Stát se světovou jedničkou je ojedinělý výkon, v případě třiatřicetileté rodačky z Plzně je ale ještě obdivuhodnější. Místo první deblistky planety obsadila po dlouhých sedmnácti letech kočovného života tenisové profesionálky. Ke konci své turbulentní kariéry. Klobouk dolů.

„Strašně moc si toho cením a cítím zadostiučinění. Dlouho jsem na úspěch čekala, ale prací, kterou jsem do toho dávala, se všechno dalo dohromady,“ řekla Strýcová pro Radiožurnál po nedělním triumfu ve finále ženské čtyřhry na Wimbledonu. K pozici novopečené jedničky tak připojila i svůj premiérový grandslamový titul.

Kromě wimbledonských vavřínů vyhrála od roku 2005 celkem 21 deblových turnajů. Po jejím boku se vystřídala pěkná řádka tenistek, nejvíc titulů (deset) jich získala s Ivetou Benešovou, která je už pět let ve sportovním důchodu. Nezmar Strýcová ale pořád řadí. Náramně jí to jde nejen ve čtyřhře, ale i v singlu.

Extrémní zápřah

„Je to pohádka, na kterou nikdy nezapomenu,“ zhodnotila své vystoupení na londýnské trávě, kde ve dvouhře senzačně protančila až do semifinále. Kdo ví, kdyby si proti ní nevybrala Serena Williamsová svůj nejlepší den na turnaji, mohla plzeňská bojovnice dojít ještě dál.

I tak je fascinující, co všechno v uplynulých dvou týdnech zvládla. Extrémně náročné bitvy v singlu dokázala úspěšně kombinovat se čtyřhrou (dvanáct zápasů ve dvanácti dnech), v níž si perfektně sedla s tchajwanskou parťačkou Sie Šu-wej. „Nemůžu jí dost poděkovat,“ uvedla na adresu své spoluhráčky.

Vytvořily dvojici, která velké zápasy neprohrává. Včetně Wimbledonu spolu byly pětkrát ve finále a pokaždé uspěly. Poprvé loni v Indian Wells, letos čtyřikrát. Díky grandslamovému tažení už také mají téměř jistou účast na prestižním Turnaji mistryň v závěru sezony.

„To, že se Barbora stala jedničkou, je odraz její tvrdé práce a oddanosti tenisu,“ prohlásil na adresu české hráčky Steve Simon, šéf WTA.

Už se víc ovládá

Poklony prší ze všech stran. V současném ženském tenise, plném mladých a vytáhlých ranařek, je vítězné tažení podsadité veteránky o to úctyhodnější.

Před lety Strýcová proslula hlavně jako temperamentní dračice, která si nedává pozor na pusu: v rozhovorech s novináři se neschovávala za diplomatické stokrát omleté fráze, na kurtu zase uměla šťavnatě nadávat jako málokterá jiná tenistka. Přišly i tituly a olympijská medaile, ale také dopingový trest, změny v soukromém životě a masivní výkyvy formy.

To všechno dobré i zlé se nakonec ideálně zúročilo. Ve třiatřiceti letech je Strýcová na vrcholu. „Víc se teď ovládám, vítězím sama nad sebou a jsem spokojená,“ shrnula příběh o dozrání jedné výjimečné sportovkyně. Snad ten příběh ještě neskončí.