Měli mečbol. On a Rafa. Při podání Rogera. Kdysi situace, která by zajistila triumf. Bohužel pro švýcarského mága, rozlučka mu nevyšla dle představ. Prohrál. Závěrečný zápas pátečního Laver Cupu, mimochodem končící hluboko po půlnoci středoevropského času, patřil deblu vyzyvatelů Týmu Světa Sock, Tiafoé 4:6, 7:6(2), 11:9.

Kdo by si však tentokrát pamatoval vítěze. Byli to poražení. Tedy, Pan poražený – Roger Federer. Ten, který před dvěma dekádami let změnil pohled na celý bílý sport. Pokora, skromnost, lidskost. To vše u Rogera Federera můžete najít. A vždy pohledat.
Pouto s Nadalem
Poznali jste to i nyní. Kdekdo by po závěrečném zápasu kariéry na kurt nakráčel jako král, Švýcar však dlouhodobě přešlapoval, zda se má s diváky vůbec rozloučit. Samozřejmě, že měl. Jen byl tak dojatý, že to zprvu vůbec nedokázal. Už v těch chvílích však byl tolik naměkko, že by se v něm krve dořezal.
Důkaz? Stačil pohled na polovinu jeho kurtu, kdy vysněný debl Rafael Nadal, Roger Federer při účasti na londýnském Laver Cupu neuspěl. Švýcarský mág si vše pochopitelně uvědomoval mnohem dříve, ale to, co prostě zažil, nemohlo naplnit ani jeho předtuchy. Byl prostě dojatý. Celý jeho Evropský Tým.

Krásně vše šlo zpozorovat po posledním míči, kdy Rafafel Nadal, jeho velký rival i kamarád, byl prostě beze slov. A když Roger všechny shromáždil kolem sebe, byl to možná paradoxně Nadal, který se zdráhal přijít. Byly to ty krásné emoce, které jinde nenajdete.
Ty emoce, které v bitvě těchto titánů budou chybět.
Ty emoce, které u nikoho jiného, než u Rogera Federera nenajdete.
Ty emoce, které na tenisových kurtech možná neshledáte dalších padesát let.
Pokora, skromnost, lidskost. Ano, už jsme to zmiňovali, ale zvláště v dnešní době, extrémně nevídané.
Rogere, děkujeme!