Zaskočil vás nějaký dotaz?
Ani ne, žádná otázka mi nevyrazila dech. Snad jenom mě překvapilo, že děti zajímalo, jaký sport vedle tenisu se mi líbí.

A jaký?
Krasobruslení, na ně se vydržím dívat celé hodiny.

Když se takhle jednou za čas vrátíte na rodné kurty, co se vám jako první vybaví?
Těch vzpomínek je strašně moc a jsou jen příjemné. Poprvé jsem tady držela raketu v ruce, tenis se tady naučila. Vždycky se sem budu ráda vracet.

Prozradila jste, že vaším vzorem byla německá tenistka Stefi Grafová. Proč zrovna ona?
Líbilo se mi, jak na kurtu vypadala. Za každé situace byla elegantní, nesmírně psychicky odolná, nedávala najevo emoce. Moc jsem ji odmalička obdivovala.

A kdo vám je sympatický svou hrou v mužském tenise?
Rafael Nadal je mi charakterově hodně blízký. Baví mě ho sledovat, je to fenomén. Je až neuvěřitelné, co ve svém věku dokáže.

A jste stejný ročník…
Jojo, poprvé jsme se potkali v Prostějově na mistrovství světa družstev do 14 let. Takže ho znám už dlouho, je to skvělý kluk i mimo kurt.

Čeho chtěla malá Barbora Strýcová dosáhnout?
Pro mě byl vždycky Mekkou Wimbledon, chtěla jsem tam dosáhnout svého největšího úspěchu. A nakonec se mi to vyplnilo, jsem za to vděčná. A svým způsobem jsem na sebe pyšná.

Berete to jako odměnu za všechnu dřinu, kterou jste musela podstoupit?
Ano, protože to byla hodně trnitá cesta. Byly tam chvíle, kdy jsem chtěla skončit s tenisem, všechno jsem viděla černě. Ale pořád jsem věřila, i když některé měsíce byly katastrofální. A nakonec se mi to vyplatilo.

Kdo vás v těch těžkých chvílích držel nad vodou?
Umím se sama vzepřít, bojovat. Velkou oporou byla rodina, mí nejbližší. Hlavně moje sestra, ta mě dokáže i seřvat.

Mluvili jsme o Nadalovi, jsou na okruhu i nějaké vaše vrstevnice, s nimiž jste soupeřila od žákyň?
Už je napočítáte na prstech jedné ruky. Ale teprve nedávno skončily Lucka Šafářová nebo Andy Hlaváčková. I třeba s mojí deblovou parťačkou Šu-wej se znám taky už od juniorek.

Jak vůbec došlo k tomuto neobvyklému spojení?
Loni jsme spolu hrály jeden turnaj, v Indian Wells, kde jsme shodou okolností vyhrály. Ale jinak jsme měly každá jinou parťačku. Já jsem byla domluvená s Andy (Hlaváčkovou). Teprve když čekala mimino, zůstala jsem volná a daly jsme se znovu dohromady se Šu-wej.

Zatím jsme se bavili o tom, co bylo. Už máte představu o tom, co bude?
Určitě pojedu na Australian Open a nějaké turnaje před ním. Dál uvidím… Nechci teď vyslovovat žádné prognózy.

Olympiáda v Tokiu pro vás není lákadlem?
Je to velká motivace, ale zatím je daleko, nepřemýšlím o ní. Chci si užít Austrálii, která je jedním z mých nejoblíbenějších turnajů. Už jako juniorka jsem tam dosáhla na první velké úspěchy.

Zdá se, že myšlenky na konec kariéry jste už zahnala?
Ano, i když bylo lákavé skončit na vrcholu. Ale chuť pokračovat dál byla mnohem větší.