Olympiáda v Deníku

V Paříži se Tomáš Macháč prezentuje jako jeden z nejúspěšnějších českých sportovců na olympijských hrách. A jak sám říká, stojí ho to i jisté ústrky. „Hlásil jsem před zápasem, že jsem promeškal večerníčka, takže jsem naštvaný," vyprávěl s nadsázkou po jednom z olympijských zápasů.

A nyní tedy zpověď čtrnáctiletého tenisty:

Je mu teprve čtrnáct let, ale dokáže přehrát i o několik let starší soupeře. V roce 2014 se tenista Tomáš Macháč nacházel na jedenáctém místě Tennis Europe do čtrnácti let. Byl žákem na 3. základní škole v Berouně, ale již od osmi let jezdí trénovat do Prahy na Spartu. Hodně se připomněl na Letní olympiádě dětí a mládeže v Tbilisi, odkud přivezl bronzovou medaili ve čtyřhře chlapců do šestnácti let.

Tenis je krásná hra, kdy ti poprvé vstoupila do podvědomí?
Tenis mám moc rád. Vstoupil mi do života tak nějak přirozeně. Moje sestra hraje také tenis. Je starší než já. A tak nějak jsem jako malý kluk, co sotva uměl chodit, jezdil se sestrou a rodiči na občasné turnaje. A tam jsem začal hrát. Mé začátky byly na tenisové zdi. Kdy raketa byla větší jak já (úsměv).

Hráli tenis rodiče nebo se zabývali jiným sportem?
Rodiče nikdy závodně tenis nedělali. Táta hrál jako malý závodně fotbal. Ale rekreačně rodiče dělali snad každý sport. Rodiče nás se sestrou přivedli ke sportu. A samozřejmě i k tenisu, u kterého jsme už zůstali.

Vzpomeneš si, kde a kdy jsi poprvé držel v ruce tenisovou raketu?
Jako malý jsem měl pingpongovou pálku, protože tenisová na mě byla moc velká. Byl mi skoro rok. Ale svojí úplně první raketu jsem dostal ve dvou letech, táta mi ji koupil, když byla sestra na turnaji.

Kdo byl tvým prvním trenérem?
Mým první trenérem byl Jirka Rosol, který mi dal základy tenisu. A hlavně lásku k tomuto sportu.

Kde jsi s tenisem začínal a dělal jsi také jiné sporty?
Úplně prvně jsem začínal hrát tady v Berouně. Závodně jsem nedělal žádné sporty. Ale s Jirkou Rosolem jsme dělali kondici, kde jsme hodně běhali. A pak jsme dokonce byli na amatérských závodech v běhu.

Bavil tě na základní škole kromě tělocviku i jiný předmět? Měl jsi kvůli tréninkům nějaké úlevy?
Určitě mi 3. základní škola hodně pomáhala. Nebýt trpělivých učitelů a výborného ředitele, tak nevím, jak bych to zvládl. Teď nemyslím známky, ale časovou náročnost tréninků. Zejména pak poslední ročníky na základce, kdy jsou odpolední vyučování. Na ty jsem byl omluvený. A pak samozřejmě když jsem jel na turnaj do zahraničí, což byl většinou týden absence. Ale nakonec jsme to společně zvládli. A já měl každý rok vyznamenání. Můj oblíbený předmět byl dějepis a matematika.

Jak těžké bylo skloubit tréninky na Spartě se školou?
Bylo to hodně náročné. Každý den jsem končil v půl jedenácté. Musel jsem se doma rychle najíst. A v jednu hodinu seděl v autě a byl na cestě na trénink. Tréninky začínaly obvykle od dvou hodin. Někdy až do sedmi hodin do večera. Když jsem přijel domů, tak jsem se do deseti hodin učil. A druhý den znova. Když to teď vidím, tak jsem rád, že na střední škole mohu mít individuální studijní plán.

Každé vítězství je cenné

Od deseti let jsi členem reprezentačního týmu juniorů. Kolik jsi vyhrál turnajů a které vítězství považuješ za nejvýznamnější?
Je těžké vybrat to nejvýznamnější. Já doufám, že ty nejvýznamnější teprve přijdou v mužích. Ale moc si cením vítězství v letošním roce v Polsku do šestnácti let. Tam jsem hrál opravdu dobře. Také si cením vítězství halového mistrovství republiky do dvanácti let. A vítězství útěchy Nike junior tour na Floridě do dvanácti let. A pak druhé místo ve čtyřhře na Eddie Herr v Bradentonu v USA. Vyhrál jsem pět mezinárodních turnajů ve dvouhře a osm ve čtyřhře. Mnohokrát jsem skončil jako finalista. A ještě letošní bronzová medaile ve čtyřhře z Olympiády mládeže v Gruzii. Pro mě je každé vítězství cenné.

A co úspěchy v české kotlině?
Já moc české turnaje nehraji. Do dvanácti let jsem se zúčastnil republik, jednou jako finalista halového mistrovství do dvanácti let. To mi bylo deset. A další rok jsem halu vyhrál. Od té doby jsem české turnaje moc nejezdil. Letos jsem hrál pardubickou juniorku dorostu. Prohrál jsem dobře rozehraný zápas, což byla škoda. Ale je to pro mě dobrá zkušenost.

Kolikátý jsi v současné době na žebříčku a kam bys chtěl v kariéře někdy vyšplhat?
Letos je to hodně těžké, jelikož začínám žebříček úplně odznova. Začínám hrát ITF, což jsou turnaje po celém světe, tedy už i světový žebříček. Vrchol jsou juniorské grandslamy, kterých bych se rád zúčastnil příští nebo ten další rok. Momentálně jsem na 1100. místě, což není zas tak špatné, znamená to, že se konečně dostávám na turnaje, kde mám šanci uhrát nějaké body. Na začátku tohoto roku, jako hráč bez žebříčku, jsem se nedostal na žádný turnaj. Musel jsem počkat do léta, kdy mi Sparta dala volnou kartu do hlavní soutěže turnaje ITF, kde jsem uhrál své první body. V Tennis Europe žebříčku do čtrnácti let jsem byl na jedenáctém místě. Je přede mnou dlouhá cesta, abych si zpátky získal jednácté místo na světě v juniorech do osmnácti. Určitě bych rád vyšplhal co nejvýš.

Sleduješ US Open, máš tam nějaký vzor?
US Open sleduji, ale přiznám se, že občas. Když mám nějaký volný čas. Určitě mám rád Federera, je to opravdový tenisový džentlmen, má úžasnou techniku. U Djokoviče se mi líbí jeho dvouručný bekhend. Ten má úžasný, hlavně po lajně, to je jeho obrovská zbraň. Asi vyloženě nemám tenisový vzor. Je to nějaký mix Federera, Nadala, Djokoviče.

Co tě čeká v nejbližší době, nejen v tenise, ale třeba i ve škole?
Jsem na soukromé střední škole v Praze, kde mi umožnili individuální studijní plán, tak budu docházet na zkoušky. Určitě bych rád odmaturoval. Momentálně se připravuji na turnaje, které mě čekají koncem října a v listopadu. Pak bych rád měl po sezoně alespoň čtrnáct dnů volno. Od ledna začíná nová sezona, tak musím pořádně zamakat, abych se příští rok dostal na nějaký juniorský grandslam. Australian Open ale určitě nestihnu. Rád bych zkusil US Open. Beton je můj nejoblíbenější povrch a hrát ve městě New York je můj velký sen. Až na samý vrchol mě čeká ještě hodně dlouhá a těžká cesta. Ale vím určitě, že udělám, co je v mých silách, abych se tam dostal.