Řád templářů byl založen pravděpodobně roku 1120 v důsledku první křížové výpravy do Svaté země. Jeho původním úkolem byla ochrana poutníků přicházejících navštívit svatá místa.

Se zakládáním dalších a dalších opěrných templářských hradů však moc a vliv řádu neustále sílily. Za několik málo desítek let se templářští rytíři stali pro křesťanské armády na Východě nepostradatelní, přičemž oni sami podléhali jen nejvyšší církevní autoritě – tedy papeži.

Současně rostlo jejich bohatství. Od Svatého stolce a od křesťanských panovníků a velmožů získali za službu ve Svaté zemi nejen řadu privilegií, ale také obrovské majetky zahrnující panské dvory, vinice, mlýny, vesnice, městečka, města a hrady. Souběžně se spravováním tohoto bohatství procházejícího hranicemi řady zemí začal sílit jejich význam coby prvních mezinárodních bankéřů svého druhu.

Templáři záhy zjistili, že převážet peníze z jednoho místa na jiné a zpět je příliš složité, drahé a nebezpečné, a proto využili svých asi devíti tisíc hradů a dalších sídel v Evropě a Středomoří a vytvořili z nich první moderní bankovní síť, která daleko předstihla svou dobu. Používali směnky, šeky, různé druhy úvěrů, přijímali vklady a prováděli platby do zahraničí podobně jako dnešní banky.

Půjčovali také anglickému a francouzskému králi na financování jejich vzájemné války. Právě to se jim zřejmě stalo osudným: neochota francouzského krále Filipa IV. Sličného z rodu Kapetovců splácet tento dluh a současně touha přivlastnit si obrovský templářský majetek stála za vykonstruovaným obviněním templářů z hereze a následným zničením celého řádu.

Počátek jejich zkázy nastal v pátek 13. října roku 1307, kdy je královi žoldnéři začali masově zatýkat po celé Francii. Do vězení bylo uvrženo na pět tisíc rytířů včetně velmistra řádu Jacquesa de Molay, mnoho z nich bylo spolu s velmistrem upáleno. Podle legendy proklel Molay při své popravě celý kapetovský královský rod a jeho kletbě padl za oběť nejen Filip Sličný, ale i jeho tři synové a jediný vnuk.

S existencí a zánikem templářského řádu se prolínají také dějiny české, slezské a moravské. Templáři totiž měli v českém království své komendy, tedy řádové domy, a to pravděpodobně hned čtyři: na Starém Městě v Praze, v Uhříněvsi, v moravských Čejkovicích a na hradě Templštejn nedaleko Moravského Krumlova.

S templářským řádem je spojováno i Vsetínsko, kde v době, kdy na ně začal ve Francii hon, pronajali tito rytíři nemalé državy slezskému šlechtici Petru Vokovi I. z Kravař.

Česká kultura si jméno Petr Vok spojuje nejčastěji s Petrem Vokem z Rožmberka, posledním potomkem rožmberského rodu z doby Rudolfa II., ale slezský pan Vok byl někdo jiný. Žil začátkem 14. století, byl podporovatelem krále Jana Lucemburského a současně měl blízko k templářskému řádu, jenž v té době už čelil pronásledování.

Svědčí o tom jeho listina z 3. března 1308, v níž Vok z Kravař dosvědčuje, že templáři disponovali v jeho prospěch půdou, na které jsou jmenovány tyto objekty označené místními jmény: opidum Setteinz, castrum Vreuntenpergk, aque Roknicz dicitur, a konečně i tok aque Betsch. Listinu zmiňuje brněnský historik a archivář Jindřich Šebánek ve své práci Tři nejstarší doklady o Vsetíně, vydané v roce 1961 ve Sborníku prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity.

Podle Šebánka i dalších historiků je opidem Setteinz míněn Vsetín, jenž byl v té době, tedy v roce 1308 – rok po zahájení likvidace templářského řádu – trhovou osadou.

Slova Betsch a Roknicz představují dobová označení pro řeku Vsetínskou Bečvu a její levostranný přítok Rokytenku a castrum Vreuntenpergk byl pravděpodobně hrad, jenž se později nazýval Freundsberg – a po němž archeologové pátrají dodnes.

Výše uvedená listina zkrátka popisuje osadu (pozdější Vsetín), rozkládající se v říčním údolí Vsetínské Bečvy, kterou spolu se zřejmě nedalekým hradem drželi od roku 1297 do roku 1308 templáři a věnovali se nejspíš kolonizaci zdejšího kraje: zakládání kostelů, budování mlýnů, těžení dřeva a podobně.

Když ale proti nim začal na podzim 1307 ve Francii vražedný zátah, potřebovali si dost možná uvolnit ruce a bližší jim byla spíše hotovost; a právě toho šikovně využil podnikavý Vok z Kravař, jenž si od templářského komtura Ekka pronajal jejich državy, které nemusely být vzhledem k tíživé situaci templářů příliš drahé. Existuje však ještě jedno možné vysvětlení překvapivého komturova kroku: možná chtěl pomocí tohoto obchodu rozehrát velkou politickou partii o český trůn.

Co víme o slezském Petru Vokovi? Jeho rodiče neznáme, takže je prvním historicky doložitelným členem rodu pánů z Kravař. V dobovém zápisu z 31. března 1300 je zmíněn jako krakovsko-sandoměřský hejtman a v roce 1303 je uveden na královské listině. Zdá se tedy, že byl již tehdy spjat s nejvyššími místy českého království.

