Takzvané „vraždy v močálech“ otřásly v 60. letech minulého století celou Británií. Sérii nejméně pěti vražd spáchal partnerský pár, který tvořili Ian Brady a Myra Hindleyová. Oběťmi jejich dvouletého řádění se staly ve všech případech děti nebo dospívající, ve věku od 10 do 17 let. Nejméně čtyři z nich byly i sexuálně napadeny.

Těla dvou dětí se našla v improvizovaných hrobech právě v močálu Saddleworth Moor. Třetí hrob byl objeven až v roce 1987, víc než dvacet let po odsouzení obou pachatelů. Tělo čtvrté oběti se nikdy nenašlo. Pár vraždil od července 1963 do října 1965.

Ian Brady se narodil v roce 1938 ve skotském slumu v Glasgow svobodné servírce Peggy Stuartové a nikdy nepoznal jméno svého otce. Kvůli finanční tísni ho matka musela předat na výchovu do náhradní rodiny. Ani přes snahu adoptivních rodičů ale Brady nezapadl mezi ostatní děti a zůstal osamělým problémovým chlapcem. Opakovaně se dopouštěl drobných krádeží a vloupaček a v sedmnácti skončil poprvé ve vězení.

Propuštěn byl v listopadu 1957 a stal se ještě uzavřenějším a nepřátelštějším vůči společnosti. Nakonec zakotvil jako skladník v jedné firmě v Manchesteru, kde se v roce 1961 seznámil s devatenáctiletou Myrou Hindleyovou, která v ní pracovala jako sekretářka.

Brady byl její první láskou a brzy ji naprosto a dokonale ovládal. Oblékala se podle jeho vkusu, přejímala jeho extrémní politické názory a nebránila se ani pózování pro pornografické fotografie. Brady své požadavky neustále stupňoval a posouval je do stále zvrhlejší roviny.

Když si úspěšně otestoval dívčinu slepou oddanost předstíraným plánováním loupeže, při níž Myra bez námitek provedla všechny kroky, které jí nařídil, pochopil, že našel spřízněnou duši, jež mu pomůže převést všechny jeho zvrácené nápady do reality. Nakonec překročil nejzazší bod: poučil svou mladičkou milenku, že vůbec „nejvyšším potěšením“ jsou vražda a znásilnění.

12. července 1963 se Brady svěřil, že by se chtěl dopustit „dokonalé vraždy“. Pak jí poručil, aby řídila dodávku a sledovala jeho motocykl. Jeho plán byl takový, že až někde podél silnice uvidí příhodnou oběť, „blýskne“ reflektorem a dívka zastaví a nabídne dané osobě svezení.

Myra souhlasila, ale když o něco později Brady opravdu zaznamenal u cesty mladou dívku a signalizoval jí, ať ji vezme, odmítla to udělat – poznala totiž v dívce sousedku své matky. Brady jí chtěl později vynadat, ale její argument uznal. Rozhodl se však celý plán zopakovat.

Krátce po osmé hodině večerní zahlédl na Froxmerově ulici v Manchesteru šestnáctiletou Pauline Readovou, mířící na tancovačku. Znovu dal reflektorem znamení. A znovu nastala ožehavá situace, protože i tuto dívku Bradyho spolupachatelka znala – Readová byla kamarádka její mladší sestry. Jenže tentokrát už Myra svého milence uposlechla…

„Rozhodla jsem se Pauline naložit, protože to byla snadná volba – poznala mě a já si už nemohla dovolit selhat. Udělala bych cokoli, kdybych to mohla udělat bez svědomí…“ vypověděla později na policii.

Když dostala Readovou do dodávky, poprosila ji, zda by s ní nezajela na vřesoviště a nepomohla jí tam najít ztracenou drahou rukavici. Readová souhlasila. Zastavili uprostřed močálů.

Po chvíli se objevil Brady na motocyklu. Myra Pauline uklidnila, že je to její přítel a že jim rovněž pomůže hledat. Když pak vzal Brady Pauline na vřesoviště, zůstala sama ve voze. Brady se vrátil asi po třiceti minutách: „Tohle bys měla vidět.“

Odvedl svou milenku do bažin. Tam spatřila umírající dívku. Pauline měla hrdlo nadvakrát proříznuté velkým nožem, včetně hrtanu, který Brady rozřízl čtyřpalcovým řezem a nacpal do něj límec jejího kabátku. Své partnerce pak řekl, ať zůstane s Pauline, a sám si vzal rýč, který si už dřív ukryl poblíž místa činu. Začal vykopávat rašelinu a hloubit hrob.

