V nedělním finále ve Flushing Meadows Djokovič porazil po atraktivní bitvě Argentince Juana Martína del Potra 6:3, 7:6 a 6:3. V New Yorku pozdvihl trofej pro šampiona již potřetí a ziskem 14. grandslamového titulu vyrovnal slavného Američana Peta Samprase. Více trofejí z turnajů „velké čtyřky“ májí už jen rekordman Švýcar Roger Federer (20) a Španěl Rafael Nadal (17).

Právě v mládí Djokovič k Samprasovi vzhlížel, nyní ho napodobil. „Pete je pro mě jednou z největších tenisových legend, která kdy hrála. Byl to můj dětský idol. Jeho první nebo druhý Wimbledon mě inspiroval k tomu, abych začal s tenisem,“ řekl po finále US Open s trofejí v ruce.

Ještě v květnu po vyřazení ve čtvrtfinále Roland Garros Djokovič přitom zvažoval, že vynechá celou travnatou sezonu. Herní krize po operaci lokte nechala šrám na jeho sportovní duši. Díky své rodině a obnovené spolupráci s trenérem Mariánem Vajdou, kterého loni v květnu propustil, však dokázal najít novou motivaci.

„Naučil jsem se lépe vyrovnat s nepřízní osudu. Už vím, jak ze sebe dostat to nejlepší, i když je člověk na dně a nedaří se mu,“ svěřil se Djokovič, který je na okruhu známý spíše svou rozvernou náladou, než posmutnělým výrazem. „Jsem za Novaka šťastný. Za kamaráda a hráče, který je velkolepým šampionem. Pokud někomu přeji tituly, tak právě jemu,“ řekl po finále poražený Del Potro.

Klíčový výstup na horu

Nový impuls a motivaci nalezl Djokovič i díky přírodě. Po French Open vyrazil v červnu s manželkou Jelenou na vrchol vápencového masivu Mont Sainte-Victoire ve Francii.

Hora, kterou několikrát zvěčnil malíř Paul Cézanne, zapůsobila na Djokoviče jako magnet. Klid, nádherné scenérie symbolu Provensálska a přítomnost jeho milované ženy donutily srbskou hvězdu srovnat si myšlenky.

Po tříhodinovém výstupu uviděl svět z jiné perspektivy. „Posadili jsme se a jen jsme se dívali. Izolovali jsme se. V tu chvíli jsem pocítil závan nové motivace.“ vyprávěl majitel 71 titulů na okruhu.

„Přemýšlel jsem o tenise a jaké emoce ve mně vzbuzuje. Zjistil jsem, že jsou pozitivní. Chytil jsem druhý dech. Od té doby přišla vlna nové energie a výsledky už jsou historií,“ usmíval se čerstvý vítěz US Open.

Naučil se trpělivosti

Od svého klíčového výletu dokázal vyhrát také Wimbledon, triumfem v Cincinnati přepsal historii, když jako první tenista dokázal ovládnout všech devět turnajů kategorie Masters. „Abych byl upřímný, myslel jsem si, že se po operaci vrátím mnohem rychleji. Ale nakonec mi to trvalo nějaké tři čtyři měsíce,“ dodal. Někteří sportovci potřebují k návratu mezi elitu ještě mnohem delší čas. Jsou však i tací, kteří už motivaci nenajdou a ustoupí do pozadí.

„V tomto období jsem se o sobě hodně naučil. Naučil jsem se být trpělivý, což nikdy nebyla má silná stránka. Současně mi život ukázal, že člověk potřebuje na některé věci čas, aby si uvědomil skutečnou podstatu,“ zamyslel se Djokovič.

Rodák z Bělehradu má navíc podle svých slov stále co nabídnout. Tenis je nyní pro něj úplně jiný. “Myslím si, že brzy budu moci vystoupat ještě výš,“ dodal.

První místo na žebříčku není prioritou

Po triumfu na US Open se vyhoupl na třetí místo žebříčku za Nadala s Federerem. Za poslední dva měsíce tak poskočil o osmnáct příček. Na závěr sezony navíc neobhajuje žádné loňské body, může tak pomýšlet po dvou letech i na návrat na samý vrchol.

Vystoupá tak po Mont Sainte-Victoire i na vrchol tenisového světa? „Na návrat na první místo žebříčku se neupínám. Důležitější je pro mě můj přístup a myšlení. Držím se nohama na zemi. Pořád je ale ve mně hodně vášně a tenis miluji. Dokud to v sobě budu cítit, mám co nabídnout a budu hrát dál,“ dodal.

Djokovič navíc již plánuje další horskou túru. Kam až ho zavede?