Po korunovaci Jana Lucemburského českým králem v roce 1310 se postavil králi po bok a podporoval ho i při trestné výpravě proti odbojným moravským šlechticům z roku 1312. Jako odměnu získal zkonfiskovaný majetek Friduše z Linavy, tedy hrady Plumlov, Drahuš a Helfštýn i s přiléhajícím panstvím, a kromě toho rozsáhlé državy kolem Nového Jičína. Později dostal ještě město Fulnek.

V roce 1316 se stal podkomořím českého království a v roce 1324 nejvyšším komorníkem olomoucké cúdy neboli krajského soudu. Zemřel zřejmě někdy začátkem roku 1329, protože v březnu je již uveden v kronikách jako nebožtík. Zanechal po sobě čtyři syny, mezi něž zřejmě ještě před svou smrtí rozdělil nashromážděný majetek. Včetně někdejšího templářského panství, které si původně pronajal jen na 31 let, ale už nikdy ho nemusel likvidovanému a vybíjenému řádu vracet.

Dědictví po templářích, jež založilo historii města Vsetín, však zůstává nadále opředeno nejednou záhadou. Jakou roli skutečně sehrál v příběhu tajemný templářský komtur Ekko?

Podle pramenů šlo o čejkovického komtura Ekka, jenž byl někdy na přelomu 13. a 14. století jmenován zemským komturem templářského řádu pro Čechy, Moravu a Rakousko.

Smlouvu s Vokem uzavřel Ekko již v době, kdy se nad řádem zatahovaly černé mraky. Po uplynutí jednatřicetileté lhůty měla být uzavřena nová smlouva, ale k tomu už nedošlo, neboť templářský řád byl mezitím zrušen. Vsetínské panství tak zůstalo v majetku rodu z Kravař natrvalo.

Za zmínku přitom stojí, že k listině, jejímž prostřednictvím pronajal Ekko Vokovi Vsetínsko, přivěsil svou pečeť i Fridrich I. Habsburský, rakouský a štýrský vévoda. A ten byl právě v té době jedním z uchazečů o český trůn: byl to mladší bratr předchozího českého krále Rudolfa Habsburského, který v roce 1307 podlehl ve vojenském táboře úplavici.

Po Rudolfově smrti se sice zkoušel vrátit k moci Jindřich Korutanský, vyhnaný předtím zrovna Habsburky, ale s jeho vládou panovala v Čechách i na Moravě všeobecná nespokojenost. Česká a moravská šlechta se proto ohlížela po jiném panovníkovi a Fridrich byl jedním z těch, s nimiž bylo třeba počítat.

„V této souvislosti přichází s důležitou informací veršovaná kronika Otakara Štýrského; když prý byl vévoda ve Štýrském Hradci, dorazil k němu templářský bratr Ekko, který přinášel zprávu, že dvanáct urozených Čechů odpřisáhlo Habsburkovi věrnost a přislíbilo podporu. Teprve pak se Fridrich i s Ekkem vydal do Mariboru,“ upozorňuje historik Josef Šusta v práci Soumrak Přemyslovců.

To ukazuje na významnou roli templářského zemského komtura, jenž zřejmě získával Friedrichovi mezi českou a moravskou šlechtou příznivce.

„Nelze vyloučit, že pronájem Vsetínska Vokovi z Kravař hrál v těchto politických plánech určitou roli. Pak by bylo možné také hledat Fridrichovy straníky mezi svědky řečené transakce, kteří patřili zcela zřetelně k moravské elitě,“ uvažuje další historik Libor Jan. Dodává, že Vokova listina byla nejspíše vydána na Moravě, ale Fridrichova pečeť k ní musela být přivěšena až dodatečně ve Štýrsku, což zařídil právě komtur českých templářů.

Ekkova snaha přišla každopádně vniveč; Fridrich si korunu českých králů na hlavu nikdy nenasadil a vyklidil pole Janu Lucemburskému, jehož významným spojencem se stal paradoxně právě Vok z Kravař, který tolik zbohatl na templářském zboží. Poslední historická zpráva o Ekkovi pochází z 24. února 1309, kdy společně s řádovým bratrem Friedrichem Sylvestrem prodává všechny statky, které templářský řád držel ve Fischamendu, Rauchenwarthu a Schwechatu.

A kam se poděl onen tajemný hrad Vreuntenpergk či Freundsberg, o němž se hovořilo v nájemních smlouvách? Některé hypotézy jej spojují se zříceninou moravského hradu Klenov, nacházející se ve vsetínském okresu na skalním vrcholu Zámčisko.

Toto spojení je ale značně nejisté, protože je možné i to, že Vreuntenpergk či Freundsberg stával na místě vsetínského zámku nebo na jiné lokalitě. Jeho přesná lokalizace je dosud neznámá.

Se záhadně ztraceným hradem si pak můžeme spojit ještě jedno populární templářské mystérium: po zničeném řádu mělo zůstat obrovské peněžní bohatství. To se však nikdy nenašlo. Mohli je templáři ukrýt v relativně bezpečných českých nebo moravských zemích? Nezmizely stopy po tajemném hradě právě proto, že se stal tajnou skrýší bájného templářského pokladu?