Myra si při čekání všimla, že Paulinin kabát je potrhaný a ani taneční šaty pod ním nejsou v pořádku. Odhadla proto, že Brady dívku před vraždou znásilnil, nebo přinejmenším sexuálně napadl.

Historku s rukavicí použil vraždící pár i při únosu dvanáctiletého Johna Kilbrida, k němuž došlo 23. listopadu. Scénář se opakoval. Chlapce nalákali do pronajatého vozu, když mu slíbili odvoz domů a navíc láhev sherry. Ve voze pak Myra zopakovala prosbu o pomoc s hledáním rukavice na vřesovišti, kde Brady vylákal chlapce do bažin. Tam ho sexuálně napadl a poté se ho opět pokusil podříznout. Tentokrát mu to ale nešlo, takže ho nakonec uškrtil něčím tenkým, nejspíše tkaničkou.

16. června 1964 oslovil vraždící pár v Manchesteru dvanáctiletého Keithe Bennetta s tím, že potřebuje pomoci s nakládáním krabic do dodávky. Místo toho ho ale odvezl na stejné místo jako předchozí dvě oběti, Brady jej opět sexuálně napadl, uškrtil a tělo zakopal pomocí ukrytého rýče. Hlavním podezřelým se v tomto případě stal Keithův nevlastní otec.

26. prosince 1964 se dvojice vypravila do zábavního parku, kde si chtěla vyhlédnout nějaké osamělé dítě. Když si všimli desetileté Lesley Ann Downeyové, upustili před ní úmyslně tašku s nákupem a požádali ji, jestli by jim nepomohla odvézt věci domů. Tam ji donutili se svléknout a pózovat pro fotografie. Poté ji svázali, znásilnili a uškrtili. Nahé tělo holčičky odvezli opět druhý den do močálů a pohřbili ho poblíž ostatních, přičemž její oblečení naskládali do hrobu k jejím nohám.

Poslední vraždu dvojice spáchala 6. října 1965 podvečer. Myra zavezla Bradyho k manchesterskému hlavnímu nádraží a čekala v autě, zatímco její milenec hledal v nádražní čekárně vhodnou oběť. Nakonec se objevil ve společnosti sedmnáctiletého učně Edwarda Evanse z Ardwicku. Všichni tři pak odjeli do domu, kde Myra s Bradym v té době bydleli, a uspořádali mejdan, při němž vypili láhev vína.

V určitou chvíli poslal Brady svou dívku pro Davida Smithe, manžela její mladší sestry a současně několikrát odsouzeného násilníka a domovního lupiče, s nímž se Brady přátelil.

Když se s ním Myra vrátila, řekla Smithovi, ať počká před domem na její signál, což mělo být zablikání lampičkou. Smith uposlechl, po signálu zaklepal a otevřel mu Brady. Zeptal se dívčina švagra, zda si dá „pár lahvinek vína“, a nechal ho v kuchyni s tím, že pro ně dojde.

„Čekal jsem asi minutu nebo dvě, když jsem najednou zaslechl, jak někdo křičí. Znělo to jako ženský hlas, hodně vysoký. Pak se přidal další hlas, křičeli jeden přes druhého, opravdu hlasitě. Slyšel jsem, jak Myra vykřikla: Dave, pomoz mu! Rozběhl jsem se tam a v obývacím pokoji jsem uviděl mladého chlapce, jak leží s hlavou a rameny na gauči, nohy měl na podlaze. Ian stál nad ním, čelem k němu… Chlapec pořád křičel… Ian měl v ruce sekeru… Zvedl ji nad hlavu a sekl s ní chlapce do levé strany hlavy… Slyšel jsem tu ránu, byla strašná, znělo to příšerně,“ vypověděl Smith později na policii.

