Nedůvěřuje konvenční medicíně, dává přednost přírodní léčbě a když musel před pár lety na operaci lokte, prý tři dny plakal, protože takový nepřirozený zásah do těla byl proti jeho přesvědčení.

Svou vášeň pro bezlepkovou stravu zdůvodňuje argumenty, z nichž specialisté na výživu sinají hrůzou. Věří tomu, že molekuly vody reagují na lidské emoce, a má tendenci obklopovat se lidmi s nesporně šarlatánskými rysy.

Fanoušci a fanynky Novaka Djokoviče v Melbourne po úspěšném tenistově odvolání proti neudělení víza.
Proč jste přiletěl, pane Djokoviči? Kvůli tenisu. Jak (ne)vyslýchat šampiona

Novak Djokovič prostě není tuctový tenista. Skeptici z klubu Sisyfos by zřejmě byli s hodnocením jeho myšlenkového světa brzy hotovi, jenže svérázný Srb si je jistý tím, že jeho cesta funguje.

Má k tomu dvacet dobrých argumentů: dvacet grandslamových titulů, jež z něj dělají jednoho z nejlepších sportovců historie. I proto si nic nedělá z posměváčků a pochybovačů. Proč by měl.

Pravidla by měla platit pro všechny

Odtud také pramení Djokovičova nechuť k očkování. Nemusíme s ním souhlasit, ale když říká, že každý má právo vybrat pro své tělo to nejlepší, lze ho chápat. U „Djokera“ nejde o rádoby módní křeč či dočasné vyšinutí mysli, ale konzistentní (byť zároveň kontroverzní) postoj.

Ctislav Doseděl patřil na přelomu tisíciletí mezi nejlepší české tenisty.
Pokud Djokovič nechce zůstat doma, ať se naočkuje, míní bývalý přední tenista

Potíž je v něčem jiném. Djokovič totiž není poustevnickým mystikem z balkánských hor, ale globální sportovní ikonou (dodejme, že s miliardovými příjmy z byznysu, který ne vždy odpovídá jeho esotericky-filozofickým východiskům). Chce-li u tenisu zůstat, musí se smířit s tím, že bude dodržovat pravidla „vnějšího“ světa.

Tak jako všichni ostatní: ti možná méně osvícení, ale určitě méně privilegovaní.