litic s ženami nešlechtického původu,“ píše Monika Lechmannová v práci Rod Bubnů z Litic v moderní historii.

Eva Hrachovcová ve své diplomové práci dokonce Bubny z Litic zařadila například spolu s příslušníky hraběcí linie rodu Kinských „k hraběcím rodinám, které byly nejčastěji postiženy „nevhodnými“ sňatky“.

Přežila své děti, čekala ji samota

Ze sňatku Amálie a Ferdinanda Josefa Bubna-Litice se ještě koncem prosince roku 1827 narodila dcera Ludmila, pozdější manželka Ladislava hraběte Serényiho, kterou bohužel její matka přežila o více než 30 let (Ludmila zemřela již v roce 1866). 

V roce 1829 přišel na svět syn Otakar František, ani jemu však nebylo dáno matku přežít (zemřel v roce 1881). Skutečnost, že Amálie pochovala hned dvě své děti v jejich dospělém věku, mohla být dalším důvodem, proč na ni soudobá společnost začala hledět s úkosem a nedůvěrou. Zatímco dětské pohřby byly ještě v 19. století poměrně běžné, případy, že by se dítě dožilo dospělosti, ale poté zemřelo dříve než některý z jeho rodičů, byly vzácnější – a cokoli bylo výjimečné, bylo podezřelé.

Upíři, jedni z nejděsivějších mýtických postav.
Upíři řádili i v Čechách a na Moravě. Vraždili oživlý pastýř i tančící žena

Teprve třetí dcera Kamila, která se narodila s poměrně velkým odstupem až v roce 1840, matku přežila (zemřela pravděpodobně v roce 1916). 

Protože v roce 1861 zemřel také Amáliin manžel Ferdinand Josef a Kamila se v roce 1868 vdala v Doudlebách nad Orlicí za Viléma Františka Peinlicha von Immenburg, zůstala Amálie po nemalou část svého života osamělá. Devětatřicet let prožila jako vdova a ovdověla jen krátce po padesátce.

Za mlada prý byla krásnou ženou a její půvab nezmizel ani s přibývajícími léty, kdy jej navíc doplnil šlechtický titul a majetek. O potenciální milence a nápadníky tedy zřejmě neměla nouzi. A to byl třetí a zřejmě nejzásadnější důvod k pomlouvačným klevetám, jež začaly provázet její život. 

Krvavá legenda

„Podle pověstí se za krásnou hraběnkou otočilo mnoho mužů a nezůstalo jen u toho. Když ovšem zjistila, že si ji nějaký milenec nenašel kvůli kráse a chytrosti, ale pro peníze, tak ho po večeři uspala a zatáhla do podzemí, kde se ho zbavila,“ přetlumočil před časem podstatu pověsti o krvavé hraběnce Brněnskému deníku průvodce brněnského turistického centra Vlastimil Čada. 

Vlad III. Také řečený Narážeč, Napichovač nebo Drákula
Masakr za svitu pochodní. Před 560 lety předvedl kníže Drákula, co je zač

Podle této pověsti bloudí duch hraběnky v naškrobených šatech podzemím, občas se chraplavě zasměje a švihne ostrým nožem do tmy. Pak chvíli poklepává holí po zdupané hlíně a ujišťuje se, zda ostatky mužů, které sem Amálie zakopala, jsou v pořádku ukryté. 

K rozšíření pověsti přispělo jednak to, že hraběnka v jednom z domů na Zelném trhu opravdu žila (podle různých pramenů šlo o dům s číslem popisným 13 nebo 14), jednak to, že v podzemí se našel zvláštní útvar ve zdi, připomínající zkamenělý lidský zadek. Lidská představivost si k tomuto zvláštnímu kameni snadno přimyslela legendu, že jde o zadek jednoho z Amáliiných milenců, jehož prý hraběnka špatně omámila, takže se probudil ještě předtím, než ho stačila v podzemí podříznout. Když se probral, pochopil, co mu hrozí, a začal utíkat, ale uvízl ve zdi.

Karel IV. pokládá základní kámen k novému mostu, obraz Josefa Mathausera (1846-1917)
Karlův most slaví 665 let: Ničily ho povodně, ovlivnil dějiny Prahy i celé země

Žádný archeologický ani písemný nález však tuto pověru nepotvrzuje. „Tato pověst pravděpodobně vznikla díky lidské žárlivosti a pomluvám. Amelie si jako dcera obchodníka sňatkem s hrabětem společensky polepšila. I její dlouhý život jí mohli leckteří závidět. Proto jde s největší pravděpodobností jen o žárlivostí vytvořenou pomluvu, ze které se časem stala městská legenda,“ uvádí Lechmannová s odkazem na Rodinný archív Bubnů z Litic, sestavený Michaelem Skopalem. Pověst o krvavé hraběnce tak zřejmě zůstane i nadále jen dráždivým lákadlem pro návštěvníky podzemí.