Brady pak Evanse ještě uškrtil elektrickým kabelem. Při útoku si poranil kotník, tak Smithe požádal, ať tělo odnese do auta sám. Jenže bylo příliš těžké, takže je nakonec zabalili do plastové fólie a nechali v zamčené ložnici. Smith pak souhlasil, že přijde i další večer a pomůže Bradymu se mrtvoly zbavit.

Když se ale konečně dostal domů a svěřil se ženě, trvala na tom, že musí všechno oznámit policii. Nakonec jí dal za pravdu a oba se vydali do blízké telefonní budky, přičemž si s sebou vzali nůž a šroubovák pro případ, že by Brady Smithe sledoval a pokusil se je zastavit.

Brzy ráno 7. října 1965, krátce po Smithově telefonátu, zazvonil u zadních dveří Bradyho domu policejní superintendant Bob Talbot, který se maskoval jako pekař. Když mu Myra otevřela, identifikoval se jako policista a prohlásil, že chce mluvit s Bradym.

Dívka ho odvedla do pokoje, kde si Brady právě vypisoval omluvenku pro svého zaměstnavatele kvůli zranění kotníku. Policista mu oznámil, že vyšetřuje násilný čin s použitím zbraní, k němuž mělo podle hlášení dojít v domě předchozího večera.

Myra popřela, že by o něčem podobném věděla, ale umožnila Talbotovi a dalším policistům rozhlédnout se po domě. Ti si všimli zamčených dveří ložnice a požádali o klíč. Hindleyová se vymlouvala, že ho nechala v práci, ale Brady sám ji vybídl, ať jim ho dá. Policisté pak vstoupili do ložnice a po návratu Bradyho zatkli pro podezření z vraždy. Zatímco se oblékal, prohodil: „Eddie a já jsme se pohádali a situace se nám vymkla z rukou.“

Hindleyová na místě zatčena nebyla, k jejímu obvinění došlo až o čtyři dny později. V mezičase se nechala propustit z práce, aby mohla pobírat dávky v nezaměstnanosti.

Její milenec ji při prvních výpovědích kryl a trval na tom, že se s Evansem popral a nakonec ho se Smithovou pomocí zabil a že Myra „udělala jen to, co jí řekli“. Smith však svou účast na vraždě popíral a zmínil se i o tom, že Brady nechával něco na nádraží.

Policie se tohoto svědectví chytila, a dostala se tak k Bradyho kufru uloženému v úschovně na nádraží v Manchesteru. Kufr obsahoval fotografie svázané nahé dívky a několikaminutovou nahrávku jejího nářku. Podle hlasu z nahrávky poznala matka Lesley Ann Downeyové svou nezvěstnou dceru.

Objev další stopy, sešitu Johna Kilbrida, který se našel v domě, dovedl policii konečně k tomu, aby začala pár milenců podezřívat z nedávných zmizení několika dětí. Podrobila Smithe dalšímu výslechu a ten si vzpomněl, že se mu Brady při jednom z výletů do močálů zmínil, že „právě chodí po hrobech“.

Psalo se datum 16. října 1965, když policie na daném místě našla lidskou kost vyčnívající z rašeliny. Při dalším průzkumu pak byla objevena těla Kilbrida a Downeyové.

Proces začal za nebývalého zájmu veřejnosti v dubnu 1966 a trval 14 dní. Brady s Hindleyovou byli obžalováni ze tří vražd. Svou vinu popírali, Brady jen připustil, že Evanse v hádce udeřil sekerou bez úmyslu zabít ho. Oba milenci také přiznali únos Downeyové a pořízení jejích pornografických fotografií. Tvrdili však, že od nich odešla bez újmy.

Brady byl nakonec za tři vraždy odsouzen ke třem doživotním trestům, Hindleyová dostala dvě doživotí za vraždy Evanse a Downeyové a navíc sedm let za krytí vraždy Kilbrida. Protože trest smrti byl v Británii zrušen v roce 1965, stali se oba milenci prvními sériovými vrahy, kteří nebyli popraveni.

Tělo první oběti, Pauline Readové, bylo v močálech objeveno až v roce 1987. Tělo Keitha Benetta se ani přes největší úsilí dodnes nenašlo.

Hindleyová zemřela ve vězení v roce 2002, Brady v roce 2017. Soudce, který je soudil, je ve svém závěrečném proslovu označil za „dva sadistické vrahy nejhorší zkaženosti“.