„Zápasy sleduji v každém čase, to vám prostě nedá. Co když se zrovna povede něco velkého, třeba jako že vaše dítě porazí Simonu Halepovou?“ směje se v rozhovoru pro Deník Jindřiška Anderlová, matka české tenisové komety Markéty Vondroušové. Teprve devatenáctiletá rodačka ze Sokolova prožívá snový start do sezony.

Už předloni Vondroušová senzačně vyhrála turnaj v Bielu. Pak ji přibrzdily zdravotní trable i přivykání si na poměry ve světové elitě. Letos už je ale fit. V únoru se probila do finále v Budapešti, na hvězdně obsazených akcích v Indian Wells a v Miami došla do čtvrtfinále (a mj. porazila i zmíněnou Halepovou). V žebříčku WTA poskočila na 43. místo, v pořadí aktuální sezony je ve dvacítce.

Panenky? Raději běhala kolem domu

Cesta na tenisovou špičku přitom začala nenápadně: u děvčátka zvaného Maky, které si místo česání panenek raději hrálo s míčem a bylo neustále v pohybu.

„Když bylo Markétě pět let, řekl mi jeden bývalý tenisový reprezentant: Věnujte se té holce, ta se to naučí. Tak jsem ho poslechla,“ vzpomíná maminka tenistky, která dnes reprezentuje Česko ve Fed Cupu.

„Její zapálení pro sport bylo zjevné opravdu odmala. Nechtěla panenky, jen všechna možná sportovní náčiní. Neustále potřebovala házet, kopat, chytat a běhat. Vydržela běhat kolem baráku na čas donekonečna, navíc to byla aktivita, kterou si sama vymyslela, žádné donucení,“ popisuje Anderlová.

Bez sponzorů by to rodina neutáhla

Její dcerka zkoušela různé sporty včetně fotbalu, florbalu či atletiky, ale tenis byl vždy na prvním místě. Brzy také zamířila za lepšími tréninkovými možnostmi do Prahy, což se ovšem neobešlo bez obětí ze strany rodiny. Tenis (má-li se dělat naplno) totiž rozhodně nepatří k levným sportům. Naopak.

„Znám jen pár rodičů, kteří zvládli tenis uplatit od raného dětství až do profesionální kariéry dítěte. Podle mého názoru je to šílenství a sama bych se do toho nikdy nepustila. V juniorské kategorii už to průměrný člověk neuplatí,“ vypráví Anderlová, která pracuje v karlovarské nemocnici.

S tenisovým rozvojem Markéty pomohli prarodiče, talentovaná hráčka se zároveň brzy dostala k prvním sponzorům a smlouvě s 1. ČLTK Praha. Tam se dala dohromady s bývalým skvělým tenistou a nyní trenérem Jiřím Hřebcem, od letošního ledna jí navíc pomáhá další kouč Jan Hernych.

Zatímco Vondroušová cestuje po světě, její maminka je většinou odkázaná na sledování na dálku. Zápasy přitom začínají třeba po půlnoci. „Je velmi náročné to skloubit s běžným režimem, ale dá se to naučit. Jdete na chvíli spát, pak vstanete, pak zase usnete,“ říká Anderlová.

Na turnaje vyráží s rodinou většinou jednou za rok, naposledy byla právě v Miami. Domů se Vondroušová vrací přibližně jednou za měsíc. Odloučení se dnes dá lépe vydržet díky sociálním sítím, nad osobní setkání mámy s dcerou ale není. A ani nemusí být řeč o tenise.

„O něm se doma snažíme mluvit málo. Chceme si užít „normálního“ času, vyrazit na výlet, na večeři. Loni na podzim jsme byli po čtyřech letech celá rodina na dovolené, to byl velmi vzácný čas,“ usmívá se Anderlová.